Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky S. O., právně zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2025 č. j. 61 To 151/2025-2 a usnesení Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 23. ledna 2025 č. j. NCOZ-2830-747/TČ-2024-412302-F-C, za účasti Městského soudu v Praze a Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Proti stěžovatelce a dalším třinácti fyzickým osobám bylo dne 4. 6. 2024 zahájeno trestní stíhání pro spáchání skutku, v němž je spatřován zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 107 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Dle usnesení o zahájení trestního stíhání byla trestná činnost organizovanou zločineckou skupinou páchána tak, že po předchozí vzájemné domluvě její členové organizovali dovoz šperků z Turecka na území Evropské unie, přičemž z tohoto zboží nikdy nebyla zaplacena zákonná daň z přidané hodnoty a České republice tak byla způsobena škoda v celkové výši minimálně 230 548 030 Kč. Konkrétně stěžovatelka měla získat až částku ve výši 3 492 378 Kč, neboť právě na zkrácení daně (vylákání výhody na dani) v této výši se svým protiprávním jednáním podílela; u stěžovatelky se však tyto přímé výnosy z trestné činnosti nepodařilo detekovat.
3. Usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán") ze dne 23. 1. 2025 č. j. NCOZ-2830-747/TČ-2024-412302-F-C, bylo po předchozím souhlasu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze rozhodnuto tak, že se dle § 79g odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu zajišťují jako náhradní hodnota věci ve vlastnictví stěžovatelky, a to (a) bytová jednotka č. 49/1 umístěná v budově č. p. 49 postavené na pozemku st. p. č. 92 s podílem ve výši 3997/34169 na společných částech domu a na pozemku st. p. č. 92 v katastrálním území V., a (b) parcela st. č. 23, parcela st. č. 163, součástí je stavba L. č.e. 10, stavba stojící na pozemku st. p. č. 163, parcela č. 6/1, parcela č. 6/2, parcela č. 7/2 v katastrálním území L. V odůvodnění policejní orgán uvedl, že provedl orientační výpočet současné ceny zajišťovaných nemovitostí, u bytu dospěl k částce ve výši 1 569 135 Kč a u chaty s pozemky k částce ve výši 1 514 151 Kč. Je tedy zřejmé, že hodnota nemovitostí zajišťovaných coby náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti nedosahuje hodnoty předpokládaných výnosů stěžovatelky z trestné činnosti. Zajištění má zabránit tomu, aby byly předmětné nemovitosti odňaty z dispozice orgánů činných v trestním řízení do doby, než o nich bude možné odpovídajícím způsobem rozhodnout.
4. Proti usnesení policejního orgánu o zajištění náhradní hodnoty podala stěžovatelka stížnost, která byla usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 27. 2. 2025 č. j. 61 To 151/2025-2 jako nedůvodná zamítnuta.
5. Proti usnesení policejního orgánu, kterými byly zajištěny nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky, a zamítavému usnesení městského soudu podala stěžovatelka následně ústavní stížnost. Napadeným usnesením stěžovatelka vytýká nedostatečné odůvodnění, poukazuje na to, že policejní orgán zjevně nemá jasno v tom, jaký majetkový prospěch měla trestnou činností, pro kterou je stíhána, získat. Konstrukci majetkového prospěchu, který údajně měla stěžovatelka obdržet, považuje za účelovou a nelogickou. Konkrétně městský soud pak dle stěžovatelky nereagoval v usnesení na její stížnostní argumenty a neodstranil nedostatky v usnesení policejního orgánu.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana dle čl. 11 Listiny. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (usnesení ze dne 5. 6. 2025 sp. zn. III. ÚS 986/25 ).
8. Ústavní soud ve své judikatuře zformuloval určité požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad, musí být vydána příslušným orgánem, nemohou být projevem svévole a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 ).
9. V posuzovaném případě jsou uvedené požadavky splněny, jak ostatně vcelku obsáhle ke stížnosti stěžovatelky vyložil již městský soud. Na napadené usnesení lze v tomto kontextu plně odkázat. Pokud jde o konkrétní námitku stěžovatelky týkající se toho, že policejnímu orgánu zjevně není jasné, jaký majetkový prospěch měla stěžovatelka získat trestnou činností, pro kterou je stíhána, pak tato je irelevantní. V nynější fázi řízení probíhá vyšetřování trestné činnosti, pro kterou je stěžovatelka stíhána, policejní orgán stále shromažďuje důkazy a informace o tom, jak měla daná trestná činnost probíhat.
Potenciální přesná výše majetkového prospěchu, který stěžovatelka získala, bude, pokud by byla uznána vinnou, předmětem dokazování až v rámci řízení před soudem. Zajištění nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky jako náhradní hodnoty je úkonem zatímním, nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci. V této chvíli je podstatné, že policejní orgán na základě dosud známých důkazů popsal, jakým způsobem měla stěžovatelka participovat na trestné činnosti, pro kterou je stíhána, a jaký prospěch z ní měla získat.
Policejní orgán navíc i správně posoudil hodnotu zajištěných nemovitostí ve vztahu k hodnotě výnosu, který měla stěžovatelka získat z trestné činnosti, které se měla dopustit.
10. K argumentaci vytýkající městskému soudu nedostatečnou reakci na stížnostní námitky stěžovatelky Ústavní soud konstatuje, že z napadeného usnesení je patrné, jaké její námitky městský soud vypořádal a jak, přičemž stěžovatelka v podané ústavní stížnosti nespecifikovala, co konkrétně měl městský soud opomenout. Jeho usnesení, jak již bylo zmíněno výše, je z pohledu Ústavního soudu dostatečně odůvodněné, není nepřezkoumatelné ani nesrozumitelné.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu