Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti stěžovatelů Petra Hejduka, Ladislava Šepeše, Mgr. Jany Šepešové, Lenky Hruškové a Jany Šepešové, zastoupených advokátem JUDr. Alešem Tolnayem, sídlem nám. Republiky 946, Mladá Boleslav, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 450/2024-91 ze dne 29. 1. 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 20 C 18/2024-58 ze dne 12. 9. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení a UNIQA pojišťovny, a.s., sídlem Evropská 810/136, Praha 6, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížnost je nepřípustná, protože je předčasná. Ve věci ještě může rozhodovat Nejvyšší soud. Ústavní stížnost je až krajním prostředkem k ochraně práva - nastupuje až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná (srov. § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
2. Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti výrokům o nákladech řízení. Ačkoliv proti nim není ústavní stížnost ze zákona přípustná [§ 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu], je-li dovolání podáno z jiných důvodů, které se týkají typicky merita věci, Nejvyšší soud může - pokud dovolání shledá důvodným - napadené rozhodnutí zrušit i ve výroku o nákladech řízení, případně o nákladech řízení nově rozhodnout (§ 243e odst. 2 ve spojení s § 243d odst. 2 občanského soudního řádu). Jinými slovy, je-li podáno dovolání v meritu věci, rozhodnutí Nejvyššího soudu může mít vliv na akcesorický výrok o nákladech řízení, byť proti němu samotnému dovolání přípustné není.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že proti napadenému rozsudku městského soudu podali souběžně také dovolání. Soudce zpravodaj tuto skutečnost ověřil ze stránky infosoud.justice.cz. Probíhá-li v dané věci stále dovolací řízení, Ústavní soud ústavní stížnost neprojedná, neboť by tím nepřípustně a v rozporu s principem právní jistoty i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů (srov. obdobně usnesení sp. zn. II. ÚS 1714/25 ,
,
či
III. ÚS 2102/20 ).
4. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl.
5. Ústavní soud upozorňuje, že tím neupírá stěžovatelům možnost podat ústavní stížnost, jakmile bude řízení před obecnými soudy skončeno. Podotýká však, že Ústavní soud do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje jen v případech porušení základních práv jednotlivců a že ústavní stížnosti proti rozhodnutí o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které věc činí co do ústavní roviny dostatečně významnou (viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34; nález sp. zn. I. ÚS 2552/24 , body 21 až 37).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2025
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj