Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti K. Š., zastoupené Martinou Nyklovou, advokátkou se sídlem Horní Branná 25, Horní Branná, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 105 Co 3/2024-84 ze dne 5. 3. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Rakovníku č. j. 11 C 170/2023-40 ze dne 6. 10. 2023, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Rakovníku jako účastníků řízení a M. Š., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění
2. Stěžovatelka navrhla, aby krajský soud věc vyhodnotil tak, že příčina rozvratu byla na straně manžela (který se mimo jiné odstěhoval ze společné domácnosti, vystavil ji psychickému a fyzickému nátlaku a odstřihl ji od ekonomických zdrojů), jinak aby rozsudek okresního soudu potvrdil. 3. Poněvadž rozvrat manželství byl bezpečně zjištěn a nebyl zpochybňován (manželé o záchranu manželství nestáli a chtěli se rozvést), zaobíral se krajský soud k námitkám stěžovatelky spornými příčinami rozvratu. Vyložil, že manžel svůj přínos spatřoval v ekonomickém zajištění rodiny, obstarávání domu a zahrady a péči o stěžovatelku v době její nemoci, cítil se však nedoceněn a rovněž chtěl žít dál jiným tempem a způsobem. Stěžovatelka naopak v době nemoci oporu v manželovi necítila (věnoval se svým koníčkům a často nebyl o víkendech doma). Konflikty mezi nimi vznikaly i ohledně financí. Manžel stěžovatelce zrušil dispoziční právo ke společnému účtu, což zdůvodňoval jejími výhružkami, že z něj prostředky převede, zatímco stěžovatelka to vnímala jako psychický a ekonomický nátlak. Příčinu rozvratu manželství krajský soud spatřoval nejen v rozdílném životním tempu manželů, ale i v jejich rozdílných povahách a odlišných názorech na další život, trávení volného času a v neschopnosti vyřešit problémy běžného života a nespokojenost v partnerském soužití. Shrnul, že nedostatek empatie k potřebám druhého vedl k vzájemnému odcizení a rozpadu vztahu, jehož druhotným následkem byla i gradace konfliktních situací. Krajský soud proto uzavřel, že na rozvratu manželství se podíleli oba manželé a rozsudek okresního soudu potvrdil.
sp. zn. III. ÚS 3342/15 ,
, III. ÚS 3894/19 , I. ÚS 3200/22 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na https://nalus.usoud.cz). 6. Pro posouzení ústavní stížnosti je podstatné, že stěžovatelka s rozvodem souhlasila, ale má za to, že soudy nesprávně posoudily příčiny rozvratu manželství. Provedené dokazování shledaly soudy dostatečným pro závěr o splnění podmínek § 755 o. z. Další dokazování navrhované stěžovatelkou považovaly shodně za nadbytečné; skutkový stav měly za spolehlivě zjištěný již výpověďmi manželů a listinnými důkazy. S neprovedením dalších důkazů se tedy soudy procesně vypořádaly (byť stručně) a ani stěžovatelka blíže nevysvětluje, co nad rámec soudy učiněných zjištění by mělo z dalšího dokazování vyplývat a v čem by měly spočívat zásadní dopady na výsledek řízení. Extrémní rozpor způsobilý přivodit závěr o protiústavnosti napadených rozsudků Ústavní soud nezjistil, přičemž sama skutečnost, že stěžovatelka se soudy provedeným posouzením příčin rozvratu manželství nesouhlasí, porušení ústavně zaručených práv založit nemůže. 7. Jakkoliv lze pochopit požadavek, aby rozsudek o rozvodu manželství co nejvěrněji zobrazoval souhrn okolností, které k rozvodu manželství vedly, absence zdůvodnění odrážejícího v tomto směru představy stěžovatelky není důvodem, který by Ústavní soud mohl vést ke zrušení napadených rozhodnutí. Detailní přehodnocování úvah obecných soudů o příčinách rozvratu manželství Ústavnímu soudu vzhledem k obecným limitům ústavněprávního přezkumu a specifikům tohoto typu rozhodnutí nepřísluší. Zjednodušující a z pohledu stěžovatelky ne zcela citlivou formulaci použitou okresním soudem vhodně korigoval krajský soud, který výstižně nastínil pohled každého z manželů na klíčové období i dopady na jejich společné soužití se závěrem, že na rozvratu manželství se podíleli oba manželé. 8. Stěžovatelka měla možnost se s návrhem na rozvod manželství seznámit a mohla se k němu vyjádřit, čehož také využila, ať už při jednání nebo prostřednictvím podaného odvolání. Zjišťováním příčin rozvratu manželství se soudy zabývaly a svá rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnily. Napadená rozhodnutí tak pro stěžovatelku jen stěží mohou být nepředvídatelná či narušovat její právní jistotu. 9. Důvody pro svůj zcela výjimečný zásah Ústavní soud neshledal. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. prosince 2024 Jan Wintr, v. r. předseda senátu