Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Baxy (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. V. a stěžovatelky H. V., zastoupených Mgr. Tomášem Maxou, advokátem, sídlem Petrská 1136/12, Praha 1 ? Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2024 č. j. 25 Cdo 2000/2023-156, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, sídlem Sokolovská 217/42, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") a Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") se podává, že původně 10 žalobců se domáhalo po vedlejší účastnici náhrady nemajetkové újmy způsobené úmrtím paní Evy Vognarové (matky, babičky a prababičky žalobců), která zemřela následkem střetu s tramvají. Vedlejší účastnice již všem žalobcům prostřednictvím pojišťovny určitou peněžní náhradu zaplatila, tu však považovali žalobci za nepřiměřeně nízkou. Obvodní soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice jako provozovatelka dopravního prostředku odpovídá podle § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.") za újmu žalobců podle 2959 o. z. Základní částku náhrad u jednotlivých žalobců snížil s ohledem na věk a další okolnosti o 20 %. S ohledem na spoluzaviněné zemřelé výchozí částku snížil ještě o 25 %.
3. Obvodní soud rozsudkem ze dne 6. 10. 2022 č. j. 19 C 201/2021-96 (ve znění opravného usnesení ze dne 11. 11. 2022 č. j. 19 C 201/2021-106) uložil vedlejší účastnici zaplatit každému z žalobců a) a b) (stěžovatel) 24 544 Kč a co do 147 520 Kč jejich žalobu zamítl. Žalobu žalobců c), e) g) a j) (stěžovatelka) o zaplacení 150 000 Kč každému z nich zamítl, jakož i žalobu žalobců d), f), h) a i) o zaplacení 75 000 Kč každému z nich.
4. Městský soud rozsudkem ze dne 3. 3. 2023 č. j. 14 Co 3/2023-140 rozhodnutí obvodního soudu zčásti potvrdil a zčásti jej změnil. Ve vztahu ke stěžovateli změnil zamítavý výrok jen tak, že vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovateli dalších 73 760 Kč. Zamítavý výrok ve vztahu ke stěžovatelce změnil tak, že vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelce 52 500 Kč. Městský soud se ztotožnil se základní částkou náhrady stanovenou obvodním soudem, kterou s ohledem na věk snížil o 10 % (nikoliv tedy 20 %) a tu pak ponížil ještě o 25 % s ohledem na spoluzavinění poškozené.
5. Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobců pro nepřípustnost. V odůvodnění uvedl, že k otázce tzv. spoluzpůsobení si újmy setrvale judikuje tak, že úvaha, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, resp. okolnosti na jeho straně, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, se odvíjí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného. Úprava spoluzavinění patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy, ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
Nejvyšší soud je oprávněn přezkoumat úvahu soudu o tom, v jakém rozsahu se na vzniku újmy podílely okolnosti přičitatelné poškozenému a jednání škůdce, pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Úvaha městského soudu podle Nejvyššího soudu zcela zjevně nepřiměřená nebyla a napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
6. Stěžovatelé (dva z původní skupiny deseti žalobců, konkrétně syn a vnučka zemřelé) v ústavní stížnosti podrobně popisují místo, kde došlo k dopravní nehodě, uvádějí svůj pohled na okolnosti vzniku a příčiny této nehody. Kriticky hodnotí závěry obecných soudů za svévolný výklad § 2918 o. z., který upravuje spoluzavinění poškozeného, a to ve spojení s § 4 písm. a) a § 54 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). Interpretace těchto ustanovení je podle stěžovatelů v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a dotýká se ústavně chráněného práva na ochranu soukromého a rodinného života.
7. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Byla podána oprávněnými navrhovateli, je přípustná a byla podána včas. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu).
8. Ústavní soud je jako soudní orgán ochrany ústavnosti oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihuje-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nebyla porušena ústavně zaručená práva.
9. Stěžovatelé nesouhlasí se závěry soudů týkajícími se spoluzavinění zemřelé; v ústavní stížnosti znovu opakují skutečnosti dokládající podle nich to, že se zemřelá na tragické nehodě nijak nepodílela. Ústavní soud tak staví do role pouhé další přezkumné instance a fakticky žádají, aby přijal jejich verzi právního hodnocení sporu.
10. Nejvyšší soud v souladu se svou ustálenou judikaturou upozornil na to, že je oprávněn přezkoumat závěr odvolacího soudu, jak se na vzniku újmy podílely okolnosti přičitatelné poškozenému a jednání škůdce, pouze v případě jeho zjevné nepřiměřenosti. V tomto rozsahu proto posoudil rozhodnutí městského soudu; jeho úvahu s ohledem na okolnosti zcela zjevně nepřiměřenou neshledal. V tomto postupu Nejvyššího soudu neshledává Ústavní soud žádné ústavně relevantní pochybení.
11. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily, vypořádaly se se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí a také se všemi relevantními námitkami stěžovatelů, včetně těch, které znovu uvádějí v ústavní stížnosti. Dospěly k závěru, že poškozená nepřizpůsobila své jednání svým schopnostem, zdravotnímu stavu a situaci v provozu, neboť přecházela na místě zcela nevhodném, šikmo přes tramvajové koleje a nijak na tramvaj nereagovala. Aplikaci ustanovení § 4 a 54 odst. 3 zákona o silničním provozu a jejich výklad považuje Ústavní soud za ústavně souladné a plně odpovídající účelu zákonné úpravy.
12. Ústavní soud konstatuje, že v dané věci jde pouze o výklad a použití podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Soudy učinily v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní závěr, který má oporu ve skutkovém stavu. Svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Ústavní soud nepovažuje ústavní stížností napadené rozhodnutí za svévolné nebo v extrémním rozporu s principy spravedlnosti zasahujícími do základních práv stěžovatelů
13. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil tvrzené porušení základních práv stěžovatelů, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. září 2024
Josef Baxa v. r. předseda senátu