Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jany Zejdové, správkyně konkurzní podstaty úpadce Kvartet, spol. s r.o., se sídlem Okna 90, zastoupené JUDr. Oldřichem Filipem, advokátem se sídlem Česká Lípa, Jiráskova 613, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011 č. j. 23 Cdo 346/2008-276 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. ledna 2007 č. j. 30 Co 272/2006-243, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a Ing. Rostislava Kravciva, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
sp. zn. I. ÚS 1155/11 se pokračuje.
8. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti. Za těchto okolností mohl přistoupit k jejímu věcnému projednání, načež zjistil, že je zjevně neopodstatněná.
9. V řízení o ústavních stížnostech posuzuje Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) pouze otázku, zda pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod. Nejde-li o tento případ, pak není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, a to ani v případě, jestliže by se svým postupem nebo rozhodnutím dopustily nezákonnosti nebo jiné nesprávnosti.
10. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti v podstatě opakuje svou argumentaci uplatněnou v řízení před Nejvyšším soudem, v jejímž rámci vede na úrovni podústavního práva polemiku se závěry odvolacího soudu. Ústavní soud nicméně neshledal důvod, který by projednávanou věc posouval do roviny ústavněprávní. Jak odvolací soud, tak Nejvyšší soud se podrobně vypořádaly s důvody, pro které považovaly předmětnou smlouvu za platně uzavřenou, resp. pro které považovaly projevy vůle obou jejích účastníků za vážně učiněné (§ 37 odst. 1 občanského zákoníku, účinného do 31. prosince 2013). Jejich závěry přitom v žádném případě nelze označit za svévolné nebo jakkoliv excesivní. Z těchto důvodů nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky o porušení jejích základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny. V podrobnostech pak (pokud jde o jednotlivé konkrétní skutkové okolnosti, o něž stěžovatelka opírá svůj závěr o neplatnosti smlouvy) postačí odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí.
11. Zbylou námitkou nepřiměřené délky řízení vedeného před obecnými soudy se Ústavní soud nezabýval. Jak totiž vyplývá z jeho ustálené judikatury, procesními prostředky k ochraně práva narušeného již v skončeném řízení (včetně řízení soudního) neodůvodněnými průtahy v řízení jsou od nabytí účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), uplatnění nároku na náhradu škody v rámci předběžného projednání, respektive žaloba v případě neposkytnutí náhrady ve lhůtě 6 měsíců, jakož i ostatní procesní prostředky uplatnitelné v takovou žalobou zahájeném občanskoprávním řízení. Tuto námitku naopak nelze uplatňovat v ústavní stížnosti proti rozhodnutím vydaným v řízení, ve kterém mělo k předmětným průtahům dojít [srov. nález ze dne 7. srpna 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07
(N 122/46 SbNU 151)].
12. Poněvadž napadenými rozsudky nebyla porušena základní práva a svobody stěžovatelky, Ústavnímu soudu nezbylo než její ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou odmítnout (výrok II).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. července 2014
Kateřina Šimáčková předsedkyně senátu