Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti E. S. Best s. r. o., sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7 - Bubeneč, zastoupené JUDr. Ivanem Houfkem, Ph.D., advokátem, sídlem Novotného lávka 200/5, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2023 č. j. 20 Cdo 3788/2022-108, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2022 č. j. 20 Co 168/2022-75 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. dubna 2022 č. j. 148 EXE 2887/2021-42, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a R. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen obvodní soud") ze dne 4. 2. 2021 č. j. 10 C 390/2017-362 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 14. 7. 2021 č. j. 10 C 390/2017-415 a rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 7. 10. 2021 č. j. 22 Co 130/2021-518 byla stěžovatelce uložena povinnost uveřejnit na třech jí provozovaných webových stránkách omluvu ve znění: "Omlouváme se R. P., že jsme o něm na našich stránkách www.fsfinalword.cz, www.fsfinalword.com a www.facebook.com/FSFinalWord/ publikovali článek s názvem P. a R., v němž jsme nepravdivě uvedli, že si jej najala společnost Kapsch, aby u předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zařídil zrušení tendru na výběr mýtného", a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Stěžovatelka před zahájením exekuce podle závěrů obvodního soudu (viz dále) zveřejnila tuto omluvu pouze na jedné z výše uvedených webových stránek, nadto byla omluva doprovázena dalším komentářem, který mohl být čtenáři chápán jako dodatek omluvy snižující její význam. Pověřením obvodního soudu ze dne 13. 12. 2021 č. j. 148 EXE 2887/2021-27 byl pověřen vedením exekuce soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D.
3. Návrhem ze dne 12. 1. 2022 se stěžovatelka domáhala zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť měla za to, že před jejím zahájením dobrovolně splnila uloženou povinnost, pročež tato zanikla. Obvodní soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím návrh stěžovatele na zastavení exekuce zamítl. V odůvodnění zdůraznil, že stěžovatel před zahájením exekuce nesplnil povinnost mu uloženou exekučním titulem. Z kopií webových stránek www.fsfinalword.cz obvodní soud zjistil, že stěžovatelem byla dne 29. 10. 2021 v sekci archiv zveřejněna omluva oprávněnému s doprovodným textem, a to jednak s opětovným uveřejněním článku ze dne 26. 10. 2017 s tím, že text tohoto článku byl částečně upraven písmeny XXXX namísto původního textu a dále s uvedením tohoto textu: "Městský soud také dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že R. P. obecně vlivem na předsedu ÚOHS P. R. disponoval, a že též vyšlo najevo, že sám R. P. své kontakty zmiňoval způsobem, který mohl být vykládán jako nadstandardní vliv na něj, a že využití takového vlivu i takto nepřímo nabízel" (bod 6 odůvodnění).
4. Obvodní soud zdůraznil, že "pokud exekuční titul odkazuje na konkrétní webovou stránku, v tomto případě webové stránky, neboť omluva měla být zveřejněna na třech webových stránkách, omluva by měla být zveřejněna na dostupných odkazech úvodních stránek... Z ustálené judikatury zřetelně vyplývá, že omluva má být zveřejněna bez dalšího. Omluva má být uveřejněna bez komentáře či dalšího textu, který by mohl být čtenářem textu pochopen jako dodatek omluvy a který text omluvy snižuje... Z kontextu zveřejnění omluvy by mělo být patro,že je myšlena vážně. Způsob, jakým byla omluva povinným zveřejněna ve všech třech případech, přitom znehodnocuje samotný účel omluvy. I z tohoto důvodu považuje... soud omluvu uveřejněnou povinným dne 29. 10. 2021 za nezpůsobilou dosáhnout cíle omluvy, tedy odčinění způsobené nemajetkové újmy. Sám povinný pak omluvu dne 12. 1. 2022 po zahájení exekuce a vydání exekučního příkazu uveřejnil znovu. Tato omluva byla již řádně uveřejněna na úvodních webových stránkách bez doprovodných textů" (bod 7). Jelikož k vymožení povinnosti stanovené exekučním titulem došlo až v exekuci, byla tato zahájena důvodně, a není dán důvod k jejímu zastavení. Ohledně nákladů exekuce pak tato nadále probíhá.
5. Proti rozhodnutí obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, městský soud však usnesení obvodního soudu potvrdil jako věcně správné. V odůvodnění napadeného rozhodnutí rekapituloval skutkový stav věci a plně se ztotožnil s právním hodnocením obvodního soudu. Zdůraznil, že stěžovateli nic nebránilo v tom, aby povinnost, kterou splnil až po zahájení exekuce, řádně slnil již ve lhůtě k plnění stanovené v exekučním titulu.
6. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele proti usnesení městského soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Ke stěžovateli předestřené otázce, zda požadavek uveřejnit omluvu "na internetových stránkách" v sobě "automaticky zahrnuje požadavek na to, aby se jednalo výlučně o úvodní webovou stránku" Nejvyšší soud uvedl, že "ukládá-li exekuční titul bez bližší specifikace zveřejnit omluvu na určité internetové stránce, lze tuto povinnost splnit pouze zveřejněním omluvy na této internetové stránce (jakožto jednotlivé webové stránce, která se zobrazí v okně internetového prohlížeče po zadání její adresy do adresního řádku).
Dovolací soud sice připustil možnost použití upřesňující informace webových stránek ve výroku exekučního titulu (např. zveřejnění omluvy na úvodní straně webové prezentace, na úvodní webové stránce nebo na úvodní stránce webových stránek), současně vysvětlil, že to neznamená, že bez takové informace nemůže být ona hlavní (úvodní) stránka výrokem exekučního titulu míněna. Ztrácelo by totiž smysl, jestliže by ke splnění povinnosti zveřejnit omluvu postačila skrytá konkrétní internetová stránka" (bod 8).
V důsledku toho je podle Nejvyššího soudu "eliminován" význam řešení dalších otázek. Přesto se k nim Nejvyšší soud vyjádřil, a to "preventivně", aby stěžovatel respektoval exekuční titul a nesnažil se jeho smysl a účel obcházet. Především vyzdvihl svou ustálenou rozhodovací praxi, podle níž platí, že "připojila-li osoba, která se má podle vykonatelného rozhodnutí soudu omluvit, k omluvě kritický komentář, nesplnila tím povinnost uloženou jí vykonávaným rozhodnutím... Z kontextu uveřejněné omluvy musí být nepochybné, že je míněna vážně, zejména nesmí být snižována textem, který adresát omluvy (čtenářská veřejnost) může s ohledem na uspořádání periodika pokládat za dodatek k informacím uvedeným v omluvě, jež obsah omluvy zpochybňuje." Výklad učiněný městským soudem se v žádném z ohledů neodchyluje od judikatury Nejvyššího soudu.
7. Stěžovatel rekapituluje obsah napadených rozhodnutí a namítá, že jimi byla porušena jeho výše uvedená základní práva (viz bod 1). Rozhodnutí jsou podle jeho názoru nepřezkoumatelná, překvapivá a v rozporu s ustálenou rozhodovací prací.
8. Podle stěžovatele je "nutné podrobně rozlišovat, zda exekuční titul stanovuje povinnost zveřejnit omluvu na webových stránkách (tedy v možném čísle), nebo webové stránce (tedy v jednotném čísle). V případě, že je povinnost stanovená v množném čísle, může být omluva zveřejněna kdekoliv na těchto webových stránkách (tj. celém webovém souboru). Pokud je povinnost uvedená v jednotném čísle, musí být omluva zveřejněna přímo na stránce citované v exekučním titulu". Stěžovatel ve své argumentaci odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019 sp. zn. 20 Cdo 4449/2018. Jelikož byla v jeho věci povinnost v exekučním titulu stanovena v množném čísle, je podle něj evidentní, že mohl uveřejnit omluvu kdekoliv na stanovených webových souborech, a nikoliv pouze na jejich úvodních stranách. Chtěl-li vedlejší účastník "dosáhnout toho, aby omluva musela být bezpodmínečně zveřejněna přímo na úvodní stránce každé z jím uvedených internetových stránek, měl toto ve svém petitu výslovně uvést a domáhat se např. zveřejnění omluvy na úvodní stránce internetových stránek, nebo na internetové stránce www.fsfinalword.cz, na internetové stránce www.fsfinalword.com a na internetové stránce www.facebook.com/FSFinalWord/, či případně formulovat petit své žaloby jiným vhodným způsobem, který by nevzbuzoval pochybnosti a různé možnosti jeho výkladu". Má podle něj platit, že "jazyková nepreciznost exekučního titulu (a stejně tak i jemu předcházejícímu petitu žaloby...)" nemůže být přikládána k jeho tíži.
9. Namítá dále, že "v exekučním titulu nebylo výslovně stanoveno, že omluva nesmí být doprovázena dalším textem". Stěžovatelem připojený a od samotné omluvy graficky oddělený text podle něj "nebyl z povahy věci způsobilý relativizovat nebo snižovat vážnost omluvy". Připojený text byl nadto citací odůvodnění exekučního titulu. Obvodní soud i městský soud "desinterpretovaly" dosavadní judikaturu "v tom smyslu, že k omluvě nelze nikdy připojit žádný dovětek a že připojení takového dovětku (byť v podobě původního, redigovaného článku a citace dalších závěrů samotného exekučního titulu) automaticky vede ke znehodnocení omluvy a eliminuje její satisfakční smysl".
10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem podle § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), když vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
11. Ústavní soud není další přezkumnou instancí v soustavě soudů (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je toliko ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Z ústavněprávního hlediska může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry soudu nejsou s nimi v extrémním nesouladu, a zda podaný výklad práva je slučitelný s ústavním pořádkem [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)]. Obsahem práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny není záruka úspěchu v řízení (srov. např. usnesení ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 1171/20 nebo ze dne 23. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 2954/21 ; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
12. Ke stížnostní argumentaci Ústavní soud souhrnně konstatuje, že přes výhrady stěžovatele neshledal v postupu soudů ani v jejich rozhodnutích žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z uvedených hledisek posouzeno jako porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
13. Podstatné v dané věci je, že exekučním titulem uložená povinnost nebyla před zahájením exekuce dobrovolně splněna, a to hned ze tří důvodů. Zaprvé nedošlo k uveřejnění omluvy samostatně na každé ze tří stěžovatelem provozovaných webových stránek, jak ukládal exekuční titul, zadruhé ke zveřejnění nedošlo na titulní stránce, a konečně zatřetí byl text omluvy doprovázen dalším komentářem, který podle hodnocení soudů byl způsobilý omluvu relativizovat. Každá z těchto skutečností vede sama o sobě k závěru o nesplnění uložené povinnosti před zahájením exekuce a k nemožnosti jejího zastavení podle § 268 odst. 1 písm. g) o.
s. ř. Stěžovatel řádně splnil povinnost uloženou exekučním titulem (uveřejněním omluvy na titulní straně všech webových stránek bez doprovodného textu) až poté, co mu soudní exekutor doručil usnesení o nařízení exekuce. Takové plnění se označuje jako tzv. "plnění pod tíhou exekuce", resp. jako tzv. "vymožené plnění", které se uskutečnilo již v době probíhající exekuce, a které proto není důvodem k jejímu zastavení podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. (srov. usnesení ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. IV.
ÚS 1679/22 a SVOBODA, K. Zastavení exekuce. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 244).
14. Odkazuje-li stěžovatel na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019 sp. zn. 20 Cdo 4449/2018, je třeba podotknout, že v odkazované věci byla povinnému exekučním titulem uložena povinnost uveřejnit omluvu nikoliv na třech různých webových stránkách jako stěžovatelce, nýbrž na jedné, přičemž exekuční titul ve vztahu k ní použil označení "na webových stránkách" a následovalo označení této stránky. Z toho Nejvyšší soud s ohledem na konkrétní okolnosti věci dovodil, že omluva nemusí být nutně uveřejněna přímo na odkazované titulní stránce, ale lze ji uveřejnit v kterémkoliv jejím pododdílu. Ve věci stěžovatele však bylo množné číslo ("na webových stránkách") spjato s navazujícím výčtem vícero webových stránek, a jasně tak vyjádřilo, že omluva má být uveřejněna na titulní straně každé z nich. Ani jednu z těchto podmínek stěžovatel před zahájením exekuce nesplnil.
15. Rovněž závěr soudů ohledně dodatku textu k omluvě považuje Ústavní soud za logický a jako soudní orgán ochrany ústavnosti neshledal důvod jej přehodnocovat. Soudy podle názoru Ústavního soudu dostatečně zohlednily konkrétní okolnosti věci. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tvrzení, že dodatek k textu omluvy je možný vždy, pokud to exekuční titul výslovně nezakazuje (přiměřeně viz již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2016 sp. zn. 20 Cdo 3729/2016), a že by se tak soudy odklonily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Podstatná je toliko skutečnost, že připojený text (nehledě na to, zda vychází z odůvodnění soudního rozhodnutí) je v očích čtenáře způsobilý vyvolat dojem relativizace této omluvy.
16. Na základě výše uvedeného Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. srpna 2023
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu