Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Jíry, zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem, sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 1606/2023-682 ze dne 27. 3. 2024, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 2/2020-618 ze dne 15. 11. 2022 a rozsudku Krajského soudu v Brně č j. 20 Cm 326/2010-369 ze dne 17. 8. 2018, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a MUDr. Soni Šikolové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Krajský soud v Brně ("krajský soud") napadeným rozsudkem ponechal proti stěžovateli v platnosti směnečný platební rozkaz č. j. 20 Cm 326/2010-22 ze dne 3. 5. 2011 ohledně směnečného peníze ve výši 216 000 Kč s příslušenstvím. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci ("odvolací soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek krajského soudu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva zaručená čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
3. Stěžovatel od počátku řízení namítá, že předmětnou směnku nikdy nepodepsal; nesouhlasí se závěrem soudů o pravosti směnky a kritizuje znalecký posudek, který nebyl dostatečně konkrétní. Odvolací soud (po zrušení prvního rozsudku Nejvyšším soudem) provedl dokazování v podstatném rozsahu, čímž byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení; Nejvyšší soud poté odmítl stěžovatelovo dovolání z formálních důvodů a nezabýval se věcnou podstatou sporu. Soudy vadně vyhodnotily stěžovatelovy námitky jako nepřípustné, aniž by správně aplikovaly čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového. Kauzální námitky stěžovatel uplatnil - byť neodborně - včas. S ohledem na tehdejší třídenní lhůtu k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, která byla zrušena nálezem sp. zn. Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. 10. 2012 (N 174/67 SbNU 115; 369/2012 Sb.), ani neměl možnost své argumenty řádně a včas uplatnit.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů, a zásah Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti připadá v úvahu pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]; takové vady v nyní projednávané věci neshledal.
6. Stěžovatel především nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů ohledně pravosti svého podpisu na směnce. Podle Ústavního soudu soudy provedly dostatečné dokazování, své úvahy řádně vysvětlily a zabývaly se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí s ohledem na přísnost směnečného řízení. Nalézací i odvolací soud srozumitelným způsobem odůvodnily, proč považují směnku za platnou; vypořádaly se i se závěry znaleckého posudku, jakož i námitkami proti němu. Za této situace není pro výjimečný zásah Ústavního soudu důvod, tím spíše, domáhá-li se stěžovatel po něm "přehodnocování" hodnocení důkazů provedeného obecnými soudy.
7. Neopodstatněná je námitka porušení dvojinstančnosti řízení. V dané věci odvolací soud částečně zopakoval dokazování a doplnil je dalšími listinami tak, jak mu umožňuje zákon (viz § 213 o. s. ř.); následně dospěl ke shodnému skutkovému závěru jako krajský soud o pravosti podpisu stěžovatele na směnce.
8. Ústavní soud neshledal přepjatý formalismus ani jinou ústavněprávní vadu ve způsobu, jakým Nejvyšší soud rozhodl o stěžovatelově dovolání, neboť ten řádně odůvodnil, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s jeho ustálenou rozhodovací praxí a netrpí zjevně nepřiměřenými skutkovými závěry.
9. Jak již vysvětlil Nejvyšší soud, stěžovatelovy námitky o neexistenci kauzy směnky nebyly odmítnuty jako nepřípustné (ve smyslu čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového), ale jako opožděné podle § 175 občanského soudního řádu, v tehdy účinném znění. Nic na tom nemění, že Ústavní soud později v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/12 dospěl k závěru o protiústavnosti tehdejší třídenní lhůty k podání námitek; směnečný platební rozkaz totiž byl vydán před vydáním tohoto nálezu (srov. zejména usnesení sp. zn. I.
ÚS 810/14 ze dne 19. 5. 2015, v němž se Ústavní soud k této problematice vyjadřoval). Byť obecné soudy rozhodovaly o stěžovatelových námitkách až poté, co nastaly derogační účinky, Ústavní soud se k retroaktivitě svých nálezů staví rezervovaně. V dané věci přitom nejde o vztah (přinejmenším stěžovatel nic takového netvrdí), v němž jako směnečný dlužník vystupuje spotřebitel, na který zejména dopadá judikatura Ústavního soudu týkající se směnečné problematiky (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2656/15 ze dne 12.
11. 2015 či usnesení sp. zn. I. ÚS 810/14 ze dne 19. 5. 2015).
10. Argumentuje-li stěžovatel alternativně, že kauzální námitky uplatnil - byť neodborně - včas, neshledává Ústavní soud nic protiústavního v závěru soudů, že v tomto rozsahu námitky řádně a včas neuplatnil, uvedl-li v nich pouze, že směnku nevystavil a nepodepsal, remitenta viděl třikrát v životě a ani v jednom případě mu nedal povolení k vystavení směnky. Takto pojaté námitky zpochybňují pravost směnky jako takové, jíž se obecné soudy dostatečně zabývaly, jak bylo vysvětleno výše.
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. září 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu