Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti D. K., zast. Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, sídlem Na Střelnici 39, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6.2.2006, č.j. 12 Co 848/2005-285, a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7.4.2004, č.j. 15 C 54/98, za účasti Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Relevantní znění příslušných článků Listiny a Ústavy, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující: Čl. 7 Listiny:
1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. 2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Čl. 11 odst. 3 Listiny:
Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Čl. 12 odst. 3 Listiny:
3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy. Čl. 32 Listiny:
1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. 2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající zdravotní podmínky. 3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. 5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. 6) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 36 Listiny:
1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. 3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. 4) Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.
Čl. 37 Listiny:
1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. 2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. 3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Čl. 96 Ústavy:
1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva. 2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
Stěžovatelka totiž opakuje svoje námitky, které již přednesla před obecnými soudy, a snaží o jejich povýšení na ústavně právní rovinu. Je však třeba, aby si uvědomila, že Ústavní soud není další instancí ve sféře obecného soudnictví, přísluší mu ochrana ústavnosti (jejím obsahem není ochrana dobrých mravů, jak se stěžovatelka mylně domnívá - viz str. 3 ústavní stížnosti). Proto je nezbytné, aby tvrzené zásahy do základních práv a svobod byly skutečně opodstatněné. V této souvislosti je namístě ještě připomenout, že se nelze dovolávat ústavně právní ochrany v situacích, kdy stěžovateli nesvědčí příslušné subjektivní právo; z tohoto hlediska je zcela nepřípadná námitka o porušení čl.
11 odst. 3 Listiny, protože stěžovatelce žádné právo vlastnické, ale ani právo nájmu nesvědčilo. V návaznosti na toto zjištění je i liché tvrzení o porušení základního práva na nedotknutelnost osoby (žádný konkrétní zásah ani netvrdí) a soukromí dle čl. 7 Listiny, stejně jako tvrzení o zásahu do nedotknutelnosti obydlí dle čl. 12 odst. 2 Listiny. Uložením povinnost vyklidit byt nemůže dojít k zásahu do ochrany rodiny, neboť ani případným vyklizením bytu se žádné rodinné vztahy stěžovatelky nenarušují.
Konečně Ústavní soud uzavírá, že v průběhu řízení před obecnými soudy nebylo porušeno ani stěžovatelčino právo na soudní ochranu. K porušení tohoto práva dojde tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy.
Taková situace v posuzovaném případě však nenastala, protože obecné soudy se velmi podrobně zabývaly jejími tvrzeními spočívající v procesní obraně proti žalobě, řádně je přezkoumaly a odmítavá stanoviska zdůvodnily. Pokud krajský soud dospěl k jinému názoru o právním důvodu náhradního bytu, aniž by se tato změna odrazila v charakteru přiznané bytové náhrady, stalo se tak v souladu s principem dvojinstačnosti řízení a koresponduje zásadě iura novit curia.
Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, že dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným způsobem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. října 2008
Ivana Janů předsedkyně senátu