USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: YUSUFELI, s. r. o., IČO 28563131, se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava, zastoupená JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava, proti žalovaným: 1. L. H., 2. A. D., a 3. P. V., všichni zastoupeni Mgr. Ing. Pavlem Sychrou, advokátem se sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, o určení vlastnického práva, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 109 C 151/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2024, č. j. 71 Co 173/2023-202, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně podala dne 19. 10. 2022 u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově žalobu pro zmatečnost, kterou napadala řízení vedené u téhož soudu, ve kterém byla s právní mocí ke dni 14. 4. 2022 rozsudkem ze dne 21. 2. 2022, č. j. 109 C 151/2021-64, zamítnuta žaloba na určení vlastnického práva. Důvodem zmatečnosti řízení měla být podle tvrzení žalobkyně podjatost soudkyně, která věc rozhodla, a to pro negativní vztah vůči Ing. Petru Nevludovi, na kterého podala na podzim roku 2021 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu šíření nakažlivé choroby. Ing. Nevlud je propojen s žalobkyní, neboť je statutárním orgánem jediného společníka žalobkyně – společnosti GRAND PROPERTY, a. s. Žalobkyně se o důvodu zmatečnosti dozvěděla dne 22. 9. 2022. Podjatost soudkyně se projevila též v odůvodnění rozsudku, v němž kárá žalobkyni za chování v rozporu s dobrými mravy.
2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 1. 2024, č. j. 71 Co 173/2023-202, k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení ze dne 29. 3. 2023, č. j. 109 C 151/2021-126, jímž Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově zamítl žalobu pro zmatečnost. Soud prvního stupně z výpisů z veřejného rejstříku zjistil, že za žalobkyni je oprávněn jednat samostatně její jediný jednatel Jaroslav Žebrák, jediným společníkem žalobkyně je společnost GRAND PROPERTY, a. s., za kterou jedná předseda představenstva, kterým je Ing. Petr Nevlud. Soud se zabýval dodržením lhůty podání žaloby pro zmatečnost. Žalobkyně tvrdila, že se dozvěděla o důvodech zmatečnosti řízení dne 22. 9. 2022, kdy byl žalobkyni doručen rozsudek s doložkou právní moci a žalobkyně o něm informovala Ing. Nevluda. Ten měl téhož dne sdělit žalobkyni, že soudkyně rozhodující věc byla podjatá, jelikož má k němu negativní vztah, protože na něho podala trestní oznámení. Žaloba pro zmatečnost byla podána dne 19. 10. 2022. Důkazní břemeno ohledně otázky dodržení lhůty k podání žaloby pro zmatečnost je na straně žalobkyně, která tuto skutečnost v řízení neprokázala. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně již v dubnu 2022 věděla o pravomocném ukončení sporu, a proto zaslala právnímu zástupci žalovaných náklady soudního řízení. V případě, že se Ing. Nevlud účastní na rozhodovacích procesech žalobkyně, je velice nepravděpodobné, že by nevěděl o výsledku řízení o určení vlastnického práva a o zaplacení nákladů neúspěšného soudního řízení. Žalobkyně měla možnost prokázat opak, soud předvolal k jednání jak jednatele žalobkyně, tak žalobkyní navrženého svědka Ing. Nevluda, ti se však k jednání nedostavili, svou neúčast neomluvili, jejich neúčast neomluvil u jednání soudu ani právní zástupce žalobkyně, který nevěděl, z jakého důvodu k jednání soudu nedorazili. Žalobkyně tak neprokázala, že dodržela lhůtu k podání žaloby pro zmatečnost podle § 234 odst. 3 o. s. ř.
3. Odvolací soud vzhledem k odvolací námitce žalobkyně poukazující na nevyslechnutí navrženého svědka k jednání odvolacího soudu opakovaně předvolával jednatele žalobkyně i navrženého svědka Ing. Nevluda. Navrhovaný svědek se opět bez omluvy nedostavil a prostřednictvím právního zástupce žalobkyně bylo odvolacímu soudu sděleno, že se nedostaví pro pracovní vytíženost. Tyto omluvy učiněné prostřednictvím žalobkyně odvolací soud vyhodnotil jako zcela nedůvodné a nepodložené. S ohledem na návrhy a tvrzení žalobkyně odvolací soud dospěl k závěru, že se jednalo o svědka, který měl vypovídat v zájmu žalobkyně, která sama tvrdila velmi blízký a úzký vztah s tímto svědkem. S ohledem na okolnosti dané věci odvolací soud vyhodnotil postoj svědka jako obstrukční jednání, které nelze tolerovat a přičetl je zcela k tíži žalobkyně. S přihlédnutím k popsanému postupu navrhovaného svědka nebylo možné předpokládat, že by se k případnému dalšímu jednání dostavil a další odročování jednání by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti soudního řízení. Žalobkyni byla od počátku řízení známa osoba soudkyně, která ve věci rozhodovala. S přihlédnutím k úzkým vztahům žalobkyně s Ing. Nevludem se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba pro zmatečnost byla podána po lhůtě. Nad rámec tohoto závěru odvolací soud též uvedl, že žaloba pro zmatečnost by nebyla důvodná ani v případě, že by byla podána včas. Samotná skutečnost, že soudkyně podala trestní oznámení na Ing. Nevluda, není důvodem pro její podjatost v projednávané věci. Toto trestní oznámení se netýkalo samotného projednávání věci před soudem, ani přímo osoby soudkyně, ale souviselo se zcela mimořádnými a ojedinělými opatřeními v souvislosti s epidemií covidu. Jednalo se tak o zcela mimořádné okolnosti, které již pominuly a z tohoto důvodu nelze považovat tuto soudkyni ve vztahu k žalobkyni, resp. k osobě Ing. Nevluda za podjatou. Podstatná je rovněž skutečnost, že Ing. Nevlud nebyl účastníkem daného soudního řízení, jeho osoba nevyplývá ani z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně. V řízení nevznikla potřeba dále zkoumat majetkovou a osobní provázanost žalobkyně, její společnice a osoby oprávněné jednat za tuto jedinou společnici žalobkyně. Toto nebyl soud povinen zkoumat ani z úřední povinnosti. O existenci osoby Ing. Nevluda v majetkovém a personálním obsazení žalobkyně tak soudkyně vůbec nemusela vědět a tato skutečnost nebyla nezbytná a důležitá pro rozhodnutí ve věci.
4. Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci a vymezuje se proti závěru soudu, že nedostavení se navrženého svědka Petra Nevluda k jednání odvolacího soudu dne 31. 1. 2024 bylo obstrukčním jednáním. Namítá, že svědek k jednání nebyl řádně předvolán, soud pouze požádal zástupce žalobkyně, aby zajistil u jednání účast svědka. Svědek se však jednání zúčastnit nemohl, neboť mu v tom bránily pracovní povinnosti. Odvolací soud měl svědka řádně předvolat, a pokud by se nedostavil, měl využít zákonných možností a uložit svědkovi pořádkovou pokutu nebo měl nechat svědka předvést.
Dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 82/2018, z nějž dovozuje, že soud nemůže rozhodnout, že navrhované důkazy neprovede s odůvodněním, že se svědek k jednání nedostavil, ačkoliv nebyl soudem řádně předvolán. Za nelogické dovolatelka též považuje odůvodnění odvolacího soudu, proč upustil od výslechu jednatele žalobkyně. Pokud nebylo možné dokazovanou skutečnost dokázat výslechem navrženého svědka pro jeho nedostupnost, měl odvolací soud přistoupit k výslechu jednatele žalobkyně.
Ani jednatel žalobkyně však nebyl k jednání předvolán. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není však podle § 237 o. s. ř. přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle obsahu procesního spisu bylo v řízení o žalobě pro zmatečnost u soudu prvního stupně nařízeno jednání na 15. 3. 2023, k němuž byl předvolán jednatel žalobkyně (předvolání bylo žalobkyni doručeno do datové schránky, dále jen „DS“) a svědek Ing. Petr Nevlud (předvolání z důvodu nezastižení adresáta bylo vloženo do domovní schránky). Jednání bylo z důvodu kolize právního zástupce žalovaných s jiným jednáním odročeno na 29. 3. 2023, o čemž byla žalobkyně informována přípisem doručeným do DS a svědek přípisem doručeným na adresu jeho bydliště (z důvodu nezastižení adresáta vloženo do domovní schránky).
K jednání soudu prvního stupně se však ani svědek ani jednatel žalobkyně bez omluvy nedostavili. U odvolacího soudu proběhlo dne 9. 10. 2023 jednání, k němuž byli předvolání zástupci stran řízení. Zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že je schopen zajistit u dalšího jednání účast navrženého svědka i jednatele žalobkyně. Jednání bylo za účelem výslechu svědka odročeno na 1. 12. 2023. K jednání byla předvolána žalobkyně (předvolání doručeno do DS) i svědek (předvolání z důvodu nezastižení adresáta bylo vloženo do domovní schránky).
Dne 28. 11. 2023 právní zástupce žalobkyně sdělil soudu, že nemůže u jednání zajistit přítomnost svědka, neboť svědek je pracovně vytížen, ani jednatele žalobkyně ze zdravotních důvodů, což doložil lékařskou zprávou, a požádal o odročení jednání. Jednání bylo odročeno na 11. 1. 2024. O odročení tohoto jednání pak požádal právní zástupce žalovaných z důvodu plánované zahraniční cesty. Jednání bylo odročeno na 31. 1. 2024, o čemž byla žalobkyně informována přípisem doručeným do DS a svědek přípisem doručeným na adresu jeho bydliště (z důvodu nezastižení adresáta vloženo do domovní schránky).
Dne 30. 1. 2024 byla soudu doručena žádost žalobkyně o odročení jednání z důvodu nemoci jednatele žalobkyně, což žalobkyně doložila fotografií dvou domácích antigenních testů na SARS-CoV-2, z níž však není zřejmé, kdy tato fotografie byla pořízena ani kdo byl testovanou osobou. Současně o odročení jednání požádal právní zástupce žalobkyně s tím, že svědek se k jednání nedostaví z důvodu pracovní vytíženosti a jednatel žalobkyně z důvodu nemoci. Na což soud obratem reagoval přípisem doručeným právnímu zástupci žalobkyně do DS s tím, že obě omluvy shledal nedůvodnými, proto žádosti o odročení jednání nevyhoví.
Podle protokolu o jednání ze dne 31. 1. 2024 se jednatel žalobkyně ani navržený svědek k jednání nedostavili. Jednatel žalobkyně i svědek tudíž byli řádně předvoláni.
9. V dovolatelkou namítaném rozsudku ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 82/2018, se Nejvyšší soud zabýval otázkou odmítnutí provedení důkazu pro nadbytečnost, přičemž uzavřel, že odmítne-li soud provést účastníkem označený důkaz proto, že je „nadbytečný“, je tím samo o sobě vyloučeno, aby rozhodl o věci samé v neprospěch tohoto účastníka z důvodu neunesení důkazního břemene. Uvedený rozsudek však na nyní projednávanou věc nedopadá, neboť odvolací soud nedospěl k závěru, že by dovolatelkou navrhovaný důkaz byl nadbytečným, nýbrž z procesního chování jak jednatele žalobkyně, tak navrhovaného svědka, dospěl k závěru, že jde o obstrukční jednání, jímž bylo provedení žalobkyní navrhovaného důkazu zmařeno.
Nejvyšší soud ve své judikatuře dospěl k závěru, že se nepožaduje, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá (a žádá o odročení jednání), svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal. K tomu, aby jeho omluva byla důvodná, postačuje, aby tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. takové skutečnosti, které mu znemožňují zúčastnit se jednání a které jsou současně omluvitelné, přičemž důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání je podle ustálené judikatury zpravidla také jeho nemoc (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013, či ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2701/2004). Dospěje-li soud k závěru, že důvod omluvy z jednání je důležitý, jednání odročí; v opačném případě může věc samu projednat i v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1226/2012). Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, však nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu.
I když účastník řízení uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (v tomto případě zdravotní neschopnost), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, a usnesení Ústavního soudu ze dne 8.
4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2778/08). Opakované omluvy svědka poukazující na nijak nekonkretizované pracovní vytížení pak byly vzhledem k zákonné povinnosti svědčit omluvami zcela nedůvodnými.
10. Dovolává-li se žalobkyně toho, že za dané procesní situace odvolací soud neměl rozhodnout na základě pravidel o rozložení důkazního břemene, nýbrž měl vůči svědkovi přistoupit k využití donucovacích prostředků (uložení pořádkové pokuty a případně předvedení), nutno uvést, že je to právě žalobkyně, která v meritu věci poukazuje na natolik úzké propojení mezi navrhovaným svědkem a žalobkyní samotnou, na jehož základě žalobkyní tvrzená podjatost rozhodující soudkyně vůči svědkovi měla založit podjatost vůči žalobkyni. V souvislosti s těmito tvrzeními žalobkyně se požadavek na využití donucovacích prostředků jeví tak, jako by se žalobkyně domáhala využití těchto prostředků vůči sobě samotné. V tomto ohledu nutno dovolatelce připomenout obecnou právní zásadu (nyní vyjádřenou v § 2 odst. 2 o. z.), podle níž se nikdo nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
11. Dovolací soud z těchto důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Jelikož neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
12. Nákladový výrok se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2024
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu