Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti společnosti KORADO, a.s., sídlem Bří Hubálků 869, Česká Třebová, zastoupené advokátem Mgr. Janem Kramperou, sídlem Jungmannova 26/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 938/2024-403 ze dne 28. února 2025, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 71/2022-353 ze dne 19. září 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 2 Cm 22/2020-237 ze dne 26. dubna 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a společnosti KORAD Radiators s. r. o., sídlem Vstupný areál U. S. Steel, Košice - mestská čásť Šaca, Slovenská republika, a společnosti MARO s. r. o. , obchod a projekce, sídlem Chrudimská 2811, Zelené Předměstí, Pardubice, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. K tomu mělo dojít tím, že se soudy nevypořádaly s důkazy a argumenty stěžovatelky a neposkytly jí ochranu práv vyplývajících z vlastnictví ochranných známek.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatelka (výrobce radiátorů) je mimo jiné vlastníkem ochranné známky KORADO (s datem práva přednosti 31. 7. 1991). Společnost KORAD Radiators, s. r. o., vyrábí radiátory s označením KORAD, které nabízí prostřednictvím velkoobchodu provozovaného společností MARO s. r. o. , obchod a projekce. Stěžovatelka proto proti oběma společnostem podala žalobu, jíž se domáhala ochrany práv vlastníka ochranných známek a ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání.
3. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Podle městského soudu jsou označení KORAD a KORADO zaměnitelné a mohou vyvolat představu o tom, že porovnávané zboží pochází od stejného subjektu nebo od ekonomicky propojených subjektů. Městský soud však zároveň zjistil, že státní podnik Východoslovenské železárny začal užívat označení KORAD pro výrobu deskových radiátorů už v roce 1989, v roce 1990 byly radiátory pod označením KORAD zavedeny do výroby a až do data podání žaloby byly podávány na trh. Proto městský soud shledal prioritu užívání označení KORAD pro deskové radiátory Východoslovenskými železárnami před podáním přihlášky ochranné známky KORADO, nepřetržité užívání tohoto značení na území České republiky a z toho plynoucí omezení účinků ochranné známky. Jelikož bylo prokázáno, že společnost KORAD Radiators vstoupila do tržního postavení původního subjektu, vztahuje se omezení účinků i na ni.
4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka odvolání a současně vzala žalobu proti společnosti MARO zpět. Ve výrocích týkajících se této společnosti proto městský soud usnesením č. j. 2 Cm 22/2020-270 ze dne 23. 6. 2022 svůj rozsudek zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Vrchní soud v Praze následně napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí co do věci samé potvrdil, dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že se soudy nevypořádaly s jejími argumenty a důkazy, napadeným rozhodnutím vytýká nesrozumitelnost a zpochybňuje skutkové závěry soudů stran uvedení výrobků s označením KORAD na trh či existence souvislé řady právních předchůdců společnosti KORAD Radiators. Nejvyšší soud se pak údajně jejím dovoláním nezabýval, neboť měl za to, že dovolací námitky se týkají skutkových otázek. Přitom podle judikatury Ústavního soudu je při rozlišování skutkových a právních otázek potřeba v pochybnostech postupovat ve prospěch dovolatele. Kvůli odmítnutí dovolání z těchto důvodů se Nejvyšší soud údajně nezabýval námitkami ohledně porušení práva na spravedlivý proces.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatelky se skutkovými závěry městského soudu. Hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu je ovšem doménou obecných soudů, do níž Ústavní soud zásadně nezasahuje. Podstatné z pohledu Ústavního soudu, resp. z pohledu ústavně zaručených práv stěžovatelky, je, že si městský soud pro své rozhodnutí obstaral dostatečné množství důkazů, na jejichž základě učinil skutkové závěry, které přesvědčivě odůvodnil. Stěžovatelka sice namítá, že se při tom městský soud nevypořádal s jejími důkazy, ovšem tyto důkazy nespecifikuje a není na Ústavním soudu, aby za stěžovatelku sám zjišťoval, které měla na mysli, či za ni důkazy nevypořádané dohledával.
8. Poukazuje-li stěžovatelka na nesrozumitelné věty, duplicitní slova, chyby v psaní, špatné číslování odstavců, špatná označení a další obdobné nedostatky rozhodnutí městského soudu, nutno konstatovat, že takové formální nedostatky nejsou dobrou vizitkou práce soudu, ale samy o sobě nemohou být zásahem do ústavně zaručených práv (natož jejich porušením), pokud nejsou natolik závažné, že by soudní rozhodnutí činila nesrozumitelným. Napadená rozhodnutí tak závažnými nedostatky netrpí.
9. Ústavně relevantní deficity Ústavní soud neshledal ani u napadených rozhodnutí odvolacího soudu a soudu dovolacího, která naopak adekvátně doplňují argumentaci soudu prvního stupně. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že řízení před obecnými soudy zásadně hodnotí jako celek. Proto např. není z hlediska posuzované ústavní stížnosti podstatné, že (resp. zda) v rozhodnutí městského soudu chybí vysvětlení, proč se účinky nezapsaného označení vztahovaly před rozpadem Československa na celou federaci, neboť se k tomu i s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu vyjádřil vrchní soud. Stejně tak není podstatné, že (resp. zda) v rozhodnutí vrchního soudu chybí reakce na argument nemožností přechodu "práva" k nezapsanému označení na základě smlouvy o koupi aktiv a rámcové smlouvy, neboť na tuto argumentační linii dostatečně reagoval Nejvyšší soud.
10. K jeho rozhodnutí lze pak dodat, že oproti tvrzení stěžovatelky je v něm na argumenty, které byly vzneseny (a řádně uplatněny) v dovolání, poměrně podrobně (kvazimeritorně) reagováno, na čemž nic nemění, že Nejvyšší soud tuto reakci založil na skutkovém stavu zjištěném městským soudem, nikoli na verzi skutkového stavu, z něhož v dovolání vycházela stěžovatelka. To, že stěžovatelka v dovolacím řízení neuspěla s námitkou porušení práva na "spravedlivý proces", nebylo důsledkem pochybností o tom, zda její námitky mají právní, či skutkovou povahu.
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu