Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti P. B., zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 27 Co 141/2023-93 ze dne 26. 5. 2023 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích č. j. 24 PO 13 Nc 855/2022-77 ze dne 5. 5. 2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a 1) T. B., 2) nezl. J. B., a 3) nezl. D. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. K návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí vydal Okresní soud v Pardubicích dne 10. 11. 2022 usnesení č. j. 24 PO 13 Nc 855/2022-9, kterým podle § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), nařídil předběžné opatření, jímž byli nezletilí předáni do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen ZDVOP), neboť v důsledku konfliktu mezi rodiči byl vážně narušen jejich normální vývoj a bylo ohroženo jejich psychické zdraví. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 23 Co 336/2022-49 ze dne 2. 12. 2022 bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno. Usnesením okresního soudu č. j. 24 PO 13 Nc 855/2022-61 ze dne 7. 2. 2023 ve spojení s usnesením krajského soudu č. j. 27 Co 57/2023-69 ze dne 1. 3. 2023 byla doba trvání předběžného opatření prodloužena o tři měsíce.
3. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že poměry nezletilých byly v době před jejich vydáním naposledy upraveny rozsudkem okresního soudu č. j. 19 P 121/2014-451 ze dne 8. 9. 2021, kterým byla schválena dohoda rodičů o svěření staršího z nezletilých do péče otce a mladšího z nezletilých do péče matky, s tím, že během lichého víkendu se bude matka stýkat se starším synem a během sudého víkendu se bude otec stýkat s mladším synem. Následně probíhala řízení o změně péče a výživy nezletilých k návrhu matky i otce, řízení o výkon rozhodnutí a řízení ve věci výchovného opatření (nařízení ústavní výchovy). Dle soudů byly vztahy mezi rodiči mimořádně špatné, nebyli schopni se domluvit, rozpory si vyřizovali za využití nezletilých a opakovaně je řešili i za součinnosti policie. Ani jeden nebyl dětem schopný zajistit klid a bezpečí. Předávání nezletilých neprobíhalo řádně, předávání staršího z nezletilých ve škole se vyhrocovalo, nezletilý plakal, rodiče na sebe v jeho přítomnosti křičeli, vzájemně se obviňovali z manipulací a vše si natáčeli. Syn k otci nechtěl, dokonce před ním utekl a věc musela řešit policie (v době, kdy pobýval u otce, však odmítal matku). Zatímco při výslechu soudem v srpnu 2022 se krajně negativním způsobem vyjadřoval o matce a vychvaloval otce, při pohovoru s opatrovníkem v listopadu 2022 naopak výrazně preferoval matku a otce obvinil ze lhaní, manipulace a týrání. Z formulací bylo přitom zřejmé, že vyjádření přejímá od dospělých. Na setrvale patologické vztahy v rodině upozorňoval již znalecký posudek z dubna 2021 z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, dle kterého měli rodiče významně sníženy výchovné schopnosti, děti manipulovali, zatahovali je do svých sporů a využívali je jako zbraň vůči sobě navzájem. Staršího z nezletilých nutili ke lhaní a uváděli jej do konfliktu loajality, což vedlo k rozvoji patologického komunikačního mechanismu a mělo vliv na vývoj jeho osobnosti. Vše se podepisovalo i na mladším z nezletilých, který ale zatím většinu dění dostatečně nechápal a oporou byl pro něj bratr.
4. Dle zprávy ZDVOP byli nezletilí zařazeni na samostatnou domácnost a na pobyt se dobře adaptovali, k čemuž přispělo i zachování původních školských zařízení. Aby nedocházelo k ovlivňování, byly návštěvy rodičů asistované se střídáním ob den. Pravidelnost návštěv nezletilým svědčila, s matkou se loučili bez pláče a z otce neměli obavy. Dle zprávy psycholožky působící v ZDVOP bylo u staršího z nezletilých zjevné zatížení neutěšenou rodinnou situací, tendence k nadměrným obavám a zaobírání se tématy neadekvátními věku. Byla u něj pozorována limitovaná spontaneita a projevy účelového chování obranného charakteru, přičemž relativně bezstarostný život v zařízení byl pro něj odlehčením a prostorem pro spontánní dětský svět. Občas uváděl nepravdivé informace s cílem urychlit návrat domů, ale jinak netesknil. U mladšího z nezletilých proběhl odklad školní docházky a díky návštěvám logopedického centra došlo ke zlepšení jeho opožděného řečového projevu. Obecné soudy shrnuly, že díky odděleným návštěvám v předem známých termínech nebyli nezletilí zatahováni do sporů rodičů a jejich psychický stav se zklidnil, byť u nich byly nadále patrné důsledky dosavadních rozporů. Uzavřely proto, že pokud nebyli k dispozici pěstouni na přechodnou dobu, bylo nařízení předběžného opatření i jeho prodloužení v zájmu obou dětí.
5. Ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu č. j. 24 PO 13 Nc 855/2022 77 ze dne 5. 5. 2023 byla doba trvání předběžného opatření prodloužena o další tři měsíce. Ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu č. j. 27 Co 141/2023-93 ze dne 26. 5. 2023 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno.
6. Při rozhodnutí o prodloužení vycházely soudy ze zpráv opatrovníka, ZDVOP a tamní psycholožky. Dle zjištění z nich vyplývajících provozní možnosti zařízení již neumožňovaly asistovaný kontakt a rodiče od dubna 2023 navzdory doporučením při návštěvách nedodržovali časové omezení a nezletilé odváželi do svých domácností. Rodiče spolu i nadále nekomunikovali. Otec si v ZDVOP stěžoval na manipulaci nezletilých matkou a matka si u opatrovníka stěžovala na manipulaci dětí otcem a prarodiči. Sami nezletilí sdělovali, že se mají dobře, v zařízení mají kamarády a těší se na každodenní návštěvy rodičů, se kterými si starší z nezletilých psal i telefonoval.
Na pobyt v ZDVOP se dobře adaptovali, nebyli jím frustrováni, naopak přispíval ke stabilizaci jejich stavu. U staršího z nich se přesto stále projevovalo dlouhodobé psychické zatížení a pohotovost k napětí v souvislosti s tématy týkajícími se rodičů. Opakovaně uváděl nepravdy, vymýšlel si, rodiče záměrně navzájem ponoukal. Bylo mu vysvětleno, že pokud se rodiče nedohodnou, bude muset rozhodnout soud, což chápal. Rodiče se podle něj nikdy nedomluví, nemluví spolu, ani se nepotkávají, to by špatně dopadlo.
Umístění nezletilých do ZDVOP bylo motivováno snahou zklidnit především psychický stav dětí vystavených mimořádně vyhroceným vztahům mezi rodiči, a umožnit jim vymanit se z krizového prostředí, které začínalo mít neblahý vliv na jejich vývoj. Ačkoliv stav dětí doznal významného zlepšení, zejména starší nezletilý byl konflikty mezi rodiči poznamenán a dostatečně je nezpracoval. I když byl prostor pro manipulaci dětí omezen, nebylo možné ji zcela vyloučit a rodiče si na ni nadále stěžovali. Návrat nezletilých k rodičům by tak dle soudů vedl pouze k opakování stavu, který zapříčinil jejich umístění do zařízení.
Jelikož jedním ze stěžejních podkladů pro rozhodnutí ve věci samé a systémové řešení péče o nezletilé byl znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jehož dodání bylo očekáváno v červnu 2023, a současně stále nebyli pro dvě děti k dispozici žádní vhodní pěstouni na přechodnou dobu, byly dle soudů v souladu s § 460 odst. 1 z. ř. s. naplněny předpoklady pro výjimečné prodloužení nařízeného předběžného opatření.
8. Z odůvodnění napadených rozhodnutí podle stěžovatele neplyne, co je v nejlepším zájmu nezletilých a k jakému řešení mělo dojít. Je přesvědčen, že soudy jen pasivně vyčkávaly na závěry znaleckého posudku, aniž by s rodinou pracovaly ve snaze sanovat jejich vztahy. Neodůvodnily, jak rozhodnutí ve věci samé vyřeší panující konflikty. Nezabývaly se ani podmínkami, za kterých by byl možný návrat nezletilých do péče rodičů. Podle názoru stěžovatele také zcela rezignovaly na hodnocení proporcionality, nezabývaly se méně invazivnějším řešením, např. dočasným svěřením nezletilých do péče prarodičů, prozatímním rozhodnutím o modelu péče, při kterém by nezletilí byli spolu, ani jinými opatřeními.
9. Jevil-li se psychický stav dětí již stabilizovaným, bylo podle mínění stěžovatele předběžné opatření prodlouženo, přestože důvody pro jeho nařízení (pokud vůbec byly dány) už pominuly. Účel umístění nezletilých v ZDVOP nemohl být naplněn, jestliže návštěvy již nebyly asistované a matka děti brala do své domácnosti. Prodloužení předběžného opatření tak postrádalo smysl, bylo nadbytečné a neúčelné. Soudy dle stěžovatele rovněž rezignovaly na participační práva nezletilých, zejména staršího z nich. Přestože před umístěním dětí do ZDVOP soud provedl pohovor s nezletilými, nezjišťoval jejich názor na umístění v zařízení ani na svěření do péče prarodičů.
sp. zn. I. ÚS 389/23 ,
,.
IV. ÚS 2465/21 ,
III. ÚS 1287/20 či
III. ÚS 3261/19 a mnohá další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na https://nalus.usoud.cz].
11. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. IV.
12. V návaznosti na popsané limity ústavněprávního přezkumu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená rozhodnutí byla vydána příslušným orgánem, měla zákonný podklad, a nelze v nich spatřovat projevy svévole či jinak nepřiměřeného zásahu do základních práv stěžovatele.
13. Pro posouzení ústavní stížnosti je podstatné, že v době po vydání ústavní stížností napadených usnesení již trvání předběžného opatření, kterým byli nezletilí umístěni v ZDVOP, dále prodlužováno nebylo. Jak plyne z vyžádaného spisového materiálu, usnesením okresního soudu č. j. 19 P 121/2014-791 z 31. 7. 2023 bylo nařízeno předběžné opatření, kterými byli nezletilí s ohledem na závěry znaleckého posudku z června 2023 a jejich výslechu ze dne 25. 7. 2023 do doby pravomocného skončení věci zatímně svěřeni do střídavé péče rodičů. Rozsudkem okresního soudu č. j. 19 P 121/2014-815 z 1. 9. 2023 pak byli nezletilí svěření do střídavé péče rodičů (s týdenním intervalem střídání), což následně potvrdil také krajský soud rozsudkem č. j. 27 Co 305/2023-866 z 28. 2. 2024.
14. Zájmem dětí obecně nepochybně je zachování vazeb s oběma rodiči v co možná největší míře. Pokud však soudy v souladu s požadavkem na ochranu nejlepšího zájmu nezletilých na základě konkrétních zjištění zohlednily potřebu zklidnění jejich psychického rozpoložení a omezení nepříznivých vlivů na jejich další vývoj a dočasně přistoupily k předání nezletilých do péče ZDVOP, resp. v nyní posuzovaném případě k prodloužení jejich pobytu v tomto zařízení, je třeba nařízené předběžné opatření hodnotit jako ústavně konformní, přestože do života rodičů a jejich dětí po určitou dobu přineslo významné omezení dosavadního kontaktu.
15. Směřují-li výtky stěžovatele vůči tomu, že z napadených rozhodnutí neplyne, co bylo jejich zamýšleným cílem a zda byl takový postup v nejlepším zájmu nezletilých, nelze s nimi souhlasit. Z napadených rozhodnutí (jakož i z rozhodnutí jim předcházejících) je zřejmé, že smyslem umístění nezletilých do ZDVOP (a následného prodloužení pobytu) bylo jejich vyjmutí z nekončícího rodičovského sporu motivované snahou zabránit jeho dalším dopadům. Zajištění neutrálního prostředí bylo nezbytné pro stabilizaci duševního stavu nezletilých, kteří jinak byli vystaveni neustálému tlaku na to korigovat svůj vztah k jednomu z rodičů dle představ druhého z nich a nejenže tak nebyli schopni formulovat vlastní postoj k úpravě péče, ale v jejich chování se již projevovaly konkrétní důsledky trvajícího ovlivnění rodinnou situací. Míru vnitřních rozporů nezletilých (zejména staršího z nich) dokumentují kromě jiného opakované změny deklarovaného vztahu k rodičům a názoru na ně zaznamenané při pohovorech s opatrovníkem či během výslechu soudem.
16. Dočasné svěření nezletilých společně do péče jednoho z rodičů se nejevilo vhodným, jelikož starší z nezletilých ve svých vyjádřeních střídavě vykresloval jednoho či druhého rodiče jako zcela nekompetentního a krátce na to odmítal zase druhého z nich. Opakovaně byla zjišťována dostupnost pěstounů, avšak bez pozitivního výsledku. Poukazuje-li stěžovatel na možnost svěření nezletilých do péče jeho rodičů, je zřejmé, že ti byli taktéž součástí sporu mezi rodiči (ostatně k možnosti dočasné péče mateřské babičky měl výhrady naopak stěžovatel).
17. Není také pravdou, že by se soudy nezabývaly přiměřeností zvoleného řešení, naopak si jeho mimořádnosti byly dobře vědomy. Stěžovatel opomíjí, že se ze strany soudů nejednalo o unáhlenou reakci na dílčí problémy, ale nezletilí byli nepříznivé rodinné atmosféře vystaveni řadu let. Jak je patrné z vyžádaného spisu okresního soudu, konflikt rodičů trvá již od roku 2014 a související soudní řízení je tak s přestávkami vedeno v podstatě po celý dosavadní život obou nezletilých.
18. Přestože v září 2021 byly poměry nezletilých nakonec upraveny na základě soudem schválené dohody rodičů, ani to nevedlo ke zklidnění a rodiče si nezletilé řádně nepředávali. Již v roce 2022 se domáhali nařízení výkonu rozhodnutí či nařízení předběžných opatření a podali návrhy na změnu péče a výživy. Soud z moci úřední zahájil řízení o ústavní výchově nezletilých a rodiče při jednání i tímto způsobem varoval před následky jejich jednání. Efekt pak nemělo ani uložení povinnosti zúčastnit se spolu s nezletilými setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie.
19. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká státním orgánům nedostatek aktivní práce s rodinou a absenci řešení dané situace, aniž by však současně zmiňoval, co pro zlepšení rodinných vztahů a stavu nezletilých učinil on sám. Na obdobné výtky přitom reagoval již krajský soud, který v napadeném rozhodnutí (jakož i v rozhodnutí ze dne 2. 12. 2022) stěžovateli srozumitelně vysvětlil, že nezbytná je především podstatná změna v přístupu obou rodičů. Nelze ani konstatovat, že by po umístění nezletilých v ZDVOP bylo jen pasivně vyčkáváno na závěry znaleckého posudku, jak soudům vytýká stěžovatel. Rodičům byla nařízena povinnost účasti na individuální terapii v Poradně pro rodinu Pardubického kraje. Také opatrovník se snažil o jejich společné jednání. Konala se případová konference týkající se nezletilých za účasti matky, prarodičů, třídní učitelky, vychovatelky a sociálních pracovnic. Se starším nezletilým bylo dojížděno do Intervenčního centra SKP v P., mladšímu z nezletilých byla zajištěna logopedická péče. Nezletilé v ZDVOP navštěvoval opatrovník, jejich stav byl monitorován psychologem působícím v zařízení a soudu byly poskytovány aktuální zprávy. Bylo také jednáno o obnovení spolupráce s Dětským krizovým centrem Nomia a s rodiči bylo jednáno o souhlasu s docházením obou nezletilých do podpůrné skupiny.
20. Prodlužování předběžného opatření neprobíhalo mechanicky, ale soudy s přihlédnutím k aktuálnímu vývoji přiměřeně zdůvodnily opodstatněnost jeho dalšího trvání. Pakliže stěžovatel namítá, že soudy při posledním prodloužení umístění nezletilých v ZDVOP uvedly, že psychický stav nezletilých se již jeví být stabilizovaný, z čehož dovozuje, že k dalšímu prodloužení nebyl důvod, přehlíží (kromě nezbytnosti vyčkání závěrů znaleckého posudku o duševním stavu rodičů) sdělení psycholožky ZDVOP, dle které bylo u staršího syna i nadále patrné zatížení chováním rodičů, jejichž přístup navzdory předchozím četným doporučením v daném období nedoznal podstatných změn (čehož si byl dle svého vyjádření vědom i nezletilý). Nadále spolu nekomunikovali, obviňovali se z manipulace nezletilých a odmítali přijmout vlastní zodpovědnost za řešení vzniklého stavu. Pokud stěžovatel upozorňuje na neúčelnost prodloužení ve chvíli, kdy již návštěvy nezletilých nebyly asistované a matka nezletilé během návštěv brala k sobě domů, je třeba uvést, že postupoval stejně.
21. Právě nastavená pravidelnost a předvídatelnost střídání rodičovských návštěv eliminovala dřívější vyhrocené konflikty při předávání nezletilých, nekritickou preferenci jednoho z rodičů a související rezolutní odmítání druhého z nich, i spory o to, u kterého z rodičů nezletilí budou. Poslední prodloužení předběžného opatření tak přispělo k tomu, že před rozhodnutím ve věci samé nedošlo k opětovné eskalaci a nezletilí tak nebyli znovu vystaveni nepřiměřenému tlaku. Pobyt v ZDVOP bez přímého vlivu rodičů nezletilým umožnil získat potřebný odstup od jejich předchozího chování a opětovně k oběma nalézt rovnocenný vztah. Soud při slyšení dětí v rámci jiného soudního roku získal možnost zjistit autentický názor na preferované rodinné uspořádání, který vzápětí (spolu se závěry znaleckého posudku) reflektoval nařízením předběžného opatření o zatímním svěření nezletilých do střídavé péče rodičů. V daném kontextu se postup obecných soudů jeví jako akceptovatelný a nelze jej považovat za rozporný se závazky vyplývajícími z čl. 8 Úmluvy.
22. Stěžovatel také namítá, že soudy rezignovaly na participační práva nezletilých, neboť nezjišťovaly jejich názor na samotné umístění do ZDVOP. Ačkoliv Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně klade důraz na zajištění práva dítěte vyjádřit svůj názor v řízení, v němž se rozhoduje o jeho záležitostech (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte), v minulosti též potvrdil, že povinnost soudu zajistit slyšení nezletilého před vydáním předběžného opatření neplatí absolutně (viz např. body 38. a 39. nálezu sp. zn. II. ÚS 1931/17 ze dne 19. 12. 2017) a je ji vždy třeba posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním specifikům případu. Neumožnit dítěti uplatnit toto právo připadá v úvahu tehdy, je-li to v jeho nejlepším zájmu nebo není-li to fakticky možné, např. hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo je dítě příliš malé (srov. také např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1020/20 či III. ÚS 2806/19 ). Rovněž je vhodné připomenout, že obecné soudy nejsou stanoviskem nezletilého vázány, ale mohou je kriticky přehodnotit. Hodnocení zájmů nezletilého totiž přísluší obecnému soudu, který je oprávněn a současně povinen korigovat představy a názory dítěte o tom, co je pro něj vhodné a co nikoli, musí přihlížet k jeho věku, rozumové a citové vyspělosti, povaze věci, o níž se jedná, jakož i k dalším okolnostem, např. rodinnému zázemí apod. (srov. např. bod 49. nálezu sp. zn. II. ÚS 1626/22 , či body 17. a 18. usnesení sp. zn. III. ÚS 2672/22 nebo I. ÚS 392/23 ).
23. Jelikož v zájmu nezletilých bylo třeba předběžným opatřením podle § 452 z. ř. s. bezodkladně reagovat na ohrožení jejich zdravého vývoje způsobené intenzivním rodičovským konfliktem, nepovažuje Ústavní soud postup soudů, které nepřikročily k výslovnému zjišťování názoru nezletilých na samotné umístění do ZDVOP, za jakkoliv problematický. Takový postup není rozporný ani se stěžovatelem citovanými nálezy sp. zn. II. ÚS 2866/17 , III. ÚS 3007/09 či II. ÚS 1945/08 , jejichž skutkové okolnosti byly odlišné (nezletilí byli starší, sami svůj výslech navrhovali, v řízeních týkajících se ústavní výchovy buď nebyli slyšeni vůbec anebo se značným odstupem).
24. V době umístění do ZDVOP byl starší nezletilý teprve ve věku osmi a půl let, mladší byl ve věku sedmi let a schopnost jeho komunikace byla omezená. V předchozích fázích řízení s nezletilými opakovaně hovořil opatrovník (a to i těsně před umístěním do ZDVOP) a nedlouho před umístěním do ZDVOP byli taktéž slyšeni soudem. Pro umístění nezletilých do ZDVOP měly obecné soudy současně k dispozici dostatečné množství přesvědčivých podkladů a ani případné vyjádření nezletilých ve prospěch jiné varianty by vzhledem k zjištěné manipulaci oběma rodiči na rozhodnutí pravděpodobně nemohlo nic změnit. Navíc, stěžovatel ústavní stížností nebrojí proti rozhodnutím, kterým byli nezletilí do péče ZDVOP předáni (ta nebyla ústavní stížností napadena ani v minulosti), ale až proti v pořadí druhému prodloužení tohoto umístění. Přímým i nepřímým zjišťováním názorů nezletilých se soudy následně zabývaly i po jejich umístění v ZDVOP, při svém dalším rozhodování je zohlednily a požadavkům na zajištění práva dítěte vyjádřit názor v řízení, v němž se o něm rozhoduje, tak dostály.
25. Pokud stěžovatel odkazuje na řadu dalších nálezů Ústavního soudu, ani s těmi nejsou napadená rozhodnutí v rozporu. Zatímco nezletilí byli umístěni do ZDVOP, stěžovatelem v ústavní stížnosti opakovaně citovaný nález sp. zn. III. ÚS 484/2023 se týkal odevzdání nezletilého do péče dětského domova a Ústavní soud k jeho vydání vedla kombinace více faktorů a individuálních okolností odlišných od nynějšího případu (nezletilý byl starší, soudy řádně nezkoumaly jeho nejlepší zájem, opatrovník s nařízením ústavní výchovy nesouhlasil, k umístění nezletilého do dětského domova došlo navzdory dohodě rodičů o úpravě režimu střídavé péče, konkrétní dětský domov nebyl adekvátní věku nezletilého, aj.), což stěžovatel přehlíží. Obdobně ani odkazy na další nálezy ( sp. zn. III. ÚS 1265/16 týkající se participačních práv nezletilé a nedostatečného odůvodnění napadených rozhodnutí ohledně možných mírnějších opatření, či nálezy sp. zn. I. ÚS 1764/16 , IV. ÚS 2244/09 , II. ÚS 838/07 , II. ÚS 568/06 ) nejsou dostatečně přiléhavé a způsobilé zpochybnit ústavnost napadených rozhodnutí.
26. Stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu také zprávu z psychologického vyšetření staršího z nezletilých z 2. 4. 2024 provedeného na jeho žádost, kterým chtěl zjistit, jaký je vztah nezletilého k rodičům, jaký je jeho psychický stav a zda je vhodné, aby se s matkou vídal či nikoliv. Poukazuje-li na to, jak dlouho soud čekal na zpracování znaleckého posudku, zatímco on sám jej měl zpracovaný do jednoho měsíce od zadání, je třeba uvést, že jde toliko o zprávu z psychologického vyšetření, nikoliv o znalecký posudek. Nicméně i dle závěrů tohoto vyšetření je nezletilý v důsledku aktuálního dění v tenzi, vztahy mezi rodiči a rozvíjející se syndrom zavřeného rodiče (matky) u něj způsobují úzkost, emocionální neuspokojení a vnitřní rozpory. Potřebuje se oprostit od stresu a přímé i nepřímé manipulace ze strany rodičů, se kterými naléhavě potřebuje nekonfliktní vztahy. Doporučena byla rodinná psychoterapie včetně párové terapie s cílem urovnání vztahu rodičů a následné stabilizace psychického stavu dítěte.
27. Představa stěžovatele, že jakékoliv rozhodnutí soudu samo o sobě vyřeší dlouhodobě problematické rodinné vztahy a bez přičinění rodičů eliminuje panující rozpory je iluzorní. Jediným možným hybatelem skutečně efektivního řešení jsou sami rodiče, kterým bylo opakovaně zdůrazňováno, že je nezbytné, aby (ideálně za pomoci odborníků) zpracovali svůj vzájemně negativní postoj, začali spolu konstruktivně komunikovat a nezletilým vytvořili klidné výchovné prostředí. Závěrem si také Ústavní soud dovolí na rodiče apelovat, aby upustili od neustálého přiživování svých sporů a místo toho se pokusili respektovat četná předchozí doporučení, své rodičovské role a potřeby nezletilých. Neschopností získat náhled na důsledky vlastního jednání totiž nezletilé přinejmenším připravují o možnost prožít bezstarostné a spokojené dětství.
28. Jelikož stěžovatelem tvrzené porušení základních práv zjištěno nebylo, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu