Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Bezděka, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2025 č. j. 70 Co 81/2025-90 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. března 2025 č. j. 47 C 306/2024-81, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení práva na rovnost podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jeho práva na nedotknutelnost osoby a soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny a práva na účinné opravné prostředky podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel se za zásah do svých osobnostních práv domáhal žalobou omluvy po Ústavním soudu a jeho soudcích Janu Svatoňovi a Pavlu Šámalovi a emeritnímu soudci Davidu Uhlířovi. K tomuto zásahu mělo dojít usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. II. ÚS 404/24
. V tomto řízení stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, které však napadeným usnesením Městský soud v Brně nepřiznal, neboť dle něj šlo o případ zřejmě bezúspěšného uplatňování práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. Tento závěr následně potvrdil napadeným usnesením i Krajský soud v Brně.
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V případě stěžovatele tomu tak není.
4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se stěžovatel v minulosti mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž byl vyzýván k odstranění jejich vad a upozorňován na následky spojené s jejich neodstraněním (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1353/16 ,
III. ÚS 1380/16 ,
I. ÚS 3823/17 ). Stěžovateli jsou tedy známy formální i obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání. Přesto stěžovatel nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti (např. ve věci sp. zn. IV. ÚS 1083/18 a dalších).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již opakovaně v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového, a přitom obsahově stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Ústavní soud nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatele se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinného právního zastoupení (viz výše - bod 4).
7. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. července 2025
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka