Nabytí vlastnického práva k půdě přídělem
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatele města S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co 299/98 - 46, takto: Rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co 299/98 - 46, a Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. 4 C 194/97 - 28, se zrušují.
Ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 2. 1999 napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co 299/98 - 46, a požaduje jeho zrušení. Stěžovatel je toho názoru, že tento rozsudek je v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR, ve spojení s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. 4 C 194/97 - 28, kterým bylo určeno, že žalobce Lesy ČR, státní podnik Hradec Králové, má právo hospodaření k lesnímu pozemku parcela č. 123 v katastrálním území V. u S., obec K., který zapsán na LV č. 10 pro katastrální území V. u S.
Stěžovatel má za to, že v průběhu řízení dostatečně prokázal, že v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, se stal vlastníkem předmětného lesního pozemku, když podle zápisu o odevzdání lesů městu S., vyhotoveného Národním pozemkovým fondem dne 19. 7. 1948, se město S. ujalo dne 1. 7. 1948 držby a užívání předmětného pozemku. Považuje za nepochybné, že pozemek byl přidělen před datem 31. 12. 1949. Pokud Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí vycházel z pouhé existence přídělové listiny vydané Národním pozemkovým fondem při Ministerstvu zemědělství v Praze dne 30. 12. 1950 a nepřihlédl ke dni 1. 7. 1948, kdy se stěžovatel ujal držby, tyto úvahy podle stěžovatele nemají oporu v platné právní úpravě a neodpovídají skutkovým okolnostem případu.
Krajský soud v Plzni podal vyjádření k ústavní stížnosti dne 12. 8. 1999, v němž předseda senátu 18 Co uvedl, že odkazuje na odůvodnění rozsudku ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co 299/98 - 46, domnívá se, že stěžovatel nebyl vlastníkem nemovitosti ke dni 31. 12. 1949 a upozornil v této souvislosti na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 73/98 ze dne 11. 8. 1998.
Lesy ČR, s. p. Hradec Králové, jako vedlejší účastník ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 30. 8. 1999 konstatovaly řadu rozhodnutí a stanovisek, v nichž byl jednoznačně zastáván názor, že z hlediska aplikace ustanovení § 2 zákona č. 172/1991 Sb. je právně významným teprve den vydání přídělových listin, nikoli již předchozí faktické převzetí věci. Poněvadž v daném případě přídělová listina byla vydána až dne 30. 12. 1950, nemohlo dojít ke splnění podmínek podle zákona č. 172/1991 Sb. Z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 4 C 194/97, při projednávání předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5.
1. 1998, čj. 4 C 194/97 - 28, kterým bylo vyhověno žalobě žalobce, se mimo jiné opírá o zjištění, že stěžovatel neprokázal vlastnictví k předmětnému pozemku ke dni 31. 12. 1949. Krajský soud v Plzni v důvodech svého potvrzujícího rozsudku ze dne 7. 12. 1998 uvedl, že přídělové řízení v projednávané věci bylo dokončeno dle dekretu č. 28/1945 Sb., a to přídělovou listinou vydanou Národním pozemkovým fondem Ministerstva zemědělství v Praze dne 30. 12. 1950. K oprávněné držbě předmětných nemovitostí dle názoru krajského soudu mohlo tedy dojít až tímto uvedeným dnem a stěžovatel tedy nemohl být vlastníkem předmětných nemovitostí k datu rozhodnému pro přechod vlastnictví věcí z vlastnictví ČR do vlastnictví obcí, tj. ke dni 31.
12. 1949.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem nadřízeným obecným soudům a že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost napadených rozhodnutí, případně nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Na druhé straně však Ústavnímu soudu nepochybně přísluší posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé, resp. zda v něm byla naplněna ustanovení hlavy čtvrté Ústavy ČR, týkající se soudů, a hlavy páté Listiny základních práv a svobod, týkající se práva na soudní a jinou právní ochranu, se zřetelem k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména čl. 6 odst. 1.
V tomto směru Ústavní soud zjistil, že soudy obou stupňů aplikovaly ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., obsahující otázku přechodu vlastnictví přídělem, v rozporu s názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 2 Cdon 1163/96, a dále v rozporu se závěry vyslovenými v nálezech Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 355/96 a IV.
ÚS 99/99. V těchto rozhodnutích jak Nejvyšší soud ČR, tak i Ústavní soud konstatují, že přidělená půda podle § 5 odst. 2, dekretu č. 28/1945 Sb. přechází do vlastnictví přídělce dnem převzetí do držby. Pojem "den přídělu" ve smyslu přídělové listiny je sice nutno chápat jako den stanovený v rozhodnutí o přídělu, kdy přídělce je podle § 5 odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb. povinen ujmout se držby, okamžik přechodu vlastnictví přídělem však určuje den, kdy se přídělce držby ujal (§ 5 odst. 2), který však může být jiným (a to i dřívějším) dnem, než je "den přídělu".
Podmínkou a okamžikem nabytí vlastnictví bylo i při pozdějším vydání přídělové listiny skutečné převzetí držby přidělené půdy. Jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 4 C 194/97, stěžovatel v průběhu řízení tvrdil a prokázal, že se ujal držby předmětného pozemku již dne 1. 7. 1948, Krajský soud v Plzni ve svém stížností napadeném rozsudku vycházel z odlišného právního názoru, když konstatoval, že před vydáním rozhodnutí o přídělu šlo jen o držbu bez právního důvodu. Otázkou, kdy se stěžovatel držby ujal, se vůbec nezabýval jak odvolací soud, tak i soud prvního stupně.
Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že v napadeném rozhodnutí Krajský soud v Plzni porušil čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v něm zakotvené právo na spravedlivý proces, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Proto podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil. Současně zrušil z důvodu procesní ekonomiky i rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. 4 C 194/97 - 28.
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 30. listopadu 1999