Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele V. B., t. č. ve Věznici Rýnovice, zastoupeného JUDr. Nikolou Jílkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Drobného 324/72, Brno, proti příkazu Městského soudu v Praze k dodání do výkonu trestu odnětí svobody ze dne 23. srpna 2022 sp. zn. 41 T 8/2017 a následnému zadržení stěžovatele a jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 4, čl. 5 odst. 1 písm. b) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 4. 10. 2018 sp. zn. 41 T 8/2017 byl stěžovatel (vedle dalších spoluobviněných) uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2016 (dále jen "trestní zákoník"), ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Za to byl podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. K odvolání stěžovatele byl rozsudek městského soudu ohledně něj rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 1. 4. 2022 sp. zn. 3 To 14/2022 zrušen v celém výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině byl stěžovatel nově odsouzen podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
4. Z vyžádaného spisu městského soudu Ústavní soud zjistil, že rozsudek vrchního soudu byl stěžovateli nejprve zasílán na jím nahlášenou korespondenční adresu A, kdy stěžovatel si zásilku nevyzvedl v úložní době a zásilka byla dne 14. 7. 2022 vložena do domovní nebo jiné schránky [viz doručenka na č. l. 3344 b) spisu]. Rozsudek vrchního soudu byl však stěžovateli zasílán nesprávnou obálkou (viz č. l. 3391 spisu), proto byl na tutéž adresu zasílán opětovně (viz doručenka na č. l. 3405 spisu), ale ani v tomto případě se zásilku stěžovateli nepodařilo doručit, proto byla dne 9. 8. 2022 vrácena soudu. Výzva k nástupu trestu (č. l. 3366 spisu) byla stěžovateli rovněž zasílána na adresu A, avšak protože si stěžovatel zásilku nevyzvedl v úložní době, byla dne 14. 7. 2022 vložena do domovní nebo jiné schránky (viz doručenka na č. l. 3364 spisu). Městský soud se proto obrátil s žádostí o doručení daných písemností na příslušný policejní orgán, který soudu přípisem ze dne 17. 10. 2022 (viz č. l. 3419 spisu) sdělil, že písemnost nebyla doručena, neboť na adrese A nebyl stěžovatel zastižen, bylo hovořeno s obyvateli domu s dotazem, zda stěžovatele znají, s negativním výsledkem, a jméno B. nebylo nalezeno ani na zvonku či poštovních schránkách. Městský soud vydal na stěžovatele napadený příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody a podle sdělení policejního orgánu bylo dne 28. 2. 2023 po stěžovateli vyhlášeno na základě daného příkazu celostátní pátrání na území České republiky (č. l. 3423 spisu). Dne 11. 3. 2023 byl stěžovatel zadržen a dodán do Vazební věznice v Liberci, přičemž opětovně odmítl převzít rozsudek vrchního soudu, výzvu k nástupu do výkonu trestu i příkaz k dodání do výkonu trestu (na obálce byla uvedena adresa trvalého pobytu stěžovatele B) s odůvodněním, že s rozsudkem vrchního soudu nesouhlasí (viz č. l. 3435 spisu). Dne 23. 3. 2023 byl obhájkyni stěžovatele doručen rozsudek vrchního soudu s omluvou, že při rozesílání rozsudku došlo k chybě, kdy byl omylem zaslán její předchůdkyni JUDr. Kateřině Ryslové (viz č. l. 3441 spisu). Po zadržení stěžovatele byl prostřednictvím vězeňské služby kontaktován příslušný vychovatel, který přípisem ze dne 20. 3. 2023 sdělil, že stěžovatel znovu odmítl převzít příslušné písemnosti a že byl poučen o následcích bezdůvodného odepření přijetí písemností (č. l. 3448 spisu). Následně městský soud obdržel od obhájkyně žádost o sdělení údajů k zadržení stěžovatele, na kterou reagoval přípisem doručeným obhájkyni dne 24. 4. 2023, ve kterém shrnul shora uvedené skutečnosti (viz č. l. 3458 spisu).
5. Dne 23. 5. 2023 podal stěžovatel proti rozsudku vrchního soudu, který se mu nepodařilo doručit, dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že byl zadržen a uvězněn ještě před tím, než mu nebo jeho obhájkyni byl doručen odsuzující rozsudek vrchního soudu a než mu byla řádně doručena výzva k dobrovolnému nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Tvrdí, že první pokusy o doručení zaznamenal až po zadržení, kde byl nucen zásilku odmítnout, a to i z toho důvodu, že na ní nebyla uvedena soudům nahlášená korespondenční adresa A, ale nesprávně adresa trvalého bydliště B, kde v době doručování nebyla ani poštovní schránka, do které by se dala písemnost vhodit. Uvádí, že v očekávání doručení rozhodnutí vrchního soudu nemohl být vždy doma, neboť před nástupem do výkonu trestu vyřizoval své osobní záležitosti, nicméně není podle něj pravda, že by se vyhýbal doručování zásilek. Konstatuje, že do dnešního dne mu žádnou písemnost fakticky nikdo nepředal, pouze mu bylo dne 14. 3. 2023 sděleno, že od tohoto okamžiku se písemnosti považují za doručené, a to i přes chybu v adrese.
7. V další části ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na přístup Vazební věznice v Liberci, která odmítla vydat obhájkyni podklady k omezení osobní svobody stěžovatele s tím, že takové informace neposkytuje a že se má obrátit na městský soud či na policejní orgán, který zatčení prováděl. Ani příslušný policejní orgán však na daný požadavek nereagoval.
8. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel žádá prověření správnosti postupu městského soudu a naplnění práva na zákonného soudce, neboť má za to, že soudce městského soudu, který vydal příkaz k dodání do výkonu trestu, nebyl jeho zákonným soudcem. Současně požaduje zrychlené projednání věci před Ústavním soudem.
9. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu městský soud Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství"), aby se k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřily.
10. Městský soud se nevyjádřil.
11. Městské státní zastupitelství postoupilo žádost Ústavního soudu Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, které nevyužilo možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti a postavení vedlejšího účastníka řízení se vzdalo. Ústavní soud proto s žádným z nich jako s vedlejším účastníkem dále nejednal.
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán napadený příkaz a uplatněn napadený postup. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
14. Podle § 321 odst. 1 trestního řádu jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest ve stanovené lhůtě nastoupil. V § 321 odst. 3 trestního řádu je pak stanovena povinnost soudu ve vykonávacím řízení trestním nařídit dodání odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody, nenastoupí-li trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo bylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný či konkrétní okolnosti odůvodňují obavu, že uprchne nebo se bude skrývat. Je však nutno zdůraznit, že výzva k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody nezakládá originárně povinnost odsouzeného strpět výkon tohoto trestu, neboť ta vzniká nabytím právní moci a vykonatelnosti odsuzujícího rozsudku.
15. Výzva k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody je podmínkou vydání příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, což však neznamená, že by v každém myslitelném případě bylo nutno bez ohledu na konkrétní okolnosti případu všem odsouzeným vždy nejprve umožnit dobrovolný nástup do výkonu trestu odnětí svobody na základě výzvy, neboť ustanovení § 321 odst. 1 trestního řádu a § 321 odst. 3 trestního řádu umožňují v některých případech předsedovi senátu nařídit dodání odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody i bez předchozího vydání výzvy k dobrovolnému nástupu či před uplynutím lhůty k němu [srov. např. nález ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. III. ÚS 2944/16 , bod 27 (N 20/84 SbNU 233)].
16. V nyní posuzované věci se městský soud opakovaně pokoušel stěžovateli doručit rozsudek vrchního soudu i výzvu k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, a to i prostřednictvím policejního orgánu, avšak žádný z pokusů o doručení nebyl úspěšný. Policejní orgán soudu navíc v té souvislosti sdělil, že písemnost nebyla doručena, neboť na adrese pro doručování A, nebyl stěžovatel zastižen, bylo hovořeno s obyvateli domu s dotazem, zda stěžovatele znají, s negativním výsledkem, a jméno B. nebylo nalezeno ani na zvonku či poštovních schránkách (sub bod 4).
Následně městský soud na stěžovatele podle § 321 odst. 3 trestního řádu vydal napadený příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody. Dne 28. 2. 2023 bylo po stěžovateli vyhlášeno na základě daného příkazu celostátní pátrání na území České republiky (č. l. 3423 spisu). Dne 11. 3. 2023 byl stěžovatel vypátrán v rodinném domě na adrese C, zadržen a dodán do Vazební věznice v Liberci, přičemž opětovně odmítl převzít rozsudek vrchního soudu, výzvu k nástupu do výkonu trestu i příkaz k dodání do výkonu trestu s odůvodněním, že s rozsudkem vrchního soudu nesouhlasí (viz č. l.
3435 spisu). Dne 14. 3. 2023 byl učiněn další pokus o doručení písemností stěžovateli, což stěžovatel znovu odmítl, přičemž byl poučen o následcích bezdůvodného odepření přijetí písemností (viz č. l. 3448 spisu).
17. V uvedeném kontextu, kdy byl stěžovatel pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání pěti roků a šesti měsíců, přičemž městský soud se mu opakovaně, a to i prostřednictvím policie, pokoušel doručit rozsudek vrchního soudu i výzvu k nástupu trestu odnětí svobody, se obava, že se stěžovatel skrýval před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody, jeví jako opodstatněná, a vydání příkazu k dodání do výkonu trestu podle § 321 odst. 3 trestního řádu vedoucí k následnému zadržení stěžovatele jako přiměřené opatření (srov. usnesení ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3574/22 ).
18. Rovněž nelze nic namítat proti postupu městského soudu, který po neúspěšných pokusech o doručení stěžovateli na jím nahlášenou korespondenční adresu A, a po zjištění policejního orgánu, že stěžovatel se na této adrese nezdržuje a nikdo ho tam nezná, uvedl při dalším pokusu o doručení písemností na obálku adresu trvalého pobytu stěžovatele B.
19. Orgány činné v trestním řízení mají povinnost vést řízení efektivně a v souladu se zásadou procesní ekonomie. Byl-li stěžovatel v průběhu trestního řízení opakovaně nedosažitelný a nevyskytoval-li se na adrese, kterou soudu uvedl, musel být srozuměn s možnými následky, které mohou nastat. Městský soud nebyl povinen při výkonu své pravomoci i nadále se pokoušet opakovaně stěžovateli rozsudek vrchního soudu a výzvu k nástupu do výkonu trestu doručit. Dospěl-li v určitém okamžiku k opodstatněné obavě, že se stěžovatel vyhýbá nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, nebyl povinen stěžovateli opětovně písemnosti doručovat, neboť již nastaly předpoklady pro uplatnění přísnějšího opatření. Mají-li donucovací prostředky státních orgánů fungovat efektivně, je nutno využívat i přísnější opatření, nastaly-li pro jejich uplatnění zákonné podmínky, což se stalo ve věci stěžovatele.
20. Stěžovateli je třeba přisvědčit toliko v tom, že k pochybení městského soudu došlo při doručování rozsudku vrchního soudu obhájkyni stěžovatele, které byl tento rozsudek zaslán se značným zpožděním až dne 22. 3. 2023 (doručen dne 23. 3. 2023). Městský soud však své pochybení s omluvou obhájkyni vysvětlil tím, že při rozesílání rozsudku došlo k chybě, kdy byl omylem zaslán její předchůdkyni JUDr. Kateřině Ryslové (viz č. l. 3441 spisu). Ústavní soud však dospěl vzhledem k okolnostem případu k závěru, že zmíněné pochybení nebylo způsobilé přivodit nepřípustný zásah do základních práv a svobod stěžovatele, a to jak ve vztahu k příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody a následnému zatčení stěžovatele, tak i ohledně stěžovatelem namítaného přístupu Vazební věznice v Liberci, která odmítla obhájkyni, na její žádost ze dne 27.
3. 2023 (č. l. 3457 spisu), vydat podklady k omezení osobní svobody stěžovatele s tím, že takové informace neposkytuje. Dne 23. 3. 2023 byl obhájkyni stěžovatele doručen rozsudek vrchního soudu. Obhájkyně tak v době, kdy žádala příslušnou věznici o poskytnutí podkladů k omezení osobní svobody stěžovatele, již měla k dispozici pravomocný odsuzující rozsudek vrchního soudu, a za situace, kdy stěžovatel odmítl předmětné písemnosti přijmout (dne 14. 3. 2023 byl poučen o následcích bezdůvodného odepření přijetí písemností - viz č. l.
3448 spisu), je třeba požadavek obhájkyně považovat za irelevantní.
21. Jde-li o pochybnost stěžovatele, že soudkyně městského soudu JUDr. Ing. Daniella Sarah Sotolářová, Ph.D., která vydala napadený příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, nebyla jeho zákonným soudcem, ani tomu jeho mínění Ústavní soud nemohl přisvědčit, neboť z rozvrhu práce městského soudu pro rok 2022, s účinností od 15. 8. 2022, se podává, že jmenovaná soudkyně byla v době vydání daného příkazu k zatčení stěžovatele předsedkyní senátu 41 T a podle rozvrhu práce městského soudu pro rok 2023 je jí dodnes.
22. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
23. O návrhu stěžovatele na přednostní (zrychlené) projednání věci Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto v co nejkratší době.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2023
Pavel Šámal v. r. předseda senátu