Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 1. 2003, čj. 14 C 77/2002 - 34, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2003, čj. 22 Co 174/2003 - 47, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 11. 2003, čj. 22 Cdo 2073/2003 - 61,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 2. 2004 prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená usnesení obecných soudů s tím, že se jedná o blanketní ústavní stížnost, kterou doplní po poradě se svým právním poradcem nejpozději do 16. 3. 2004.
Ústavní stížnost stěžovatele, kterou si sepsal sám, nesplňovala základní náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Proto jej Ústavní soud vyzval přípisem ze dne 15. 3. 2004 k odstranění vad tak, aby splňovala požadované náležitosti. Upozornil jej, že pokud ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy nedojde Ústavnímu soudu řádná ústavní stížnost, jíž budou ve výzvě uvedené vady návrhu odstraněny, bude návrh odmítnut. Ústavní soud vyzval stěžovatele rovněž k tomu, aby si zvolil advokáta, který by ho v řízení před Ústavním soudem zastupoval, nebo v případě, že mu bude právní pomoc advokátem odmítnuta, aby se obrátil na Českou advokátní komoru, protože v řízení před Ústavním soudem musí být stěžovatel povinně zastoupen advokátem.
Výzva byla stěžovateli doručena dne 29. 3. 2004. Protože stěžovatel neodstranil vady svého návrhu ve lhůtě k tomu určené, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítl na základě ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2004
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu