Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 12. května 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. adresa: Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 - Nusle, insolvenční správce dlužníka - Ladislav Čibera, v úpadku, právně zastoupené Mgr. Alžbětou Řeháčkovou, advokátkou se sídlem Táborská 619/46, 140 00 Praha 4 - Nusle, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2016 sp. zn. 24 Co 491/2015, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
sp. zn. II. ÚS 4104/12
(dostupný, stejně jako veškerá judikatura Ústavního soudu, rovněž na http://nalus.usoud.cz).
5. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 citovaného zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ustanovení § 72 odst. 4 téhož zákona).
6. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. Ústavní stížnost tak lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 207/05 ze dne 31. 5. 2005 (U 12/37 SbNU 747)].
7. V nyní projednávané věci stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí porušilo její právo na spravedlivý proces, přičemž se domnívá, že jediným procesním prostředkem nápravy je ústavní stížnost. Ústavní stížnost však představuje až krajní prostředek nápravy, který nastupuje až poté, co veškeré procesní prostředky, které má stěžovatelka k ochraně svých práv, byly vyčerpány, resp. kdy náprava před jinými orgány veřejné moci zákonem předvídaným postupem není možná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 , N 111/19, SbNU 79). Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje princip minimalizace zásahů ze strany Ústavního soudu do jinak nezávislé činnosti ostatních orgánů veřejné moci, neboť ochrana ústavnosti není a nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, zejména pak soudů obecných.
8. I když Ústavní soud pomíjí nesprávné poučení krajského soudu o možnosti v projednávané věci podat dovolání (které stěžovatelka, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 25. 4. 2016, nepodala), je k dispozici k ochraně práv stěžovatelky jiný procesní prostředek - institut návrhu na doplnění rozhodnutí, vymezený v ustanovení § 166 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže tedy krajský soud nerozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, přičemž pouze obecně konstatoval, že o nich bude rozhodováno soudním exekutorem, bylo nutné o nápravu usilovat v řízení u krajského soudu cestou těch námitek, uplatněných stěžovatelkou (až) v předmětné ústavní stížnosti. Tedy ještě před podáním ústavní stížnosti. Jestliže stěžovatelka této možnosti nevyužila, a z ústavní stížnosti se opak nepodává, jde o nevyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelce zákon k ochraně jejích práv poskytuje.
9. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, Ústavní soud předložený návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. května 2016
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj