Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Roberta Acuy a Mgr. Andrey Acuy, zastoupeni Mgr. Blankou Všetičkovou, advokátkou, sídlem 28. října 640, Žamberk, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. března 2025 č. j. 26 Co 66/2025-611, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a VČ autoservis spol. s r.o., sídlem Pálenecká 732/51b, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé napadají v návětí uvedené rozhodnutí v části o nákladech řízení s argumentací, že i když byli procesně neúspěšní, neměla jim být uložena povinnost nahradit státu náklady spojené s vyhotovením znaleckých posudků. Soud se podle nich dopustil extrémního vybočení z pravidel upravujících toto rozhodování, zejména proto, že nepřihlédl k důvodům, které by odůvodňovaly nepřiznání náhrady těchto nákladů.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že se stěžovatelé domáhali po vedlejší účastníci náhrady škody, kterou jim měla způsobit neodbornou opravou klimatizace jejich automobilu. Vedlejší účastnici se nepodařilo opravit klimatizaci v určeném termínu, předala tedy automobil stěžovatelům zpět s tím, že opravu dokončí po jejich návratu z dovolené. Vůz však ještě téhož dne po ujetí několika desítek kilometrů vzplanul a došlo k jeho kompletnímu zničení. K prokázání svého nároku stěžovatelé předložili mimo jiné znalecký posudek vyhotovený Technickým ústavem požární ochrany, podle nějž byl příčinnou požáru zásah vedlejší účastnice.
3. Okresní soud v Hradci Králové žalobu stěžovatelů zamítl. Svůj závěr opřel zejména o další znalecké posudky, které byly vyhotoveny v průběhu řízení a na jejichž základě dospěl k tomu, že vedlejší účastnice neporušila žádnou povinnost, kterou by způsobila stěžovatelům škodu. Stěžovatelům uložil povinnost nahradit náklady řízení vedlejší účastnici a též státu. Proti rozsudku podali odvolání stěžovatelé i vedlejší účastník. V průběhu odvolacího řízení vzali stěžovatelé své odvolání částečně zpět, předmětem odvolacího řízení tedy zůstala jen otázka nákladů řízení.
4. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ve svém usnesení ve vztahu k náhradě nákladů vedlejší účastnici pouze korigoval výši přiznané částky. Co se týče náhrady nákladů státu, zabýval se možností naplnění důvodů hodných zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly nepřiznání či snížení náhrady, zejména s ohledem na otázku majetkových poměrů stěžovatelů, množství znaleckých posudků a skutečnost, že stěžovatelé podali žalobu na základě znaleckého posudku, který vyhotovila organizační složka státu. Za jediný důvod hodný zvláštního zřetele považoval to, že jeden ze znaleckých posudků vůbec nezodpovídal na položenou otázku, a nakonec jej proto nebylo možné použít. Náklady na tento znalecký posudek státu odepřel, ve zbývající části však stěžovatelům uložil povinnost náklady státu nahradit.
5. Stěžovatelé napadají ústavní stížností usnesení krajského soudu v části výroku o jejich povinnosti nahradit náklady státu a tvrdí, že jím bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
6. Ústavní soud dospěl k tomu, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
7. K rozhodování obecných soudů o nákladech řízení se Ústavní soud standardně staví rezervovaně a podrobuje je pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující zásah Ústavního soudu. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto rozhodování, což nastává např. v důsledku svévolné interpretace a aplikace ustanovení zákona [bod 25 nálezu ze dne 17. ledna 2024 sp. zn. I. ÚS 2086/23 , citující starší nález ze dne 3. dubna 2012 sp. zn. IV. ÚS 2119/11
(N 70/65 SbNU 3); viz též bod 34 stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. března 2025 (97/2025 Sb.) a nález sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. dubna 2025].
8. Ustanovení § 150 občanského soudního řádu stanoví výjimku z pravidla, že náklady řízení hradí ten účastník řízení, jenž nebyl ve sporu úspěšný. Kdokoli podá žalobu k ochraně svého práva, musí počítat s tím, že v případě neúspěchu bude hradit žalované straně náklady řízení. Uplatnění § 150 občanského soudního řádu sice podléhá poměrně široké míře soudního uvážení, ne však libovůli [viz nálezy ze dne 13. září 2006 sp. zn. I. ÚS 191/06
(N 162/42 SbNU 339) či ze dne 9. února 2016 sp. zn. I. ÚS 2933/15 , bod 25, popř. usnesení ze dne 17. července 2023 sp. zn. II. ÚS 1403/23 ).
9. Stěžovatelé namítají, že krajský soud nevzal v potaz všechny relevantní skutečnosti, které odůvodňovaly nepřiznání (či snížení) náhrady nákladů státu. Avšak z odůvodnění napadeného usnesení (viz body 10 až 14) je zřejmé, že se krajský soud možnou aplikací § 150 občanského soudního řádu podrobně zabýval. Ani samotná skutečnost, že stěžovatelé podali žalobu na základě znaleckého posudku, který vyhotovila organizační složka státu, nepředstavuje důvod pro nepřiznání náhrady nákladů státu. Krajský soud uvedl, že znalecký ústav nemohl vzhledem ke své specializaci adekvátně zodpovědět otázku, která byla rozhodná pro vyřešení sporu. Je navíc pouze na žalobci, zda zahájí spor, či nikoliv, a musí vyhodnotit rizika s tím spojená, zejména otázku nákladů řízení.
10. Na těchto závěrech nelze v mezích ústavněprávního přezkumu shledat nic nepřiměřeného či nerozumného. Ústavní soud neshledal žádné vykročení z pravidel upravujících rozhodování o nákladech řízení, natož pak extrémní, které by mohlo porušit ústavně zaručená práva stěžovatelů. Ostatně i ústavní stížnost se pohybuje spíše v rovině podústavního práva a jakoukoliv hlubší ústavněprávní argumentaci postrádá.
11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu