Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti obchodní společnosti NURSUS s.r.o., sídlem Tovární 1112, Chrudim, zastoupené Mgr. Pavlem Krausem, advokátem se sídlem Eliščina 223/5, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2025 č. j. 21 Cdo 2947/2024-254, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. prosince 2023 č. j. 18 Co 33/2023-186 a usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 6. května 2022 č. j. 5 EXE 6/2021-75 ve spojení s usneseními ze dne 29. září 2022 č. j. 5 EXE 6/2021-109 a ze dne 30. května 2023 č. j. 5 EXE 6/2021-140, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi jako účastníků řízení a Renaty Zdražilové a Františka Zdražila, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka je oprávněnou v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 5 EXE 6/2021. Okresní soud rozhodl na návrh vedlejší účastnice (povinné) usnesením ze dne 6. 5. 2022 tak, že exekuce se částečně zastavuje, a to ohledně příslušenství dvou pohledávek stěžovatelky. Okresní soud považoval příslušenství pohledávek za promlčené. Následně vydal dne 29. 9. 2022 usnesení, kterým své rozhodnutí doplnil o výroky o náhradě nákladů řízení. V druhém doplňujícím usnesení ze dne 30. 5. 2023 pak zamítl návrh vedlejší účastnice na zastavení exekuce ohledně samotných dvou pohledávek stěžovatelky.
2. Stěžovatelka i vedlejší účastnice podaly proti usnesení okresního soudu (ve znění doplňujících usnesení) odvolání. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích stěžovatelce částečně vyhověl, když dospěl k závěru, že část příslušenství jedné z vymáhaných pohledávek promlčena není - konkrétně smluvní úrok ve výši 10,98 % z částky 1 037 389,15 Kč od 8. 1. 2016 do zaplacení. Výrokem I tedy rozhodl tak, že usnesení okresního soudu se mění tak, že návrh vedlejší účastnice na zastavení exekuce ohledně tohoto úroku se zamítá. Usnesení okresního soudu ze dne 6. 5. 2022 a ze dne 30. 5. 2023 krajský soud výrokem II potvrdil. Usnesení okresního soudu ze dne 29. 9. 2022, týkající se náhrady nákladů řízení, výrokem III zrušil.
3. Stěžovatelka však nadále tvrdila, že návrh vedlejší účastnice na zastavení exekuce ohledně příslušenství obou pohledávek měl být zamítnut v plném rozsahu (tedy že exekuce měla nadále být vedena pro veškeré příslušenství vymáhaných pohledávek). Podala proto návrh krajskému soudu na vydání doplňujícího usnesení, kterým by rozhodl, že se zamítá také návrh vedlejší účastnice na zastavení exekuce ohledně smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 398 026,47 Kč ode dne 8. 1. 2016 a zákonného úroku z prodlení z částky 398 026,47 Kč ode dne 14. 9. 2017 do zaplacení. Krajský soud však tento návrh usnesením ze dne 9. 4. 2024 zamítl, jelikož dle jeho názoru již plně vyčerpal předmět odvolacího řízení.
4. Dovolání stěžovatelky pak Nejvyšší soud odmítl. Proti výroku I a části výroku II krajského soudu není dovolání přípustné již proto, že jimi bylo stěžovatelce vyhověno. Ve zbytku pak Nejvyšší soud neshledal naplněné předpoklady přípustnosti dovolání. Promlčením pohledávek a jejich příslušenství se soudy podle Nejvyššího soudu velmi podrobně zabývaly a jejich odůvodnění není nedostatečné (bod 16 usnesení Nejvyššího soudu).
5. Stěžovatelka ústavní stížností napadá usnesení Nejvyššího soudu, usnesení krajského soudu a usnesení okresního soudu ze dne 6. 5. 2022 ve znění doplňujících usnesení ze dne 29. 9. 2022 a 30. 5. 2023. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Krajský soud nijak neodůvodnil, proč vyhověl návrhu vedlejší účastnice na zastavení exekuce ve vztahu k smluvnímu úroku ve výši 12 % ročně z částky 398 026,47 Kč ode dne 8. 1. 2016 do zaplacení. Navíc, jeho rozhodnutí bylo ve zcela extrémním nesouladu se zjištěným skutkovým zjištěním. Krajský soud se podle stěžovatelky "zcela zjevně nevypořádal s celým předmětem řízení, eventuálně se s ním vypořádal, avšak zcela v nesouladu se zjištěným skutkovým stavem." Řízení jako celek nebylo spravedlivé, neboť v něm byly porušeny základní zásady civilního procesu.
6. Ústavní soud nejprve konstatuje, že stěžovatelka je zjevně neoprávněná k podání ústavní stížnosti proti výroku I a části výroku II usnesení krajského soudu. Na skutečnost, že stěžovatelka nemůže účinně brojit proti výrokům, kterými jí bylo vyhověno, ji upozornil již Nejvyšší soud v bodě 9 usnesení. Dále, požaduje-li stěžovatelka v ústavní stížnosti zrušení usnesení okresního soudu ze dne 29. 9. 2022 o nákladech řízení, který byl krajským soudem zrušen, není k rozhodování o ústavnosti tohoto usnesení Ústavní soud příslušný, jelikož nemůže přezkoumávat rozhodnutí, které již bylo zrušeno.
7. Ve zbytku je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
8. Posuzovaná věc postrádá ústavní rozměr. Stěžovatelka po Ústavním soudu fakticky žádá, aby znovu, jako již čtvrtý soud v pořadí, přezkoumával, zda je promlčena část příslušenství pohledávek, pro které je vedena exekuce. Taková role však Ústavnímu soudu nepřísluší. Z argumentace stěžovatelky ani není patrné, co je hlavní podstatou jejích námitek. Na straně jedné tvrdí, že je zcela zjevné, že se krajský soud nevypořádal s celým předmětem řízení, a právě to má zakládat protiústavnost. Na straně druhé však připouští, že se s ním vypořádal, ale v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Tyto námitky se přitom logicky vylučují.
9. Rozhodující však je, že obě uvedené námitky jsou dle Ústavního soudu zjevně neopodstatněné. Stěžovatelka jen obecně zmiňuje extrémní nesoulad mezi právními závěry a skutkovými zjištěními soudů; nijak jej však nedokládá. Není rovněž pravdou, že by krajský soud nevyčerpal předmět odvolacího řízení. Vždyť otázka promlčení příslušenství pohledávek byla od počátku podstatou vedeného soudního řízení, okresní soud o ní řádně rozhodl a předmět řízení tím vyčerpal. Krajský soud pak již jen výrokem I zčásti usnesení okresního soudu změnil. Krajský soud však nebyl povinen znovu podrobně odůvodňovat ty závěry okresního soudu, které v odvolacím řízení potvrdil (v bodě 33 uvedl, že se s většinou závěrů ztotožňuje a odkazuje na ně). To, že krajský soud nezměnil také další části usnesení okresního soudu, nezakládá nevyčerpání předmětu odvolacího řízení, tím méně protiústavnost.
10. Ústavní soud ve shodě s Nejvyšším soudem uvádí, že napadená rozhodnutí jsou, co se týče řešení otázky promlčení pohledávek a jejich příslušenství, řádně odůvodněna (srov. zejména nečíslovaný odstavec na str. 6 až 7 usnesení okresního soudu, bod 33 usnesení krajského soudu).
11. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu