Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 130/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky E.P., takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatelka ve svém podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 1. 3. 2000, napadla rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2000.
Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Především z návrhu nebylo patrno, čeho se navrhovatelka domáhá, ani v něm nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatelka dovolává (§ 34 odst. 1 cit. zák.). Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 cit. zák.), nebyla k němu připojena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku a navrhovatelka nebyl zastoupena advokátem (§ 30 cit. zák.).
Na základě shora uvedených skutečností byla navrhovatelka přípisem ze dne 8. 3. 2000 vyzvána Ústavním soudem, aby výše uvedené nedostatky podání odstranila a současně jí byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 20 dnů ode dne doručení výzvy navrhovatelce.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka ve stanovené lhůtě vytýkané nedostatky návrhu neodstranila, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 25. dubna 2000