Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., zastoupeného Mgr. Dominikou Havelkovou, advokátkou sídlem Běchovická 701/26, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1749/2023-542 ze dne 31. 1. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 314/2022-493 ze dne 24. 11. 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 19 C 219/2020-452 ze dne 7. 6. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 ("nalézací soud") domáhal proti vedlejší účastnici zaplacení 5 033 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a jeho nepřiměřenou délku (za kterou mu vedlejší účastnice po podání žaloby zaplatila 66 000 Kč a v tomto rozsahu vzal stěžovatel žalobu zpět).
2. Nalézací soud ústavní stížností napadeným rozsudkem uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli 166 500 Kč s příslušenstvím a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II) a uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení (výrok III). K odvolání účastníků Městský soud v Praze ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu v zamítavém výroku II a ve výroku III jej změnil tak, že výše nákladů řízení činí 32 798 Kč, jinak jej potvrdil (výrok I) a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok II). Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením jako nepřípustné (výrok I), a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady dovolacího řízení (výrok II).
3. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že žádný ze soudů při určení výše přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání nezohlednil skutečnost, že v něm bylo manipulováno s důkazy v neprospěch stěžovatele a byl činěn nepřípustný nátlak ze strany policejních orgánů, ministerstev i politiků, aby byl odsouzen. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl, přestože ohledně jiného dovolatele, který byl ve stejné věci obviněn společně se stěžovatelem, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu rozsudkem č. j. 30 Cdo 554/2024-124 ze dne 9. 4. 2024 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud uložil soudům, aby se zabývaly též tvrzeními žalobce, že trestní stíhání bylo vykonstruované, na objednávku a od počátku nepřípustně ovlivňováno. Odlišné senáty Nejvyššího soudu tedy rozhodují ve shodných případech rozdílně.
5. Ústavní soud nejprve zkoumal podmínky řízení [viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]. Ústavní stížnost byla podána řádně zastoupeným stěžovatelem včas a je přípustná. Ve vztahu k výroku I rozsudku nalézacího soudu není stěžovatel oprávněnou osobu k podání ústavní stížnosti, neboť tento výrok byl v jeho prospěch (jeho žalobě bylo v tomto rozsahu vyhověno). Ve vztahu k výroku III rozsudku nalézacího soudu v části stanovující výši náhrady nákladů řízení, která byla změněna výrokem I rozsudku odvolacího soudu, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno. Ve zbývající části byla ústavní stížnost podána oprávněnou osobou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný - v tomto rozsahu je však zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je věcí obecných soudů - o zásahu Ústavního soudu do jejich činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]; žádné takové vady v nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal.
7. Podstatou stěžovatelovy argumentace je, že obecné soudy nezohlednily tvrzenou manipulaci s důkazy v trestním stíhání a nepřípustný nátlak veřejných činitelů - to však není tvrzení odpovídající skutečnosti. Jak vyložil Nejvyšší soud ve svém usnesení (viz jeho body 11 a 12), nalézací i odvolací soud se nepatřičnými zásahy při vyhotovení znaleckého posudku zabývaly a zohlednily je jako okolnost odůvodňující vyšší výši přiměřeného zadostiučinění (viz body 32 a 33 rozsudku nalézacího soudu a bod 25 rozsudku odvolacího soudu). Nepřípustný nátlak určitých osob stěžovatel v žalobě vztáhl konkrétně (jen) na vyhotovení znaleckého posudku, s čímž se obecné soudy řádně vypořádaly. Tím se také nyní posuzovaná věc odlišuje od věci řešené Nejvyšším soudem v rozsudku č. j. 30 Cdo 554/2024-124, v němž Nejvyšší soud vytkl nižším soudům, že se tvrzením o nepřípustném ovlivňování trestního stíhání nezabývaly vůbec.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu