Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelek obchodních společností 1) A a 2) B zastoupených Mgr. Jiřím Maškem, advokátem, sídlem Pod Všemi svatými 427/17, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 To 73/2024-20057 ze dne 6. 1. 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 17 odst. 1 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Zároveň navrhují, aby Ústavní soud podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu, zakázal Vrchnímu soudu v Praze pokračovat v porušování práva a svobody stěžovatelek, které má spočívat v nepředložení předběžné otázky neplatnosti procesních úkonů Úřadu evropského veřejného žalobce Vrchním soudem v Praze Soudnímu dvoru Evropské unie.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, Krajský soud v Praze usnesením č. j. 3 T 30/2022-20035 ze dne 12. 12. 2024 podle § 80 odst. 1 trestního řádu a contrario ve spojení s § 4 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, zamítl návrh stěžovatelek na vydání souboru modelů kolejových vozidel o celkovém množství 7819 kusů, zajištěných během domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, která proběhla ve výrobním a skladovacím areálu v obci Z. č. p. X ve dnech 10. 8. 2021 až 13. 8. 2021. Tyto modely kolejových vozidel byly zajištěny usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, odbor daní, č. j. NCOZ-1120-664/TČ-2021-412301H ze dne 24. 1. 2022, jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti.
3. Stěžovatelky podaly proti usnesení krajského soudu stížnost, kterou napadeným usnesením Vrchní soud v Praze zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
4. Stěžovatelky namítají, že vrchní soud porušil jejich základní práva tím, že jako soud v tzv. posledním stupni nepředložil Soudnímu dvoru Evropské unie v rozporu s třetím odstavcem čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 42 odst. 2 písm. a) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. 7. 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen "nařízení EPPO"), předběžnou otázku neplatnosti veškerých procesních úkonů Úřadu evropského veřejného žalobce v dané trestní věci, tedy i ve vztahu k zajištěným modelům vlaků, které jsou podle stěžovatelek v jejich vlastnictví.
Stěžovatelky dodávají, že položení předběžné otázky vznesly a že její znění bylo přímo stěžovatelkami navrženo. Stěžovatelky upozorňují na zjevný zájem zákonodárce, aby přímá pravomoc podle čl. 22 odst. 1 nařízení EPPO byla omezena na jasně definovanou úzkou skupinu trestných činů, proto by další event. návazná trestná jednání měl Úřad evropského veřejného žalobce možnost trestně stíhat jen za podmínek stanovených čl. 22 odst. 3 nařízení EPPO. Výklad čl. 22 odst. 1 nařízení EPPO provedený vrchním soudem v bodu 8 napadeného rozhodnutí je podle stěžovatelek principiálně vadný a svévolný.
Úřad evropského veřejného žalobce je podle jejich výkladu příslušný pouze k takovému trestnému činu nebo činům, které jsou provedením směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. 7. 2017 ve vnitrostátním právu. Nepředložení předběžné otázky neplatnosti procesních úkonů Úřadu evropského veřejného žalobce Soudnímu dvoru Evropské unie Vrchním soudem v Praze představuje podle přesvědčení stěžovatelek závažný zásah do jejich základního práva na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce.
Vzhledem k tomu, že modely nesprávně stěžovatelkám zajistil orgán Unie a přímý účinek nařízení EPPO je uplatňováním práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, došlo dle přesvědčení stěžovatelek také k porušení práva stěžovatelek na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
5. Dále stěžovatelky namítají, že již krajský soud se nevypořádal s jejich tvrzením, že modely vlaků jsou v jejich vlastnictví, přičemž dodávají, že vrchní soud v napadeném rozhodnutí zcela přešel jejich argumentaci uplatněnou ve stížnosti k této otázce. Stěžovatelka T dál uvádí, že u ní navíc panuje značné "přezajištění" tzv. náhradní hodnoty. Za naprostý argumentační faul ze strany vrchního soudu v Praze považují opakovaný odkaz (body 6 až 8 napadeného rozhodnutí) na předchozí usnesení vrchního soudu sp. zn. 12 To 12/2024 ze dne 16. 4. 2024. Odkazují na nálezy, podle kterých mají obecné soudy povinnost vypořádat se s uplatněnými námitkami a opačný přístup představuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí, zpravidla také i neústavnost.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti stěžovatelek a dospěl k závěru, že představuje návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud nejprve připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci a související zásadu své zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se přitom specificky projevují též v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního.
8. Stěžovatelky předně namítají, že ve věci chybí pravomoc Úřadu evropského veřejného žalobce. V tomto ohledu lze poukázat na to, že většina zajištěných věcí, které jsou předmětem řízení, byla zajištěna rozhodnutími vrchního soudu, který přezkoumával rozhodnutí o zajištění vydaná policejním orgánem; vrchní soud přitom shledal, že podmínky pro zajištění věcí byly splněny, pokud v rozhodnutí policejního orgánu našel pochybení, sám rozhodl o zajištění věcí (srov. závěry usnesení sp. zn. III. ÚS 2144/24 ze dne 3.
9. 2025). Námitka, že policejnímu orgánu udělil souhlas se zajištěním státní zástupce, který k tomu podle stěžovatelů neměl pravomoc, je tak pro posuzovanou věc irelevantní, přičemž vrcholné soudy nemají povinnost obracet se na Soudní dvůr s otázkami, které nejsou pro řízení relevantní. Z pohledu Ústavního soudu tak způsob vypořádání námitky ohledně pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce vrchním soudem nemá v řízení o zrušení zajištění dopad do základních práv a svobod stěžovatelek. Pravomoc Úřadu evropského veřejného žalobce může být dále projednávána ve věci samé a s touto případnou námitkou se trestní soudy budou muset vypořádat ve svém meritorním rozhodnutí.
9. K další argumentaci stěžovatelek je nutné uvést, že krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí v b. 14 uvedl, proč považuje předmětný soubor modelů kolejových a nekolejových vozidel (včetně příslušenství) za výnos z trestné činnosti, přičemž současně nebylo zpochybněno, že by tyto konkrétní zajištěné věci nepatřily obviněnému, resp. obviněné právnické osobě C, jejímž statutárním zástupcem je obžalovaný S. C., který je rovněž statutárním zástupcem obou stěžovatelek. Tento závěr učiněný obecnými soudy má svůj odraz ve výroku o trestu z (v mezidobí) vyhlášeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19.
8. 2025 sp. zn. 3 T 30/2022, který dosud nenabyl právní moci, ale kterým byl obžalované společnosti C, mj. uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to "souboru modelových kolejových vozidel o celkovém množství 7 819 kusů modelů, zajištěných během domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků proběhnuvší v předmětné trestní věci ve výrobním a skladovacím areálu v obci Z. č. p. X ve dnech 10. 8. 2021 až 13. 8. 2021". Pokud jde o námitky vůči rozhodnutí vrchního soudu, je zřejmé, že tento se argumentací stěžovatelek rovněž zabýval, přičemž pro posouzení jeho argumentace je významné, že v projednávané věci již došlo k propadnutí věci meritorním rozhodnutím ve věci samé (byť dosud nepravomocným).
Ani podrobnější vypořádání námitek vrchním soudem by tak k ochraně práv stěžovatelek přispět nemohlo.
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2025
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu