Ústavní soud Usnesení ústavní

I.ÚS 1110/22

ze dne 2022-05-17
ECLI:CZ:US:2022:1.US.1110.22.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky GLOBAL CARE s. r. o., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1010/2021-114 ze dne 15. 2. 2022, Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 189/2020-67 ze dne 30. 6. 2020 a Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 65 C 78/2019-53 ze dne 20. 2. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a společnosti FINOX s. r. o., se sídlem v Praze 1, Hybernská 1271/32, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

1. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo pro nezaplacení soudního poplatku (k opakované výzvě soudu) zastaveno řízení o její žalobě o zaplacení 40 000 000 Kč s příslušenstvím (proti vedlejší účastnici). Podle stěžovatelky byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že nebylo před rozhodnutím o zastavení řízení vyhověno jejímu návrhu na osvobození od soudních poplatků podle § 138 občanského soudního řádu.

2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť stěžovatelka neuvádí nic nad rámec toho, co zaznělo již v řízení před obecnými soudy a bylo jimi (byť nikoli k její spokojenosti) beze zbytku vypořádáno.

3. Obranu stěžovatelky představuje výkladová konstrukce podústavního práva [§ 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění], kterou uplatnila již v řízení před obecnými soudy. Stručně řečeno se stěžovatelka prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá vydání samostatného usnesení, kterým by bylo rozhodnuto o jejím návrhu na postup podle zmíněných ustanovení; dosud jí totiž "není známo", jak o podaném návrhu obecné soudy rozhodly. Obecné soudy však stěžovatelce dostatečně vysvětlily, že jí dovozovaná procesní povinnost soudu ze zákona neplyne a z odůvodnění napadených rozhodnutí je zjevné, jak se k jejímu návrhu postavily.

4. Jak dále plyne z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2185/2017 ze dne 14. 6. 2017 (dostupné na https://www.nsoud.cz), stěžovatelkou uváděné ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích nemíří na případy, kdy poplatníkovi nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a on nesouhlasí s důvody, pro které tak bylo rozhodnuto. Je logické, že předpoklad zmíněného ustanovení (nebezpečí z prodlení v důsledku nemožnosti zaplatit soudní poplatek bez viny poplatníka včas) nedopadá na situace, kdy má nemožnost spočívat v pohledávce, kterou poplatník uplatňuje vůči žalované straně (srov. bod 16 usnesení Městského soudu v Praze); optikou stěžovatelky by placení soudních poplatků bylo obsoletním. Podle Ústavního soudu tedy dopadá Nejvyšším soudem odkazovaná judikatura i na případ stěžovatelky, a není proto přiléhavé tvrzení, že by položila dosud neřešenou otázku, kterou by dovolací soud nevypořádal.

5. Otázkou běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku k výzvě soudu se Ústavní soud jako nadbytečnou nezabýval, neboť jednak jde rovněž o pouhou polemiku s odůvodněnými závěry obecných soudů, a dále je z podání stěžovatelky zjevné, že její argumentace primárně cílí na absolutní nemožnost (nedostatek prostředků) soudní poplatek zaplatit.

6. Jelikož z podání stěžovatelky ani napadených rozhodnutí tvrzenému porušení čl. 36 odst. 1 Listiny nic nenasvědčuje, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. května 2022

Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu