Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci návrhu Františka Odehnala, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2018 č. j. 30 UL 6/2018-8, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
V nejasném podání označeném jako ústavní stížnost stěžovatel brojil proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž se stěžovatel domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 295/2009. Návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení úkonů předložení spisu Ústavnímu soudu sp. zn. III. ÚS 589/18 byl zamítnut, neboť věc byla pravomocně skončena a podání stěžovatele vyřízena.
Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud")], zejména však stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl opakovaně vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vypočtených v odůvodnění usnesení ze dne 12. 4. 2011 sp. zn. II. ÚS 55/11 , nověji též ve věci sp. zn. I. ÚS 4028/17 ). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě. Za dané situace, shodně jako v dalších věcech téhož stěžovatele ( sp. zn. I. ÚS 716/11 , sp. zn. IV. ÚS 290/18 , sp. zn. II. ÚS 590/18 , sp. zn. I. ÚS 663/18 ,
I. ÚS 1037/18 ) Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2018
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj