Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti K. K., zastoupené advokátem JUDr. Miroslavem Ondrúšem, sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ads 318/2024-25 ze dne 25. 2. 2025 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 Ad 21/2023-56 ze dne 30. 9. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Ministerstva práce a sociálních věcí jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, jak správní soudy posoudily její spor o příspěvek na zvláštní pomůcku - digitální čtecí přístroj pro nevidomé. Úřad práce přiznal stěžovatelce příspěvek na Macbook Pro 2021 ve výši 63 420 Kč. Stěžovatelka ale chtěla příspěvek asi o 18 tisíc Kč vyšší, aby si mohla koupit Macbook Pro 2022. Krajský soud její žalobu zamítl, Nejvyšší správní soud (NSS) kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. Stěžovatelka navrhuje napadená rozhodnutí zrušit, protože porušují její práva podle čl. 4 odst. 1 písm. g) a čl. 28 odst. 2 písm. a) Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
3. Ústavní soud dlouhodobě opakuje, že úvaha NSS o nepřijatelnosti kasační stížnosti nemůže porušit žádné základní právo s výjimkou práva na soudní ochranu v případě svévolného zneužití soudcovského uvážení (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2442/24 , bod 9; I. ÚS 2407/24, bod 12; IV. ÚS 2877/23, bod 9; II. ÚS 3220/21, bod 7; I. ÚS 597/06; či II. ÚS 2283/11 ). Nedávalo by totiž smysl, aby zákonodárce vyloučil určitý okruh případů z přezkumu NSS (§ 104a odst. 1 soudního řádu správního) a přesunul přezkum rozsudků krajského soudu na Ústavní soud. Takový postup by odporoval principu subsidiarity ústavní stížnosti - Ústavní soud je až poslední záchrannou brzdou chránící ústavně chráněné hodnoty, nikoliv další instancí přezkoumávající jakékoliv pochybení v rovině podústavního práva.
4. Ústavní soud ve věci stěžovatelky svévolné zneužití soudcovského uvážení neshledal. NSS při svém rozhodování postupoval v mezích § 104a odst. 1 soudního řádu správního a své odmítavé usnesení srozumitelně odůvodnil. Z odůvodnění je patrné, z jakých úvah při posouzení nepřijatelnosti kasační stížnosti vycházel, a tyto úvahy nevykazují žádné znaky protiústavnosti.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě opakuje argumentaci, kterou již uplatnila před správními soudy. Namítá-li, že se NSS s jejími námitkami řádně nevypořádal, je to právě důsledek institutu nepřijatelnosti kasační stížnosti. NSS má pouze odůvodnit, proč je kasační stížnost nepřijatelná, nemá se věcně zabývat stěžovatelčinými námitkami. To by pak tento institut postrádal smysl.
6. Ústavní soud navíc podotýká, že ve stěžovatelčině věci jde o částku v bagatelní výši [analogicky viz 50tisícová hranice pro podání dovolání v § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Takové věci zpravidla nedosahují ústavní roviny, neprovázejí-li je mimořádné okolnosti. Mimořádné okolnosti stěžovatelka ani netvrdí.
7. Ústavní soud proto stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. srpna 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu