Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Bouše, zastoupeného JUDr. Hanou Gutovou, Ph.D., advokátkou sídlem Komunardů 1091/36, Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 895/2024-4732 ze dne 28. 3. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím Nejvyšší soud porušil jeho základní právo na přístup k soudu a právní pomoc v řízení před soudy podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel dále navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, případně přednostní projednání věci.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem ("konkursní soud") rozhodl usnesením č. j. 27 K 1019/2000-4565 ze dne 16. 8. 2022, že namísto zemřelého konkursního věřitele bude v konkursním řízení pokračováno s jeho dědici. Vrchní soud v Praze ("odvolací soud") k odvolání stěžovatele (úpadce) usnesením č. j. 3 Ko 17/2022-4604 ze dne 25. 5. 2023 prvostupňové rozhodnutí konkursního soudu potvrdil.
3. Stěžovatel proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání. Učinil tak podáním, doručeným konkursnímu soudu dne 14. 8. 2023, jež sepsal sám, aniž by zároveň doložil, že má odpovídající právnické vzdělání.
4. Konkursní soud následně usnesením č. j. 27 K 1019/2000-4679 ze dne 17. 8. 2023 zamítl žádost stěžovatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal obratem odvolání a dne 20. 12. 2023 stěžovatel zmocnil zástupcem advokáta JUDr. Václava Vlka. Odvolací soud usnesením č. j. 3 Ko 17/2023-4718 ze dne 31. 1. 2024 odmítl stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí konkursního soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Podle odvolacího soudu bylo odvolání bezpředmětné, protože stěžovatel v mezidobí zmocnil advokáta - JUDr. Vlka.
5. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 29 Cdo 895/2024-4732 ze dne 28. 3. 2024 dovolací řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že advokát JUDr. Václav Vlk dne 19. 1. 2024 zemřel a jeho nástupcem (stěžovatelovým zástupcem) se stal advokát JUDr. Jiří Hartman, a to na základě rozhodnutí České advokátní komory ze dne 30. 1. 2024. Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil, jelikož JUDr. Hartman neodstranil vady původního dovolání, ačkoliv jej k tomu konkursní soud vyzval usnesením č. j. 27 K 1019/2000-4723 ze dne 13. 2. 2024, doručeným JUDr. Jiřímu Hartmanovi dne 14. 2. 2024).
6. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud porušil jeho základní právo na soudní ochranu (přístup k soudu). Nejvyšší soud vyzval k odstranění vad dovolání pouze údajného advokáta JUDr. Jiřího Hartmana, který ovšem v okamžiku výzvy dne 13. 2. 2024 nebyl právním zástupcem (advokátem) stěžovatele. Přestože Česká advokátní komora rozhodnutím ze dne 30. 1. 2024 určila JUDr. Jiří Hartmana jako nástupce JUDr. Václava Vlka (který advokátem stěžovatele byl do dne 19. 1. 2024), podle stěžovatele nebyly splněny zákonné podmínky k přechodu práv a povinností z advokáta JUDr. Václava Vlka na advokáta JUDr. Jiřího Hartmana. Ustanovení § 27 odst. 2 zákona o advokacii totiž platí, že:
Práva a povinnosti zastupovaného advokáta, vyplývající ze zastupování klienta v řízení před soudy, přecházejí na zástupce ve vztahu ke klientovi pouze tehdy, "[n]edohodne-li se zástupce advokáta, určený Komorou [...], s klientem do jednoho měsíce ode dne, kdy byl klient o určení zástupce vyrozuměn, jinak nebo neučiní-li klient v této lhůtě jiné opatření."
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jej určený zástupce JUDr. Jiří Hartman ani nikdo jiný o rozhodnutí České advokátní komory či o nástupnictví z důvodu smrti JUDr. Václava Vlka neinformoval. Stěžovatel se o uvedené skutečnosti dozvěděl, až když mu JUDr. Hartman předal napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolací řízení zastaveno. JUDr. Jiří Hartman se proto nemohl automaticky a bez dalšího stát advokátem stěžovatele v dovolacím řízení. Nejvyšší soud vyzval údajného advokáta stěžovatele JUDr.
Jiřího Hartmana k odstranění vad dovolání dne 13. 2. 2024, tedy v době, kdy neuběhl ani měsíc od vydání rozhodnutí České advokátní komory. Stěžovatel přitom v mezidobí od smrti původního advokáta učinil "jiná opatření" ve smyslu citovaného zákona: zvolil advokátku JUDr. Hanu Gutovou, prostřednictvím které podal dne 8. 4. 2024 (tedy před tím než stěžovateli advokát JUDr. Jiří Hartman dne 10. 4. 2024 doručil napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu a než se stěžovatel dozvěděl o rozhodnutí České advokátní komory a o výzvě k doplnění dovolání) včasné doplnění svého dovolání sepsané a podepsané zvolenou advokátkou, čímž odstranil nedostatek svého povinného zastoupení advokátem.
Jelikož stěžovateli bylo rozhodnutí, kterým odvolací soud dne 31. 1. 2024 potvrdil zamítnutí jeho žádosti o ustanovení advokáta, doručeno až dne 12. 2. 2024, nemohla zákonná dvouměsíční lhůta pro odstranění vad dovolání uplynout dříve než 12. 4. 2024 (podle § 241b odst. 3 občanského soudního řádu).
7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel jsou řádně zastoupen advokátem.
8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti rozporuje postup Nejvyššího soudu, který vyzval k odstranění vad JUDr. Jiřího Hartmana, nikoliv stěžovatele samotného. Podle Ústavního soudu však Nejvyšší soud právo stěžovatele na soudní ochranu neporušil.
10. Konkursní soud vyzval JUDr. Jiřího Hartmana k odstranění vad dovolání dne 14. 2. 2024, tj. dva týdny poté, co tohoto advokáta Česká advokátní komora dne 30. 1. 2024 určila jako nástupce zemřelého JUDr. Václava Vlka. Nejvyšší soud o zastavení dovolacího řízení rozhodl dne 28. 3. 2024, tj. téměř dva měsíce po rozhodnutí České advokátní komory o nástupnictví a šest týdnů po výzvě k odstranění vad. Neoznámil-li JUDr. Jiří Hartman v uvedeném období Nejvyššímu soudu, že se s ním stěžovatel dohodl jinak či že učinil jiná opatření, lze považovat postup Nejvyššího soudu, který předpokládal, že JUDr. Jiří Hartman stěžovatele skutečně zastupuje, za striktní, avšak logický.
11. Ústavní soud nezpochybňuje, že stěžovatel o rozhodnutí České advokátní komory či výzvě k odstranění vad vůbec nevěděl, avšak je to určený zástupce JUDr. Jiří Hartman, který měl podle § 27 odst. 4 zákona o advokacii stěžovatele bezodkladně písemně vyrozumět o přijatých opatřeních a který měl případně Nejvyšší soud upozornit na to, že práva a povinnosti JUDr. Václava Vlka, vyplývající ze zastupování stěžovatele v řízení před soudy, na něj nepřešly. Případné pochybení určeného advokáta JUDr. Jiřího Hartmana, který na výzvu soudu nereagoval, automaticky neznamená, že Nejvyšší soud porušil právo stěžovatele na přístup k dovolacímu řízení.
12. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na výrok tohoto usnesení již Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. července 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu