Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Martinou Novotnou, advokátkou sídlem Bělehradská 1094/4, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 242/2023- 642 ze dne 27. 2. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 19 P 58/2016-511 ze dne 18. 5. 2023, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově, jako účastníků řízení, a dále a) nezletilé K. K. a b) B. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily především jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod; dále namítá porušení čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Okresní soud v Chomutově ("opatrovnický soud") změnil původní opatrovnické rozhodnutí z roku 2016, kterým byla dcera [nyní patnáctiletá vedlejší účastnice a)] svěřena do střídavé péče obou rodičů, a svěřil ji do péče matky [vedlejší účastnice b)]. Stěžovateli (otci) uložil povinnost platit pro dceru výživné 5 000 Kč měsíčně od dubna 2021, a dále zaplatit nedoplatek na výživném 50 000 Kč za období od dubna 2021 do dubna 2023 v pravidelných splátkách. Opatrovnický soud dále rozhodl, že styk otce s nezletilou neupravuje (výrok IV.).
3. Krajský soud v Ústí nad Labem ("odvolací soud") rozsudek opatrovnického soudu věcně potvrdil, nedoplatek na výživném vypočetl za období od dubna 2021 do února 2024 na 52 000 Kč a výrok IV. rozsudku změnil tak, že se řízení o úpravě styku zastavuje.
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel především namítá, že soudy protiústavně svěřily nezletilou dceru do péče matky, aniž by současně upravily styk s otcem. Stěžovatel se domáhal, aby byl styk stanoven postupným navykacím režimem, avšak soudy v rozporu s judikaturou Ústavního soudu rezignovaly na jakoukoliv úpravu. Stěžovatel není v kontaktu s dcerou déle než tři roky, matka otce neinformuje a rozhoduje o důležitých věcech sama. Dítě má právo udržovat pravidelný kontakt s oběma rodiči a stěžovatel má právo na péči o nezletilou a její výchovu.
Opatrovník rovněž doporučil upravit styk nejprve písemnou formou, poté formou asistovaného kontaktu. Dcera je pod vlivem matky, která nepodporuje její vztah s otcem, je v "křehkém" věku, kdy je lehce ovlivnitelná, a není možné, aby soudy její odmítavý postoj bez dalšího převzaly a rozhodnutí založily toliko na jejím přání. Nezletilá neuvedla žádný relevantní důvod, proč se nechce se stěžovatelem vídat. Podle stěžovatele měl být vypracován znalecký posudek, kterým by byly zjištěny skutečné důvody odmítavého postoje nezletilé.
Dcera není v kontaktu se svou polorodou sestrou (další dcerou stěžovatele), což je v rozporu s jejím nejlepším zájmem. Pro dítě a jeho budoucnost má velký význam právě období, kdy musí plnit své školní a další povinnosti a kdy je více než jindy zapotřebí, aby se do jeho výchovy zapojili oba rodiče, tak aby dítě mohlo co nejvíce těžit z jejich znalostí, zkušeností a výchovných a pedagogických schopností. Soudy se zaměřily především na otázku výživného pro dítě - ani jeho stanovená výše ovšem neodpovídá skutečnému příjmu stěžovatele, který pobírá mzdu kolem 20 000 Kč měsíčně.
Soudy nevyhověly stěžovatelovým návrhům na provedení dalších důkazů.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že jde v případě této stížnosti o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
7. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat pouze v extrémních případech. Je především na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah osobního styku, jak vysoké má být výživné a podobně.
Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Zejména nalézací soudy mají k účastníkům řízení nejblíže, komunikují s nimi, provádějí a hodnotí důkazy a vytvářejí si racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit postup soudu jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I.
ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022; či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023).
8. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí z mezí ústavnosti v právě popsaném smyslu nevybočila. Soudy založily svůj závěr, že není v současné době vhodné upravit styk stěžovatele s nezletilou, primárně na řádně zjištěném přání nezletilé. Z napadených rozhodnutí přitom vyplývá, že soudy vzaly v úvahu věk nezletilé, které je nyní patnáct let. Ústavní soud především považuje za rozumný závěr opatrovnického soudu, podle kterého by nebylo přiměřené dceru ze současné situace ke styku se stěžovatelem nutit prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí (viz bod 60 rozsudku opatrovnického soudu).
V této souvislosti lze citovat i nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1626/22 ze dne 15. 8. 2022, na který opatrovnický soud odkázal: "K eskalaci konfliktu v rodině mnohdy přispívají sami rodiče. Ti ale musejí být připraveni, že ve všech řízeních týkajících se rozhodování o dětech bude názor nezletilých blížících se dospělosti procesně zjišťován a bude mu přikládána patřičná váha. Nepochybně se názor pubertálního dítěte vyslovený v řízení před obecnými soudy může v budoucnu změnit. Blížící se dospělost však přináší i odpovědnost mladého člověka za následky jeho vlastního špatného rozhodnutí."
9. Zjevně neopodstatněná je i argumentace stěžovatele ohledně nesprávně stanovené výše výživného. Stěžovatel kromě obecného tvrzení o výši jeho mzdy neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci.
10. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu