Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele O. F., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Ing. Markem Fialou, advokátem, sídlem Otýlie Beníškové, 1664/14, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 8 To 116/2024-290 ze dne 30. dubna 2024 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 5 PP 45/2023-272 ze dne 13. března 2024, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud Plzeň-město ("soud prvního stupně") zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudky Okresního soudu Frýdek-Místek ("okresní soud") č. j. 4 T 168/2020-1167 ze dne 27. října 2022 a č. j. 4 T 86/2020-226 ze dne 14. září 2023. Krajský soud v Plzni ("stížnostní soud") v neveřejném zasedání zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že řízení o jeho žádosti trvalo více než rok, soud prvního stupně čtyřikrát žádost zamítl a stížnostní soud věc třikrát vrátil k novému projednání. Stěžovatel poukazuje na vzdálenost výkonu trestu od bydliště a z toho plynoucí nedostatek kontaktu s rodinou, dále na snahu o polepšení se a spolupráci s terapeutickým centrem, které mu pomáhá zvládat zkratkovité jednání. Přes doporučení a přísliby práce soud prvního stupně nevyhověl jeho žádosti, zejména s ohledem na stěžovatelovu kriminální minulost, takovou praxi však zapovídají nálezy Ústavního soudu [například sp. zn. II.
ÚS 482/18 ze dne 28. listopadu 2018 (N 195/91 SbNU 411) či sp. zn. II. ÚS 1945/20 ze dne 29. ledna 2021 (N 19/104 SbNU 183)]. Stížnostní soud měl své rozhodnutí opřít především o nedostatečné placení náhrady škody poškozenému (po 150 Kč), což je ale při insolvenci stěžovatele ve výkonu trestu podstatná část jeho kapesného. Stěžovatel je rovněž přesvědčen, že napadená usnesení nebyla dostatečně odůvodněna a poukazuje na povinnost soudů odůvodnit rozhodnutí logicky, přesvědčivě, bez mechanického a formalistického hodnocení trestní minulosti.
Stěžovatel hradil způsobenou škodu složenkou na adresu poškozeného, platby mu ale byly vráceny s tím, že adresát není znám. Poškozený se odstěhoval a ani okresní soud nezná jeho adresu; takový stav však nelze přičítat k tíži stěžovateli. Poukázal též na insolvenční řízení, z něhož plynou jeho objektivní platební schopnosti.
4. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a nikoli dalším stupněm v soustavě obecných soudů, nezabývá se porušením běžných práv fyzických osob, nejde-li současně o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Ústavní soud zasáhne pouze při nejzávažnějších pochybeních, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo svévolné.
6. Ústavní soud vyžádal rozsudky okresního soudu a předchozí usnesení o stěžovatelově žádosti, z nichž se podává, že soud prvního stupně se v prvním zamítavém usnesení ze dne 19. července 2023 (č. l. 115) řádně nevypořádal s argumenty stěžovatele, a proto je stížnostní soud usnesením č. j. 8 To 173/2023-128 ze dne 22. srpna 2023 zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí. Podruhé rozhodl soud prvního stupně usnesením č. j. 5 PP 45/2023-204 dne 8. listopadu 2023, které stížnostní soud zrušil usnesením č. j.
8 To 264/2023-227 ze dne 19. prosince 2023, zejména vzhledem k nepřihlédnutí k rozsudku okresního soudu č. j. 4 T 86/2020-226 ze dne 14. září 2023, který nabyl právní moci dne 14. listopadu 2023. Tímto rozsudkem byl stěžovateli uložen souhrnný trest při současném zrušení výroků o trestech z rozsudků okresního soudu sp. zn. 4 T 102/2020 ze dne 4. září 2020, sp. zn. 4 T 19/2020 ze dne 16. prosince 2020 a sp. zn. 4 T 168/2020 ze dne 27. října 2022 (č. l. 215-219). Teprve po zohlednění rozsudku okresního soudu byla vydána napadená usnesení.
7. Délka řízení o stěžovatelově žádosti je ovlivněna jak opakovaným vrácením věci soudu prvního stupně i vynesením dalšího odsuzujícího rozsudku, ukládajícího stěžovateli souhrnný trest a povinnost nahradit poškozeným škodu a nemajetkovou újmu. V napadených usneseních se obecné soudy námitkami stěžovatele zabývaly a v přiměřené míře na ně reagovaly. Podle stížnostního soudu stěžovatel doposud neprokázal polepšení se a nelze očekávat, že povede řádný život.
8. Ústavní soud opakovaně judikoval, že nenárokové žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody lze vyhovět u osob, které prokázaly polepšení a od kterých lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života. Možnost podmíněného propuštění má odsouzeného motivovat, aby svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení již ve výkonu trestu. Obecný soud musí prověřit splnění předvídaných okolností, přičemž zákonné vymezení je jen rámcem určujícím nezbytné požadavky rozhodnutí. Institut podmíněného propuštění v sobě zahrnuje nástroje pro pokračování procesu resocializace, protože je spojeno se stanovením zkušební doby a "Damoklův meč" hrozícího nařízení výkonu zbytku trestu výrazně snižuje riziko potenciální recidivy [viz nález sp. zn. III.
ÚS 1735/10 ze dne 12. května 2011 (N 90/61 SbNU 405)]. Podmíněně propustit mohou obecné soudy odsouzené jen v případech, kdy již byl splněn předpokládaný účel trestu; výklad rozhodných podmínek, je z povahy věci založen v rovině tzv. soudního uvážení, směřujícího k vymezení relativně neurčitého pojmu. Základní práva by byla porušena, jestliže by závěry soudu neobstály vůbec, zatímco možnost jiného hodnocení určujících hledisek není sama o sobě rozhodná [viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 208/12 ze dne 23.
února 2012 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)].
9. Podle obecných soudů nebyly naplněny všechny podmínky pro vyhovění žádosti, v čemž nelze spatřovat porušení základních práv. Je úkolem obecného soudu, aby se důkladně a zákonem stanoveným způsobem věcí zabýval - nejde o "automatický algoritmus", podle kterého by naplnění definované řady požadavků automaticky muselo vést k rozhodnutí o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
10. Stěžovateli byl uložen trest s přihlédnutím ke všem okolnostem trestního řízení, ve výši stanovené zákonem, s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu (čl. 39 Listiny), a jeho podmíněné "zkrácení" je zásluhovou výjimkou. Vyhodnocení provedených důkazů způsobem, který nenaplňuje očekávání stěžovatele, neznamená porušení práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť to poskytuje "jen" záruku řízení podle předem zákonem stanovených pravidel, nikoli výsledek odpovídající očekávání stěžovatele ani jistotu, že jím předložené návrhy budou bezvýhradně akceptovány a bude jim kladen význam, jaký očekává.
11. Nesouhlas stěžovatele s napadenými usneseními je možná pochopitelný, neznamená ale bez dalšího porušení jeho základních práv; nejde ani o projev libovůle obecných soudů, které posoudily splnění zákonných podmínek a své úvahy odpovídajícím způsobem odůvodnily. Stěžovatelem užitá argumentace je jen opakováním námitek a polemikou se závěry soudů, která není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti. Obecné soudy v projednávané věci srozumitelně vyjádřily důvody, které v nich vzbuzují důvodné pochybnosti o proměně osobnosti stěžovatele, která dává pozitivní prognózu budoucího chování, nepřihlížely jen k jeho trestní minulosti, ale i k jejímu dopadu na stěžovatelovo aktuální chování a postoje, takže nejde o namítané dvojí přičítání (čl. 40 odst. 5 Listiny).
12. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. srpna 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu