Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti Prozed spol. s r.o., se sídlem v Poděbradech, Husova ul. 24/144, IČ 26431475, zastoupena advokátem JUDr. Zdeňkem Matisem, Táboritská 811, Poděbrady, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 32 Odo 1736/2006-60 a čj. 32 Odo 1737/2006-64, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka napadá v záhlaví tohoto rozhodnutí označená usnesení Nejvyššího soudu, jimiž měla být porušena její práva uvedená v čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z přiložených rozhodnutí vyplynuly tyto skutečnosti:
Okresní soud v Nymburce (dále jen "soud I. stupně") usneseními ze dne 26. 4. 2006, čj. 7 C 1393/2005-24 a 7 C 1394/2005-27, zastavil řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku. Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") usneseními ze dne 28. 8. 2006, čj. 29 Co 284/2006-38 a 29 Co 285/2006-36, tato usnesení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud usneseními ze dne 28. 5. 2008, čj. 32 Odo 1736/2006-60 a čj. 32 Odo 1737/2006-64, tato usnesení soudu I. stupně a odvolacího soudu zrušil a obě věci vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Proti těmto kasačním usnesením Nejvyššího soudu směřuje stěžovatelčina ústavní stížnost. Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud již ve své judikatuře konstatoval, že je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 1. vydání 2001, str. 338, nepubl. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2002, sp. zn. II. ÚS 650/01 ; dále srov. Wagnerová, Dostál, Langášek, Pospíšil: Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, 2007, s. 383; nález sp. zn. II. ÚS 248/04 ).
V projednávané věci směřuje ústavní stížnost proti kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu. Těmito rozhodnutími dovolací soud zrušil předchozí rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. Je zřejmé, že řízení bude i nadále pokračovat před soudem I. stupně; ústavní stížnost tak napadá usnesení, která nejsou konečná, a tedy způsobilá přezkumu v řízení o ústavní stížnosti. Stěžovatelka proto nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Z těchto důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. července 2008
Ivana Janů soudce zpravodaj