Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. A., zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou, se sídlem Dělnická 1a/434, 736 01 Havířov - Město, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v provedení dvou domovních prohlídek Policií České republiky, Krajským ředitelstvím Severomoravského kraje dne 6. 4. 2009 ve věci vedené pod č. j. ORKA-9911-30/TČ-2008-02, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství Severomoravského kraje jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Jak uvádí, dne 3. 4. 2009, aniž by proti němu bylo dosud zahájeno trestní stíhání, vydal Okresní soud v Karviné příkaz k domovní prohlídce (sp. zn. 5 Nt 1711/2009), kterým nařídil provedení prohlídky ve dvou rodinných domech (č. p. 213 a č. p. 67, oba kat. úz. Bludovice) a k nich přilehlých pozemcích a tyto prohlídky byly dne 6. 4. 2009 vykonány.
Důvodnost své stížnosti stěžovatel spatřuje zaprvé v tom, že v době před zahájením trestního stíhání může být domovní prohlídka provedena pouze jako úkon neodkladný či neopakovatelný avšak žádná z prohlídek takto vedena nebyla. Opak z protokolu o jejich provedení nevyplývá.
Za druhé namítá, že nemohl být osobně přítomen provádění prohlídek, když tyto byly prováděny najednou v obou objektech. Stěžovatel byl přítomen pouze prohlídce v objektu č. p. 67 a teprve po jejím skončení v objektu druhém. Postupné provedení prohlídek se má přitom za možné.
Za třetí má stěžovatel za to, že v případě prohlídky nemovitosti č. p. 213 mu měla být směřována výzva k vydání věci a tato výzva by měla zahrnovat vymezení věcí, jež se mají na místě prohlídky nacházet. Stěžovatel, ani jeho manželka, která měla být přítomna prohlídce v této nemovitosti, takto adresně vyzváni nebyli. Přitom v případě nemovitosti, ve které před zahájením prohlídky přítomen byl, vydal k výzvě věci s tím, že jsou důležité pro trestní řízení.
Z výše uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že došlo k porušení čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 7 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud porušení jeho práv konstatoval a policii zakázal v tomto porušování pokračovat.
V prvé řadě nelze souhlasit se stěžovatelovým tvrzením, že předmětné domovní prohlídky nebyly provedeny jako úkon neodkladný či neopakovatelný. Z příkazu k domovní prohlídce, jehož kopii stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil, vyplývá, že úkon byl proveden právě jako úkon neodkladný, přičemž tato skutečnost je i řádně odůvodněna. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že to, že je úkon prováděn jako neodkladný, by mělo být uvedeno i protokolech o provedených prohlídkách, nicméně nedostatek v tomto smyslu nemůže představovat pochybení takové intenzity, aby byl na místě zásah Ústavního soudu. Naopak, dle své ustálené judikatury Ústavní soud přistupuje v takovýchto případech k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení zdrženlivě, totiž jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1813/07
in http://www.usoud.cz).
K druhé stěžovatelově námitce Ústavní soud konstatuje, že dle § 85 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor "je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci účast při prohlídce." Jestliže stěžovatel namítá, že prohlídce v domě č. p. 213 mohl být přítomen pouze až od skončení prohlídky v domě č. p. 67, z protokolu o prohlídce prvně citovaného domu vyplývá, že mu dle § 85 odst. 1 trestního řádu byla přítomna I. A. Proč stěžovatel považuje přítomnost této osoby pro naplnění § 85 odst. 1 trestního řádu za nedostačující však v ústavní stížnosti nijak neosvětlil. Neobjasňuje v ní ostatně ani to, jaké konkrétní následky pro vlastní průběh a zejména pak výsledek dané prohlídky by případné porušení citovaného ustanovení mělo ve vztahu ke stěžovateli mít.
Ke stěžovatelově poslední námitce, že v případě prohlídky nemovitosti č. p. 213 mu měla být směřována výzva k vydání věci, Ústavní soud konstatuje, že obecně platí, že příkaz k domovní pohlídce v sobě zahrnuje jak výzvu k vydání věci doličné, tak i příkaz k jejímu odnětí (Jelínek, Jiří a kol.: Trestní právo procesní; Praha, EUROLEX BOHEMIA s. r.o., 2002, str. 223). Lze dodat, že doručení příkazu k domovní prohlídce je v protokolech o prohlídkách zaznamenáno.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. srpna 2009
František Duchoň
předseda senátu