Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Kadlece, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 423/2021-252 ze dne 26. 1. 2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 29. 5. 2023 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví citovanému rozsudku.
2. Návrh podala jménem stěžovatele advokátka Mgr. Lucie Tycová Rambousková, která dokládala oprávnění zastupovat stěžovatele plnou mocí podepsanou dne 17. 12. 2022. Předložená plná moc nesplňovala požadavky § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"). Z data jejího udělení je zřejmé, že byla podepsána před vydáním napadeného rozsudku, tedy dříve, než došlo k tvrzenému zásahu orgánu veřejné moci, proti kterému ústavní stížnost směřuje [k tomu srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 403/01
ze dne 22. 10. 2001 (U 39/24 SbNU 557)]. Speciální plná moc zároveň není udělena pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 423/2021-252 ze dne 26. 1. 2023, který stěžovatel zjevně napadá [viz úvodní stránka ústavní stížnosti (č. l. 3) a petit ústavní stížnosti (č.l. 25)]. Je udělena pouze "pro zastoupení před Ústavní soudem České republiky ve věci: ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, č. j. 30 Cdo 2214/2022-218, a dále ve veškerých záležitostech s tím souvisejících" (viz č. l. 26). Návrh stěžovatele proto není možné považovat za řádný.
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli - či jeho advokátovi - vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli - či jeho advokátovi - zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem na základě speciální plné moci, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
4. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se advokátce stěžovatele dostalo opakovaně již v řadě řízení (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 828/23
,
IV. ÚS 920/23
,
III. ÚS 1242/23
). Byť advokátka stěžovatele podala mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byla o této skutečnosti - jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady - v minulosti opakovaně poučena, znovu podala návrh, aniž by předložila řádně udělenou speciální plnou moc.
5. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně jako v obdobné věci advokátky vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1432/23
).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2023
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj