Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti K. H., advokáta se sídlem Lublaňská 6/55, 120 00 Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 1081/2015-58 ze dne 10. 12. 2015, usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 52/2014 ze dne 17. 2. 2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 6 T 166/2012 ze dne 19. 11. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, proti němuž není ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně srov. např. usnesení ve věcech
sp. zn. III. ÚS 241/97
,
II. ÚS 2492/12
aj., dostupná, jako další zde uváděná rozhodnutí, na adrese http://nalus.usoud.cz), neboť jeho výrokem bylo touto ústavní stížností rovněž napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze v celém rozsahu zrušeno a věc mu byla přikázána k dalšímu projednání a rozhodnutí dle § 265l odst. 1 trestního řádu.
Z uvedeného je tak zřejmé, že v posuzované věci není splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Právní moc rozhodnutí městského soudu byla prolomena kasačním zásahem Nejvyššího soudu, a proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 2492/12
ze dne 2. 4. 2013). Z toho důvodu by rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí její subsidiarity. K tomu se sluší poznamenat, že v rozsahu, v němž ústavní stížnost směřuje proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, odpadl v této části předmět řízení před Ústavním soudem, neboť vzpomínané usnesení Městského soudu již bylo Nejvyšším soudem zrušeno.
Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. května 2016
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj