Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatelky AGENTURA PLUS, spol. s r.o., sídlem Evropská 690/138, Praha 6, zastoupené Mgr. Petrem Bokotejem, advokátem, sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2024 č. j. 1 Cmo 19/2024-202, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společností PLUSIM CZ spol. s r.o., sídlem Za zastávkou 837, Praha 10, a PLUSIM spol. s r.o., sídlem Kopčianska 92, Bratislava-Petržalka, Slovenská republika, jako vedlejších účastnic řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Vedlejší účastnice se v řízení před obecnými soudy domáhaly po stěžovatelce nároků, které jim měly plynout z ochrany před nekalosoutěžním jednáním stěžovatelky. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") jako soud prvního stupně jejich žalobě částečně vyhověl. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") jako soud odvolací však následně posoudil žalobu celkově jako nedůvodnou a změnil rozsudek tak, že se žaloba zamítá. Jelikož byla stěžovatelka ve sporu zcela úspěšná, uložil vedlejším účastnicím povinnost uhradit stěžovatelce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
2. Proti nákladovým výrokům rozsudku vrchního soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost a namítá porušení svého práva na soudní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, zejména při určování tarifní hodnoty sporu.
3. Ústavní soud si od městského soudu vyžádal informaci, zda bylo zároveň podáno dovolání proti rozsudku vrchního soudu, které napadla stěžovatelka ústavní stížností. Ze sdělení městského soudu plyne, že vedlejší účastnice (v řízení před obecným soudem žalobkyně) dovolání proti rozsudku vrchního soudu podaly.
4. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě již není příslušný žádný jiný orgán [srov. nález ze dne 30. listopadu 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95
(N 78/4 SbNU 243)].
5. Podá-li účastník řízení souběžně s ústavní stížností proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení i dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, považuje ji Ústavní soud za předčasně podanou, a tudíž nepřípustnou (viz usnesení ze dne 15. listopadu 2018 sp. zn. II. ÚS 2075/18 ).
6. Obdobným způsobem Ústavní soud přistupuje i k situacím, kdy dovolání proti výroku o věci samé podá protistrana. V usnesení ze dne 11. srpna 2020 sp. zn. IV. ÚS 1112/20 k tomu Ústavní soud uvedl, že nelze přehlédnout, že pokud by Nejvyšší soud shledal podané dovolání přípustným (a důvodným), mohl by nejen zrušit nebo změnit rozsudek odvolacího soudu ve výroku ve věci samé, ale také zrušit akcesorický výrok o nákladech řízení (§ 243e občanského soudního řádu). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se odvolací soud opětovně zabýval náhradou nákladů řízení (a případně aby v rámci rozhodování o nich přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelem v ústavní stížnosti, samozřejmě za předpokladu, že je stěžovatelka u procesního soudu uplatní).
Pokud by tedy Ústavní soud přezkoumal výrok rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení ještě před tím, než bude ze strany Nejvyššího soudu rozhodnuto o dovolání, nerespektoval by subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva (viz též usnesení ze dne 8. prosince 2020 sp. zn. III. ÚS 2102/20 ).
7. Závěrem Ústavní soud upozorňuje, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k Ústavnímu soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení bude mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, bude-li jí napaden výhradně nákladový výrok. Je v zájmu stěžovatelky, aby v takovém případě na toto usnesení v ústavní stížnosti výslovně upozornila, a předešla tak odmítnutí ústavní stížnosti pro opožděnost.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. listopadu 2024
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj