Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele A. S., zastoupeného Mgr. Markem Šimákem, advokátem, sídlem Havlíčkova 1682/15, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 20 Nt 7009/2024 ze dne 20. března 2024 a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 sp. zn. 2 ZT 65/2023 ze dne 11. března 2024, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 9 ("státní zastupitelství") zamítlo žádost stěžovatele o zrušení zajištění jeho vozidla. Obvodní soud pro Prahu 9 ("stížnostní soud") stížnost podanou stěžovatelem proti rozhodnutí státního zastupitelství zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv zakotvených v čl. 11 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě ("protokol").
3. Generální ředitelství cel usnesením ze dne 9. května 2022 zajistilo automobil stěžovatele jako výnos z trestné činnosti. Stěžovatel v trestním řízení vystupuje jako zúčastněná osoba, kterému měla automobil zakoupit matka. Již rozhodnutí o zajištění věci stěžovatel napadl ústavní stížností, která byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením sp. zn. III. ÚS 3321/22 ze dne 10. ledna 2023. O žádosti o vrácení věci a následné stížnosti bylo rozhodnuto shora napadenými usneseními, z nichž je podle stěžovatele patrné, že ač ve věci nenastal žádný pokrok, je jeho vozidlo stále zajištěno. V takovém nedůvodném postupu orgánů činných v řízení spatřuje stěžovatel porušení svých základních práv, neboť neexistuje souvislost mezi šetřenou trestnou činností a pořízením vozidla. V řízení dále spatřuje průtahy a navrhuje napadená rozhodnutí zrušit.
4. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a do výkonu pravomoci orgánů veřejné moci je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ne každý postup orgánu veřejné moci, byť by i byl podle podústavního práva vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
6. Požadavky na rozhodování o majetkových zajišťovacích institutech se Ústavní soud ve své judikatuře již zabýval: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydána příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny), nemohou být projevem svévole (čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Rozhodnutí o zajištění věci jsou jen dočasná, zatímní a nepředstavují konečné rozhodnutí ve věci. Zajištění musí být přiměřené nejen náležitému objasnění trestné činnosti a spravedlivému potrestání pachatelů, ale i snaze snížit a nahradit škodu způsobenou trestnou činností [viz nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. prosince 2013 (N 206/71 SbNU 429)].
7. Státní zastupitelství se v napadeném usnesení zabývalo argumentací stěžovatele a uzavřelo, že jde o opakování již dříve vypořádaných námitek. Důvody zajištění nadále trvají a zjištění, na jejichž základě státní zastupitelství k těmto závěrům dospělo, jsou v usnesení podrobně popsána. Také stížnostní soud popsal finanční toky, z nichž vyplývá důvodnost realizovaného postupu, dále se zabýval délkou trestního řízení, k čemuž poukázal na poškozené (zahraniční společnosti) a z toho plynoucí potřebu mezinárodní spolupráce. Z odůvodnění napadených usnesení je patrné, že orgány činné v trestním řízení nemají pochyb o páchání hospodářské trestné činnosti, pro niž jsou stíháni příbuzní stěžovatele, kteří ale vystupují jako nemajetní. Protože se nepodařilo zajistit přímý výnos z trestné činnosti, považují zajištění náhradní hodnoty za adekvátní krok.
8. Ústavní soud zjistil, že ve věci byla proti obviněným (rodinným příslušníkům stěžovatele) podána obžaloba pro trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 2 a 3 písm. b) trestního zákoníku a věc je nyní vedena u stížnostního soudu pod sp. zn. 43 T 68/2024.
9. Napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána k tomu příslušnými orgány a nejsou projevem svévole. Orgány činné v trestním řízení dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat příslušná zákonná ustanovení způsobem nevybočujícím z mezí ústavnosti; v jejich procesním postupu nebyla zjištěna výkladová ani aplikační libovůle, svědčící o dotčení stěžovatelových práv. Dosavadní procesní úkony nepředstavují ani neodčinitelné zásahy do práva stěžovatele vlastnit majetek (čl. 11 Listiny a čl. 1 protokolu). Ochrana vlastnického práva předvídá i jeho možné omezení z důvodu veřejného zájmu, tím je i výnos z trestné činnosti (viz Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, publikovaná pod č. 33/1997 Sb.), a proto zákonné omezení nelze považovat za porušení vlastnického práva.
10. Podle judikatury Ústavního soudu (rovněž usnesení sp. zn. III. ÚS 3321/22 ) nemůže zajištění majetku trvat libovolně dlouho, "neboť plynutím času ubývá legitimita omezení základních práv ve prospěch veřejného zájmu na naplnění účelu trestního řízení a zesiluje se potřeba obnovit respekt k základním právům jednotlivce"; nepřiměřeně dlouhé zajištění, aniž by bylo ukončeno přípravné řízení, proto zasahuje do vlastnického práva [viz nálezy sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. ledna 2008 (N 25/48 SbNU 291) či sp. zn. III. ÚS 1396/07 ze dne 19. března 2009 (N 62/52 SbNU 609)]. V projednávané věci takové okolnosti nenastaly, přípravné řízení již bylo ukončeno, takže nejde o porušení zaručeného práva na projednání věci bez průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny).
11. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla zasažena jeho základní práva. V ústavní stížnosti opakuje argumentaci z předchozího řízení a staví Ústavní soud do pozice dalšího přezkumného orgánu, která mu však nepřísluší.
12. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. srpna 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu