Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného Mgr. Danielem Zinrákem, advokátem, sídlem Hybernská 1012/30, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 70 Co 325/2023-261 ze dne 24. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a R. K. a nezletilých M. V. a Š. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil jeho základní práva zaručená v čl. 10, 11, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně žádá, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.
2. Okresní soud v Olomouci ("okresní soud") rozsudkem č. j. 0 P 75/2020-217 ze dne 10. října 2023 zamítl návrh vedlejší účastnice (matky) na zvýšení výživného pro nezletilého M. na částku 5 500 Kč měsíčně a pro nezletilého Š. na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. září 2022 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Okresní soud takto rozhodoval o návrhu matky již podruhé, předchozí rozsudek ze dne 7. prosince 2022 Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ("krajský soud") rozsudkem č. j. 70 Co 65/2023-193 ze dne 20. dubna 2023 zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
3. Krajský soud napadeným rozsudkem k odvolání matky rozsudek okresního soudu změnil tak, že výživné stanovené stěžovateli (otci) se pro nezletilého M. zvyšuje z částky 4 000 Kč (stanovené rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. 0 P 75/2020-60 ze dne 18. června 2020) s účinností od 1. září 2021 na částku 4 400 Kč a s účinností od 1. ledna 2022 na částku 4 800 Kč a pro nezletilého Š. z částky 4 000 Kč s účinností od 1. ledna 2022 na částku 4 500 Kč. Krajský soud současně rozhodl o nedoplatku na výživném (částku v celkové výši 27 300 Kč uložil otci zaplatit do 30.
června 2024) a o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Kolizní opatrovník, který se sice proti rozsudku okresního soudu za nezletilé neodvolal, vyjádřil přesvědčení, že jsou dány důvody pro zvýšení na 5 000 Kč pro nezletilého M. a 4 800 Kč pro nezletilého Š. Krajský soud shledal, že se odůvodněné potřeby obou dětí s přestupem na vyšší stupeň školy (u Š. od září 2023 druhý stupeň a u M. od září 2021 na gymnázium) změnily a od ledna 2022 se změnila i výše příjmu otce. Zdůraznil, že je povinností obou rodičů věnovat všechno úsilí k zajištění nezaopatřených dětí, využít všech svých schopností a možností, a že doporučené tabulkové rozpětí není nepřekročitelným mantinelem při rozhodování o výši výživného.
Doplnil, že extrémní inflace měla dopad na všechny zúčastněné, nikoli pouze na otce.
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Otec tvrdí, že napadený rozsudek zcela postrádá odůvodnění konkrétní výše výživného a dluhu na výživném a skutková zjištění shledává v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Má za to, že z dokazování neplyne finanční náročnost mimoškolních aktivit nezletilých a že vzhledem k inflaci k reálnému růstu jeho mzdy nedošlo. Kromě toho pokles mzdy od ledna 2023 krajský soud do výše výživného nepromítl. Pozastavuje se nad závěrem, že růst mzdy o 4 000 Kč je podstatná změna poměrů, ale následný pokles o 3 000 Kč již takovou změnou není. Namítá, že krajský soud se při určení výše výživného naprosto odklonil od doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti. Tvrdí, že stanovené běžné a dlužné výživné zapříčiní nepoměr životních standardů otce a nezletilých natolik, že si bude muset vzít půjčku, a odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 2173/23
ze dne 24. ledna 2024.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; otec je řádně zastoupen advokátem.
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech úpravy vyživovací povinnosti. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení použité argumenty; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s nimi a z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci si vytvářejí racionální úsudek. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit jeho postup jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22
ze dne 20. září 2022 či
sp. zn. II. ÚS 2391/22
ze dne 22. února 2023; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal. Odkazuje-li otec na nález sp. zn. IV. ÚS 2173/23
, pomíjí výrazně odlišný skutkový stav ve své věci a nezohledňuje kontext závěrů Ústavního soudu v odkazovaném nálezu. V nyní posuzované věci krajský soud jasně, byť stručně popsal okolnosti, které jej vedly k závěru o konkrétní výši výživného, a nebyl pouhým počtářem. Vzal v potaz mj. bydlení otce u jeho rodičů, stejně tak přihlédl k vývoji mzdy otce v čase a jeho schopnostem a možnostem vzhledem k majetkovým poměrům (stagnace příjmu otce oproti příjmu matky). Do svých úvah tak principy plynoucí z rozhodnutí Ústavního soudu stejně jako principy, na nichž výpočet výživného podle "doporučující" tabulky stojí, zahrnul.
Namítá-li otec, že ke změně závažnějšího rázu odůvodňující potřebu výživné zvýšit nedošlo, nebere v potaz, že s nástupem do vyššího stupně vzdělávání počítá "doporučující" tabulka rovněž s nárůstem potřeb dítěte. Tomu odpovídají také závěry krajského soudu ke změně výdělkových poměrů otce a její trvalosti/přechodnosti od ledna do září 2023 v návaznosti na nástup Š. na druhý stupeň základní školy. Závěry krajského soudu též obstojí při aplikaci tzv. dílové metody, podle které z příjmu vyživující osoby orientačně připadají tři díly na tuto osobu a po dílu na každou vyživovanou osobu.
Rozhodnutí krajského soudu proto nepředstavuje ústavněprávní exces, který by měl Ústavní soud napravovat.
9. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu