Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Zdeňka Koldase, zastoupeného Mgr. Ondřejem Masopustem, advokátem se sídlem Riegrova 17, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č. j. 69 Nc 106/2023-394 ze dne 30. 3. 2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel napadá usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud"), který rozhodoval o námitce podjatosti vznesené stěžovatelem v řízení u Okresního soudu v Olomouci ve věci o určení vlastnického práva k nemovitostem. Stěžovatel před krajským soudem tvrdil, že soudkyně tohoto okresního soudu Naděžda Nováková není nestranná, neboť od počátku řízení dává nepokrytě najevo své již dopředu zaujaté stanovisko ve věci, stejně jako své postoje vůči jeho osobě.
2. Krajský soud rozhodl, že soudkyně vyloučena není, neboť její výroky nezakládají podjatost soudce. Připustil, že některé nevhodné výroky mohou vzbuzovat pochybnosti o profesionálním chování soudkyně, nikoliv však o její podjatosti.
3. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost, jelikož podle něj došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve stížnosti opakuje argumentaci uvedenou před krajským soudem. Nadto dodává, že je třeba přistoupit ke kombinaci subjektivního a objektivního testu nestrannosti, přičemž odkazuje na nález sp. zn. III. ÚS 4071/17
ze dne 31. 7. 2018 (N 129/90 SbNU 139), v němž měl Ústavní soud v podobném případě konstatovat, že kvůli pejorativním výrokům nelze soudce z hlediska objektivního testu považovat za nestranného.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
5. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci teprve, není-li k jeho nápravě příslušný žádný jiný orgán. Jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je z podstaty institutu ústavní stížnosti vyloučeno. Jinými slovy, Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto do jejich činnosti zasahuje jen, když náprava tvrzené protiústavnosti v rámci obecného soudnictví již není možná. Tato zásada je zakotvena v citovaném § 75 odst. 1 a § 73 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
6. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu tak vyplývá, že ústavní stížnost proti samostatnému rozhodnutí k námitce podjatosti zpravidla není přípustná. Vydáním procesního usnesení o nevyloučení soudce totiž celé řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky podle občanského soudního řádu v rámci řízení o vlastním předmětu sporu (odvolání, dovolání, žaloba na zmatečnost). V rámci nich je možné znovu uplatňovat své námitky týkající se nestrannosti soudkyně, jež v jeho věci rozhoduje. Teprve po jejich vyčerpání může připadat v úvahu ústavní stížnost. [srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1558/19
ze dne 17. 5. 2019, usnesení
sp. zn. III. ÚS 3535/18
ze dne 14. 11. 2018, usnesení
sp. zn. IV. ÚS 3205/18
ze dne 9. 10. 2018; usnesení
sp. zn. I. ÚS 952/18
ze dne 3. 5. 2018, usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2676/16
ze dne 8. 3. 2017; usnesení
sp. zn. I. ÚS 2237/16
ze dne 28. 7. 2016, usnesení
sp. zn. IV. ÚS 587/16
ze dne 15. 6. 2016,
sp. zn. II. ÚS 52/15
ze dne 19. 1. 2016; či usnesení
sp. zn. III. ÚS 665/15
ze dne 19. 3. 2015, veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz].
7. Výjimku z tohoto pravidla stanovuje § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud stížnost navzdory nevyčerpání všech opravných prostředků neodmítne, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, případně dochází-li v řízení ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [srov. nález sp. zn. III. ÚS 4071/17
ze dne 31. 7. 2018 (N 129/90 SbNU 139), body 27-29].
8. Stěžovatel v projednávaném případě však tyto výjimečné podmínky nenaplňuje a nic takového ostatně ani sám netvrdí. Nelze tedy než ve shodě s výše citovanou judikaturou uzavřít, že ačkoliv proti napadenému usnesení přímo nejsou přípustné opravné prostředky, není ho možné považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele. Stěžovatel v rámci řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem, z nějž námitka podjatosti plyne, nevyčerpal všechny prostředky nápravy, které mu poskytuje obecné soudnictví. Je přitom primárně rolí obecných soudů, aby se podjatostí rozhodující soudkyně zabývaly.
9. Ústavnímu soudu proto nezbývá, než ústavní stížnost jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2023
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj