Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace YUSUFELI s. r. o., sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem sídlem Sokolská tř. 936/21, Ostrava, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 173/2023-202 ze dne 31. 1. 2024 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově č. j. 109 C 151/2021-126 ze dne 29. 3. 2023, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, jako účastníků řízení, a a) Ludmily Hajdukové, b) Ing. Aleše Drozda, c) Ing. Pavla Vašíčka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily její základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Namítá, že soudy napadenými rozhodnutími v částech týkajících se náhrady nákladů řízení porušily její základní práva, protože náklady řízení stanovily v nezákonné výši.
2. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově ("nalézací soud") zamítl stěžovatelčinu žalobu pro zmatečnost z důvodu nedodržení lhůty pro její podání (výrok I. rozhodnutí označeného v záhlaví), a dále stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejším účastníkům 53 578,80 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok II. napadeného rozhodnutí). Krajský soud v Ostravě ("odvolací soud") usnesení nalézacího soudu potvrdil (výrok I. rozhodnutí označeného v záhlaví) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejším účastníkům 80 368,20 Kč jako náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II. napadeného usnesení).
3. Dříve, než se Ústavní soud zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, zkoumal, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka proti ústavní stížností napadenému usnesení odvolacího soudu brojí dovoláním; uvedenou informaci ověřil u Nejvyššího soudu. Dovolací řízení stěžovatelky je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 25 Cdo 1434/2024.
4. Probíhá-li v dané věci stále dovolací řízení, je zásadně vyloučeno, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, neboť by tím nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty, jakož i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace ingerence Ústavního soudu - zasahoval do rozhodování obecných soudů (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1770/22 ze dne 11. 8. 2022). V případě souběžně podané ústavní stížnosti a dovolání Ústavní soud nemůže samostatně hodnotit ani přípustnost dovolání, ani jeho včasnost a bezvadnost - je odkázán na výsledek dovolacího řízení.
5. Stěžovatelka má za to, že její základní právo bylo porušeno výroky, které se týkají náhrady nákladů řízení. Stěžovatelka zároveň proti výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podala dovolání, jehož přípustnost může být dána při splnění předpokladů podle občanského soudního řádu. Odůvodňuje-li stěžovatelka podání ústavní stížnosti tím, že výroky o náhradě nákladů řízení nemohou být bez dalšího předmětem dovolacího řízení, nelze s tím souhlasit. Nejvyšší soud má oprávnění napadené rozhodnutí zrušit i ve výroku o nákladech řízení, případně o nákladech řízení nově rozhodnout.
Dovolání je - v případě stěžovatelky - proto nutné považovat za procesní prostředek, který zákon stěžovatelce poskytuje k ochraně jejích práv i ve vztahu k "nákladovým" výrokům (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Není přitom podstatné, že dovolání toliko proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení by takovýmto procesním prostředkem nebylo, neboť by podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu nebylo přípustné.
6. Ústavní soud tímto postupem stěžovatelce nezavírá dveře k budoucímu ústavnímu přezkumu. Stěžovatelka se může obrátit na Ústavní soud poté co obecné soudy ve věci rozhodnou s konečnou platností. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti bude zachována.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je v nynější fázi řízení nepřípustná (předčasná); soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2024
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj