Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Slavia pojišťovna a.s. se sídlem Táborská 940/31, Praha 4, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Husova 240/5, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. března 2024 č. j. 5 Afs 4/2023-43, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a České národní banky jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Vedlejší účastnice (dále jen "ČNB") uznala rozhodnutím ze dne 16. 12. 2020 stěžovatelku vinnou ze spáchání přestupku podle § 120 odst. 2 písm. i) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. Stěžovatelka nesplnila ve lhůtě stanovené rozhodnutím ČNB opatření k nápravě, jelikož nedoložila zabezpečení postačitelnosti pojistného v pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Za to jí byla uložena pokuta ve výši 400 000 Kč.
2. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí ČNB o pokutě rozklad, který bankovní rada ČNB zamítla rozhodnutím ze dne 1. 4. 2021. Následně se stěžovatelka obrátila se žalobou k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 19. 12. 2022 zamítl.
3. Nakonec stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud (dále jen "NSS") zamítl rozsudkem napadeným touto ústavní stížností. NSS dospěl k závěru, že rozhodnutí městského soudu je přezkoumatelné. Dále se vyjádřil k parametrům, dle kterých se postačitelnost pojistného v rozhodném období určuje. Podle NSS nebylo porušeno ani legitimní očekávání stěžovatelky, které mělo být údajně založeno výzvou ČNB, v níž byla stěžovatelce poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti. NSS nepřisvědčil ani námitce nepřiměřenosti výše uložené pokuty.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. NSS se podle ní vůbec nevypořádal s kasačními námitkami a odůvodnění rozsudku představuje pouhé tři stránky textu, což jej činí nepřezkoumatelným. Stěžovatelka konkrétně vyjmenovává námitky vznesené v kasační stížnosti, se kterými se NSS nevypořádal. Tím se argumentace v ústavní stížnosti fakticky vyčerpává. K meritu rozhodnutí stěžovatelka žádné námitky nevznáší.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a ústavní stížnost je též přípustná.
6. Rolí Ústavního soudu jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) nemůže být kontrola toho, zda správní orgány a správní soudy podrobně vypořádaly každou jednotlivou námitku stěžovatelky. Právo na odůvodnění rozhodnutí vyplývající z čl. 36 Listiny totiž nelze chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument vznesený účastníkem (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 2086/23 či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 12. 2014 ve věci Emel Boyraz proti Turecku, č. stížnosti 61960/08, bod 74).
7. Stěžovatelka sice odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, týkající se požadavku řádného odůvodnění rozhodnutí. Ani z té však neplyne povinnost soudů věnovat se detailně všem argumentům. Z judikatury Ústavního soudu totiž především plyne, že ze soudních rozhodnutí mají být zřejmé jejich důvody. Ústavní soud v rámci ochrany ústavnosti a při posuzování spravedlivosti procesu jako celku nemůže do nejmenšího detailu zkoumat každou jednotlivou námitku, jež ve svém důsledku směřuje do oblasti hodnocení důkazů, které provedly soudy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2382/22 ).
8. To, zda a jak podrobně je potřeba konkrétní námitky v řízení vypořádat, se proto odvíjí od okolností konkrétního případu, jakož i od relevance daných námitek. Je pravdou, že některé stěžovatelkou uvedené argumenty NSS skutečně ve svém rozsudku explicitně nezmínil a neodpověděl na ně. To však napadený rozsudek nečiní bez dalšího protiústavním. Muselo by se totiž jednat o argumenty, zaprvé, významněji relevantní pro posouzení věci, a především, zadruhé, nevypořádané ani v předchozím řízení, tzn. v pravém smyslu o argumenty opomenuté. O takové se dle hodnocení Ústavního soudu nejedná.
9. Za všechny to lze ilustrovat na argumentaci stěžovatelky o tom, že NSS neuvedl v napadeném rozsudku nic k "námitce hodnocení žaloby v rozporu s jejím obsahem". Městský soud nejprve podle stěžovatelky nijak neodůvodnil svůj závěr, že žalobkyně v podané žalobě de facto jen zopakovala námitky, které již uplatnila v průběhu řízení. Skutečnost, že na tuto argumentaci následně nijak nezareagoval NSS, pak stěžovatelka považuje za porušení svých ústavně garantovaných práv. Již z tohoto shrnutí je dle Ústavního soudu zjevné, že nejde o nevypořádanou námitku. Jde naopak o argumentaci, která již byla opakovaně vznášena, vypořádána, a která navíc není relevantní pro posouzení merita věci. Za takových okolností byl NSS plně oprávněn se jí znovu nevěnovat, respektive pouze obecně uvést, že dle jeho hodnocení je rozhodnutí městského soudu přezkoumatelné (bod 18 napadeného rozsudku).
10. To samé se týká i argumentace z ústavní stížnosti o zamítnutí návrhu na doplnění dokazování před správními orgány. Tato námitka již byla dostačujícím způsobem vypořádána městským soudem. Není tedy protiústavním porušením práva na spravedlivý proces, že se jí znovu nezabýval NSS. Údajně nevypořádané námitky jsou tedy ve skutečnosti jen opakováním již dříve uplatněné obhajoby, jak na to městský soud i NSS také poukázaly.
11. NSS se správně zaměřil na tu argumentaci z kasační stížnosti, která byla v této fázi řízení relevantní, a která doposud vypořádána nebyla (např. námitka legitimního očekávání). Stranou ponechal (respektive pouze obecně vypořádal) ty aspekty věci, kterým se již věnovaly správní orgány a také městský soud, což platí např. pro argumentaci ohledně odborného stanoviska, kterou se městský soud zabýval v bodě 45 rozsudku.
12. Stručně shrnuto, NSS nejednal protiústavně, pokud se z argumentů, obsažených v (čtrnáctistránkové) kasační stížnosti, věnoval jen těm, které považoval v dané fázi řízení za relevantní a především doposud nevypořádané. Je lichá představa stěžovatelky, že soud poruší její ústavně garantovaná práva, pokud nevypořádá některou z mnoha námitek uvedených v žalobě či kasační stížnosti. Na okraj lze uvést, že stěžovatelka ve své ústavní stížnosti ani netvrdí, jakým způsobem by údajně nevypořádané námitky byly způsobilé rozhodnutí ve věci zvrátit.
13. Podstata rozhodnutí NSS je z jeho odůvodnění zřejmá a jeho rozhodnutí je srozumitelné, logické, přezkoumatelné a ústavně souladné (nálezy sp. zn. III. ÚS 961/09 či
II. ÚS 169/09 ).
14. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu