Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky SPRINT CR spol. s r. o. v likvidaci, sídlem Šumavská 422/29, Brno, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, sídlem Marie Stejskalové 767/62, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 396/2021-1967 ze dne 13. 3. 2024, rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2953/2022-1931 ze dne 29. 11. 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 26 C 10/2002-1815 ze dne 6. 8. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily její základní práva zaručená především v čl. 11 odst. 1, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka se původní žalobou z roku 2001 u civilních soudů domáhala proti vedlejší účastnici zaplacení celkem 69 269 343 Kč s příslušenstvím, která měla představovat náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem Policie České republiky. Žaloba stěžovatelky byla v rozsahu částky 63 658 343 Kč dříve pravomocně zamítnuta; předmětem současné "větve" řízení je jen uplatněný nárok na zaplacení 5 611 000 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody za poškozené zboží stěžovatelky, které policie v rámci trestního stíhání převzala.
3. Obvodní soud pro Prahu 7 ("nalézací soud") žalobu stěžovatelky ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 6. 8. 2021 zamítl v rozsahu částky 5 611 000 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze ("odvolací soud") následně rozsudkem č. j. 11 Co 396/2021-1875 ze dne 22. 6. 2022 prvostupňové rozhodnutí změnil a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelce 5 546 000 Kč s příslušenstvím.
4. Rozsudek odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2022 ovšem následně k dovolání vedlejší účastnice zrušil Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 29. 11. 2023. Ve věci následně znovu rozhodl odvolací soud ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 13. 3. 2024, kterým prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 6. 8. 2021 potvrdil co do částky 5 546 000 Kč (žaloba stěžovatelky tedy byla v této části zamítnuta).
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soudy napadenými rozhodnutími porušily její základní práva, jakož i principy demokratického právního státu, protože jí nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup policie náleží. Stěžovatelka ohledně přípustnosti ústavní stížnosti uvádí, že "z opatrnosti podala dovolání" proti ústavní stížností napadenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 3. 2024.
6. Stěžovatelka i přes souběžné podání dovolání tvrdí, že je ústavní stížnost přípustná podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu; zdůrazňuje, že soudy v její věci rozhodují 23 let, čímž popírají základní funkci právního státu, neboť se stěžovatelce nedostává právní jistoty, že její věc bude před soudy řešena v rámci jejího základního práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka není typickou kapitálovou společností, ale společností rodinnou. Jednatel založil společnost v 90. letech; nyní mu je 89 let a má podlomené zdraví.
Ochrana jeho práv se v důsledku postupu soudů stala iluzorní a představuje pro něj značně zatěžující faktor na hranici únosnosti. Finální "zamítavý" rozsudek odvolacího soudu ze dne 13. 3. 2024 je zcela v zajetí závazného názoru vysloveného Nejvyšším soudem v dřívějším kasačním (ústavní stížností napadeném) rozsudku ze dne 29. 11. 2023. Stěžovatelka proto považuje využití mimořádného opravného prostředku v podobě opakovaného dovolání za neefektivní ochranu jejích práv, a to především se zřetelem na dosavadní mimořádné průtahy a psychickou újmu členů celé rodiny jednatele, o jejichž majetek se jedná.
V důsledku nedostatku účinné a rychlé soudní ochrany se stěžovatelka dostala do likvidace; přiznáním uplatněného nároku by alespoň dílem mohla být sanována újma způsobená státem. Souběžné podání dovolání podle stěžovatelky "na oprávněnosti postupu podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu nic nemění se zřetelem na shora uvedené konkrétní okolnosti případu" Stěžovatelka uvádí, že jednatel společnosti by se zkrátka "rád dožil spravedlnosti".
7. Dříve než se Ústavní soud zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, zkoumal, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud z veřejně přístupných zdrojů (www.infosoud.justice.cz) zjistil, že stěžovatelka proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 3. 2024 skutečně brojí dovoláním, které podala souběžně s ústavní stížností dne 24. 4. 2024; dovolacímu řízení byla přidělena spisová značka 30 Cdo 1713/2024.
9. Řízení o Ústavní stížnosti je založeno na zásadě subsidiarity, která má dvě stránky: formální a materiální; nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena, nemají-li již účastníci žádné zákonné procesní prostředky, jak napravit protiústavnost (tzv. materiální stránka). Zásadně v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv stěžovatelů [stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 23 až 25].
10. Probíhá-li v současné době řízení o dovolání stěžovatelky u Nejvyššího soudu, je zásadně vyloučeno, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, neboť by tím nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty, jakož i zásadou minimalizace ingerence Ústavního soudu - zasahoval do rozhodování Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1770/22 ze dne 11. 8. 2022).
11. Ústavní soud zároveň dospěl k závěru, že pro projednání návrhu stěžovatelky nejsou splněny podmínky podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Podle právě citovaného ustanovení výslovně platí:
"Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže [...] v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
12. Nepřípustnou ústavní stížnost tedy lze "výjimečně" posoudit, avšak pouze při splnění dvou kumulativních podmínek: 1) existence značných průtahů v řízení o podaném opravném prostředku; a 2) existence či hrozba vážné a neodvratitelné újmy. Uvedenou výjimku je nutné vykládat restriktivním způsobem (usnesení sp. zn. II. ÚS 48/02 ze dne 15. 4. 2004).
13. Podle Ústavního soudu je pochopitelné, že stěžovatelka vnímá celkovou délku soudního řízení jako újmu, která je citelná i s ohledem na vysoký věk a zdravotní stav jednatele společnosti. Podle Ústavního soudu je celková doba soudního řízení skutečně nepřiměřená. Zákonnou podmínku "značných průtahů" podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu je však podle výslovného znění zákona nutné posuzovat pouze z pohledu řízení o souběžně uplatněném procesním prostředku ochrany práva stěžovatelky, nikoliv z pohledu řízení jako celku (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3232/07 ze dne 9. 1. 2008).
14. Jelikož však stěžovatelka podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 13. 3. 2024 teprve 24. 4. 2024, je zřejmé, že značné průtahy v řízení o dovolání u Nejvyššího soudu dosud nemohly vzniknout (stěžovatelčina věc byla přidělena senátu Nejvyššího soudu k rozhodnutí o opakovaném dovolání teprve dne 13. 6. 2024). Zatím není vyloučeno, že Nejvyšší soud efektivní ochranu stěžovatelce v nejbližší době poskytne v rámci řízení o dovolání.
15. Ústavní soud stěžovatelce nezavírá dveře k budoucímu ústavnímu přezkumu. Stěžovatelka se může obrátit na Ústavní soud poté, co Nejvyšší soud ve věci rozhodne s konečnou platností, či usoudí-li, že v řízení o dovolání značné průtahy skutečně vznikají.
16. Jelikož Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je v nynější fázi řízení nepřípustná (předčasná), soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2024
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj