Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, nezletilé B. B. a nezletilého M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 52/2024-1751 ze dne 15. února 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a J. B., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil jejich základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 6 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Žádají, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení.
2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") usnesením č. j. 0 P 420/2018-1666 ze dne 15. prosince 2023 vyhověl návrhu první stěžovatelky (matky) a nařídil předběžné opatření, jímž stanovil, že vedlejší účastník (otec) je oprávněn se do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé stýkat s nezletilými stěžovateli (dále též "nezletilí") každou sobotu sudého týdne od 10 hodin do 19 hodin, každé sudé pondělí sudého týdne od 13 hodin do 19 hodin a o vánočních prázdninách ve dnech 27. 12. a 28. 12. od 10 hodin do 19 hodin. Zúžil tak styk otce stanovený rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen městský soud) ze dne 16. listopadu 2020 pro běžné období od pátku sudého týdne 13 hodin do úterý lichého týdne 19 hodin a od pondělí sudého týdne 13 hodin do úterý sudého týdne 19 hodin a pak speciálně pro prázdniny. Obvodní soud vyšel z pohovorů s nezletilými. Uzavřel, že byla prokázána naléhavost zatímní úpravy, jelikož otec styku nevyužívá, dětem se nevěnuje a nechává je samotné.
3. Městský soud usnesení obvodního soudu k odvolání otce změnil napadeným usnesením tak, že návrh matky na nařízení předběžného opatření zamítl. Neshledal potřebu zatímní úpravy, a to ani v jiném než navrhovaném rozsahu, neboť stávající rozsah poměry ani zájmy nezletilých neohrožuje. Důvodem není ani ojedinělý exces - ponechání desetileté nezletilé samotné doma. Městský soud dospěl k závěru, že případnou změnu úpravy styku bude vzhledem k výsledku pohovoru s nezletilými (přání víkendového styku) namístě zvážit až po provedeném dokazování v rámci rozhodnutí ve věci samé.
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Matka tvrdí, že městský soud neposoudil její věc individuálně, nezohlednil vnímání situace nezletilou (ponechání bez dozoru část noci doma u otce) a umožnil otci ignorovat psychické nastavení a přání dítěte. Namítá, že městský soud nezohlednil nejlepší zájem dětí, naopak upřednostnil zájem otce na styku, čímž by v budoucnu mohlo dojít k ohrožení nezletilých na zdraví a životě. Má za to, že nebezpečí hrozí nezletilým během každého styku s otcem, neboť takto nebezpečně a nezodpovědně otec jedná pravidelně.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; matka je řádně zastoupena advokátkou.
6. K tvrzením matky o porušení základních práv nezletilých Ústavní soud dodává, že pro jejich procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, v němž proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k jejich dětem. Nezletilí v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupováni na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilí nemohou být vtaženi do řízení jedním z rodičů. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k níž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3374/20 ze dne 26. ledna 2021).
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
8. K přezkumu rozhodnutí vydaných v rodinných věcech Ústavní soud přistupuje restriktivně, což se týká zvláště předběžných opatření. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu; jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci.
Rozhodování o nařízení předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů, a Ústavní soud proto taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) (viz např. usnesení sp. zn. I.
ÚS 389/23 ze dne 18. dubna 2023, sp. zn. IV. ÚS 3262/22 ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další).
9. Předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu: umožnit dítěti a rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný (byť zatímně upravený) kontakt (usnesení sp. zn. I. ÚS 1942/16 ze dne 5. dubna 2017). Jakákoliv deformace vztahu mezi rodičem a dítětem v důsledku odcizení, je v pozdější době jen těžko napravitelná [nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. listopadu 2006 (N 204/43 SbNU 279)]. Proto již předběžná opatření určující rozsah styku s dítětem musí zohlednit základní práva všech dotčených osob, neboť mohou být v účinnosti i několik měsíců a mohou podstatně ovlivnit kvalitu vztahu mezi rodičem a dítětem nejen po dobu trvání předběžného opatření, ale i do budoucna.
Hrozí nebezpečí, že dítě si zvykne na uspořádání vztahů nastavené - či naopak nenastavené - předběžným opatřením a s ohledem na zájem dítěte bude komplikované jej v budoucnu změnit. Tím by namísto soudu v meritu věci fakticky rozhodl čas (viz výše sp. zn. I. ÚS 1942/16 ).
10. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal. Vznesené námitky jsou pouhou polemikou se závěry městského soudu, vedenou na úrovni podústavního práva. Městský soud vzal náležitě v potaz, že matkou navrhovaný, velmi úzký rozsah styku (15 hodin během 14 dnů), by byl v rozporu s právem na rodinný život a nebyl by v souladu ani s přáním nezletilých. Přihlédl k déletrvající úpravě styku, stejně jako k námitkám o ponechávání nezletilých samotných a otci takové jednání vytkl a poučil jej o možných důsledcích. Nadto i sám městský soud učinil úvahu pro rozhodnutí o věci samé o potřebě zvážit úpravu styku jinak a svůj závěr řádně odůvodnil. Rozhodnutí městského soudu nepředstavuje ústavněprávní exces, který by měl Ústavní soud napravovat.
11. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu stěžovatelů na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu