Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti M. Č., zastoupené Mgr. Michaelou Radoušovou, advokátkou se sídlem Voršilská 130/10, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 86/2025-842 ze dne 11. 4. 2025, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1. nezl. N. O. a 2. P. O., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 4. 2. 2025 nařídil předběžné opatření, podle něhož je stěžovatelka (matka) oprávněna se stýkat s 1. vedlejší účastnicí (dále jen "nezletilá" či "dcera") v sudých týdnech od středy do neděle, a to do právní moci rozhodnutí soudu o úpravě styku s nezletilou, která byla Městským soudem v Praze již dříve svěřena do péče 2. vedlejšího účastníka (dále jen "otec"). Dosud probíhal styk stěžovatelky s nezletilou na základě předchozího předběžného opatření v sudých týdnech od pátku do neděle.
2. K odvolání otce proti usnesení o předběžném opatření městský soud v záhlaví uvedeným usnesením změnil usnesení obvodního soudu tak, že návrh stěžovatelky zamítl. Podle městského soudu stěžovatelka neprokázala naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů (rozšíření styku v sudých týdnech o dva dny) a ostatní skutečnosti významné pro nařízení předběžného opatření nebyly osvědčeny. Městský soud konstatoval, že konflikt mezi rodiči se stupňuje, jejich vstřícnost navzájem i ve vztahu k dceři se nezlepšuje, a autoritativní rozhodnutí soudu je nezbytné.
Rodiče pro své zájmy nereflektují, že svými průběžnými návrhy znemožňují obvodnímu soudu, aby v řádně zahájeném řízení konal, provedl nezbytné komplexní a podrobné dokazování v zájmu nezletilé. Stěžovatelka postavila svůj návrh na závěrech lékařské zprávy pedopsychiatričky, z níž ale neplyne naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů. Nadto nelze přehlédnout nekorektní jednání obou rodičů, kteří se snaží jednostranně si zajistit nejvýhodnější pozici prostřednictvím různých lékařských vyjádření. Doložené listiny však poukazují především na konfliktní vztah rodičů působících si naschvály.
Městský soud zdůraznil, že nezletilá se nachází v dané situaci díky stěžovatelce, která upřednostnila, a především realizovala své osobní potřeby a zájmy před zájmy nezletilé. Současně však otec rozvíjející se vztahy stěžovatelky s nezletilou nepodporuje, situaci neulehčuje, neboť striktní úprava mu bez ohledu na zájmy nezletilé vyhovuje.
3. Proti v záhlaví označenému usnesení městského soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva "na rodinný život" a na spravedlivý proces. Stěžovatelka především namítá, že má právo pečovat o nezletilou v rovnocenném rozsahu jako otec, a to také v případě nerezidentního rodiče. Podle stěžovatelky je zamítnutí jejího návrhu na předběžné opatření v rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006. Městský soud údajně vyložil nepřípustně extenzivně podmínku naléhavé potřeby zatímní úpravy poměrů.
V současnosti se stěžovatelka stýká s dcerou pouze 15 % času, což neodpovídá požadavkům podle nálezu sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2014. Takto nízký rozsah styku s nezletilou podle stěžovatelky sám o sobě odůvodňuje naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů předběžným opatřením. Stěžovatelka také navrhla odklad vykonatelnosti usnesení městského soudu, neboť má za to, že do doby rozhodnutí Ústavního soudu o její ústavní stížnosti může být deformován její vztah k nezletilé.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [k podmínkám řízení viz především § 30 odst. 1 a § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Co se týče přípustnosti stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je nutno vzít v úvahu, že je napadeno rozhodnutí, jímž se právní poměry účastníků upravují zatímně, nikoli konečně. Tato okolnost omezuje rozsah, v němž se Ústavní soud může návrhem zabývat; nepřísluší mu například přehodnocovat závěr obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, tj. věcnou správnost napadených rozhodnutí. Přezkum Ústavního soudu se soustřeďuje jen na případná pochybení, v jejichž důsledku by rozhodnutí postrádalo zákonný základ, nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možné spatřovat svévoli z jiného důvodu (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999,
II. ÚS 2950/16 ze dne 7. 11. 2016 a další).
5. Ústavní soud není součástí soustavy soudů a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností; je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky), nikoli běžné zákonnosti. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, jestliže porušily ústavně zaručená základní práva nebo svobody jednotlivce. Zjišťování skutkových okolností, výklad běžného zákona a jeho aplikace na konkrétní případ jsou zásadně úkolem obecných soudů.
6. Kromě omezeného ústavněprávního přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních hodno zdůraznit, že při posuzování rozhodování obecných soudů v rodinněprávních věcech zastává Ústavní soud zdrženlivý postoj. Tato specifická rozhodnutí jsou v gesci především obecných soudů, které mají odpovídající podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí, zejména bezprostřední zkušenost z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalost vývoje rodinné situace. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
7. Napadené usnesení bylo vydáno na zákonném základě, je dostatečně odůvodněno a nevykazuje znaky jiné libovůle či svévole. Stěžovatelka se domáhá přehodnocení důkazů, resp. přehodnocení významu, který soud přiznal jednotlivým okolnostem věci, což ale není úlohou Ústavního soudu, nadto u specifického přezkumu předběžného opatření v rodinněprávní věci. Důvody, které městský soud vedly k závěru, že není dána naléhavá potřeba změny zatímní úpravy poměru účastníků, jsou srozumitelně vysvětleny a příslušné úvahy, jimiž se soud řídil, jsou dostatečně patrné a prosté excesu.
8. Z obsahu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 618/05 neplynou pro posuzovanou věc důsledky, které stěžovatelka dovozuje. V tamní věci Ústavní soud shledal, že soud prvního stupně v dohledné době nejspíše nerozhodne o věci samé. Dále dospěl v odkazovaném nálezu k závěru, že zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření nebylo na místě v situaci, v níž se stěžovatel domáhal zatímní úpravy styku se synem pro období letních prázdnin, avšak soud návrh zamítl s odůvodněním, že se poměry účastníků nezměnily, a dostačující tak má být předchozí předběžné opatření, které ale - jak zjistil Ústavní soud - období letních prázdnin neupravovalo.
Odkazovaná situace tak byla odlišná než v nyní posuzované věci. Stěžovatelka se s dcerou stýkat může, avšak v nižším než kýženém rozsahu. Úprava styku s nezletilou je přitom stále předmětem řízení před okresním soudem a není vyřešena předběžným opatřením. Stejně tak nelze mechanicky přejímat závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 3216/13 , který se netýká předběžného opatření.
9. Městský soud neurčil trvalý rozsah styku stěžovatelky s nezletilou, nýbrž toliko nerozšířil stávající předběžné opatření, které je mj. důsledkem probíhajícího řízení o úpravě styku s nezletilou. Úprava styku s nezletilou navazuje na rozsudek městského soudu, kterým tento soud svěřil nezletilou do péče otce. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením sp. zn. IV. ÚS 2634/24 ze dne 23. 9. 2024. V tomto usnesení Ústavní soud aproboval z části také důvody, které vedly městský soud k nyní posuzovanému rozhodnutí. Vzhledem k omezenému přezkumu a dostatečnému odůvodnění nemá Ústavní soud důvod se od svého rozhodnutí (resp. od jeho relevantní části) odchýlit.
10. Ústavní soud neshledal porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků její ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení městského soudu Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez prodlení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu