Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. G., zastoupeného JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem sídlem Pivovarská 58/8, Vyškov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 209/2023-392 ze dne 21. 2. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. 0 P 231/2021-318 ze dne 21. 9. 2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a dále a) S. G., b) nezletilého A. G. a c) nezletilé E. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V září 2020 Okresní soud v Hodoníně ("opatrovnický soud") svěřil děti (nezletilé vedlejší účastníky, nyní téměř desetiletého syna a téměř osmiletou dceru) do péče matky (vedlejší účastnice) [rozsudek opatrovnického soudu č. j. 0 Nc 650/2020-74 ze dne 17. 9. 2020]. Styk rodičů s nezletilými byl naposledy upraven v březnu 2022; opatrovnický soud tehdy schválil dohodu rodičů o úpravě styku otce (stěžovatele) s dětmi, a to v lichém týdnu od středy odpoledne do pátku ráno a v sudém týdnu od čtvrtku odpoledne do pondělí ráno [rozsudek opatrovnického soudu č. j. 0 P 231/2021-148 ze dne 15. 3. 2022].
3. Stěžovatel podal v říjnu 2022 návrh na změnu péče a výživy, kterým se domáhal svěření dětí do střídavé péče obou rodičů se stykem po týdnu s tím, že nebude dotčena úprava rozšířeného styku otce s dětmi.
4. Opatrovnický soud ústavní stížností napadeným rozsudkem ze září 2023 změnil původní opatrovnické rozhodnutí ze září 2020 a svěřil děti do střídavé péče obou rodičů; styk stanovil vždy od pátku na týden u každého rodiče. Opatrovnický soud dále uložil rodičům povinnost přispívat na výživné nezletilých a upravil jejich styk v době svátků a prázdnin. Dospěl k závěru, že "[s] ohledem na zjištěné skutečnosti o poměrech rodičů a nezletilých dětí došlo od doby posledního rozhodnutí soudu o péči v září 2020 ke změně poměrů, která odůvodňuje změnu rozhodnutí". Podle opatrovnického soudu bylo zjištěno a prokázáno, že děti mají rády oba rodiče, kteří jsou stejně výchovně způsobilí zajistit péči o nezletilé, přestože jejich komunikace je špatná. Opatrovnický soud odkázal na judikaturu Ústavního soudu a dospěl k závěru, že v nejlepším zájmu nezletilých je svěření do střídavé péče obou rodičů.
5. Krajský soud v Brně ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí opatrovnického soudu ústavní stížností napadeným rozsudkem z února 2024 změnil a návrh otce na změnu úpravy péče a výživy nezletilých zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení dosud nebylo prokázáno, že nastala podstatná změna poměrů v rodině, jež by odůvodňovala novou úpravu poměrů. Takovou podstatnou změnu především nelze spatřovat v judikatuře Ústavního soudu, jež privileguje střídavou formu péče (jak tvrdil otec).
6. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel předně namítá, že soudy porušily jeho základní právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí a přístup k soudu. Odvolací soud protiústavně posoudil otázku existence podstatné změny poměrů v rodině a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že se soudy musí zabývat podrobně jednotlivými kritérii pro svěření nezletilých do střídavé péče, a není-li vyhověno návrhu na svěření dětí do střídavé péče rodičů, pak z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat jednoznačné argumenty, proč by střídavá péče měla být v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých.
Stěžovatel řádně tvrdil skutečnosti relevantní pro posouzení existence podstatné změny poměrů, a to především, že děti projevily přání, aby s rodiči pobývaly stejný čas (podle judikatury je přitom změna postoje dítěte ke střídavé péče změnou poměrů). Stěžovatel dále tvrdil, že při předávání dětí mezi rodiči dochází k negativnímu napětí a eskalaci před dětmi, což tomu by mohlo být zabráněno právě svěřením dětí do střídavé péče. Obdobně je relevantní, že rodiče nejsou schopni se dohodnout ohledně mimoškolních aktivit a že matka děti zanedbává a neposkytuje otci informace o zdraví a jinak vylučuje otce ze života dětí, což odůvodňuje tím, že děti jsou v její výlučné péči.
Stěžovatel zároveň v řízení namítal, že názor dětí nebyl zjištěn nestranným způsobem: děti měly obavu sdělit svůj názor, protože rozhovory byly prováděny v době péče matky. Soudy se rovněž dostatečně nezabývaly otázkou doložení příjmů matky (stěžovatel to opakovaně namítal a požadoval doplnění dokazování k této otázce). Nezabýval-li se odvolací soud podrobně kritérii pro svěření dětí do střídavé péče a nejlepším zájmem dětí, porušil rovněž základní právo stěžovatele na rodinný život a ochranu rodiny a rodičovství.
7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, avšak pouze v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu; v části směřující proti prvostupňovému rozhodnutí opatrovnického soudu Ústavní soudu k projednání ústavní stížnosti příslušný není, protože nelze rušit to, co bylo změněno či nahrazeno.
8. Ústavní stížnost byla v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
10. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat pouze v případech skutečně extrémních. Je na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti.
Především nalézací soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, není postup soudu neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I.
ÚS 2260/22
ze dne 20. 9. 2022; či usnesení
sp. zn. II. ÚS 2391/22
ze dne 22. 2. 2023).
11. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu z mezí ústavnosti v právě popsaném smyslu nevybočilo. Odvolací soud srozumitelně a logicky odůvodnil, proč podle jeho názoru v řízení dosud nebyla prokázána existence podstatné změny poměrů v rodině. Za ústavně konformní lze především označit závěr, že takovou okolností v každém případě nemůže být údajná existence judikatury Ústavního soudu preferující střídavou péči jako privilegovanou formu péče.
12. Stěžovatel ostatně ani v ústavní stížnosti netvrdil nic, co by na podstatnou změnu poměrů v rodině ukazovalo, a to především s ohledem na skutečnost, že styk dětí s rodiči byl naposledy opatrovnickým soudem stanoven v březnu 2022 na základě dohody rodičů. Za podstatný Ústavní soud v tomto ohledu považuje především závěr odvolacího soudu, podle kterého "[o]tci totiž podaným návrhem ze dne 24. 10. 2022 nešlo o nic jiného než o formální svěření dětí do střídavé péče rodičů, avšak s tím, aby zůstal zachován rozsah jeho styku s dětmi, tak jak byl upraven předchozí soudem schválenou dohodu" (viz bod 13 napadeného rozsudku odvolacího soudu).
13. Stěžovatel ani opatrovnický soud v prvostupňovém rozhodnutí žádným způsobem neobjasnili, v čem konkrétně se poměry v rodině změnily od března 2022 natolik, aby musela být forma péče rodičů formálně upravena. Ostatně i z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rovnocennosti podílu obou rodičů na péči o dítě lze obecně dosáhnout i prostřednictvím modelu péče jednoho z rodičů za současné úpravy tzv. "širokého" styku dítěte s druhým rodičem [např. nález sp. zn. IV. ÚS 1921/17
ze dne 21. 11. 2017 (N 215/87 SbNU 477), bod 22]. Podle napadeného rozhodnutí mají možnost o děti pečovat oba rodiče - jak je model péče nazván, není podstatné - podstatné je materiální jádro výroku rozhodnutí, s nímž se Ústavní soud ztotožňuje jako s ústavně konformním.
14. Odkazuje-li stěžovatel na přání dětí, lze pouze uvést, že takové silné přání přímo nevyplývá ze zjištěného skutkové stavu, kdy sám opatrovnický soud uvedl, že "[d]ne 3. 4. 2023 byl soudem proveden pohovor s nezletilými dětmi, nezletilé děti uvedly, že mají oba rodiče stejně rády, líbí se jim to tak, jak je to teď" (viz bod 7 prvostupňového rozsudku).
15. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost v této části odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V části směřující proti rozsudku opatrovnického soudu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu