Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelů doc. ing. J. K., CSc. a MUDr. H. K., zastoupených JUDr. Milanem Holomkem, advokátem ve Zlíně, Lešetín II/385, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně č.j. 60 Co 11/2006-811 ze dne 2. 2. 2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Porušení práva na spravedlivý proces spatřují stěžovatelé v následujících skutečnostech:
Ve velmi obsáhlé ústavní stížnosti zejména uvedli, že vady, které vytýkají napadenému rozhodnutí, spočívají v tom, že odvolací soud meritorně rozhodoval o návrhu na ustanovení opatrovníka nezletilé, jehož úkolem mělo být zpracování a podání žaloby na obnovu tzv. incidenčního řízení a dále zastupování nezletilé v řízení o takové žalobě, aniž o tomto návrhu meritorně rozhodl soud I. stupně.
Dále stěžovatelé vytýkají odvolacímu soudu, že se vůbec nezabýval tím, že podali návrh na ustanovení opatrovníka nezletilé s poukazem na ustanovení § 29 a 30 občanského zákoníku, o čemž prý svědčí také to, že odvolací soud v poučení uvedl, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (odvolací soud tedy zřejmě měl za to, že se jedná o věc spadající pod režim zákona o rodině).
Odvolací soud podle jejich názoru pochybil i v tom, že ignoroval otázku, zda je možné v případě pravomocně skončeného tzv. incidenčního řízení ustanovit nezletilé opatrovníkem jinou osobu, než kterou byla osoba ustanovená jako opatrovník v původním incidenčním řízení.
Stěžovatelé konečně vytýkají odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, jak má být postupováno v případě, kdy po pravomocném skončení incidenčního řízení případně vyjdou najevo nové skutečnosti, které nebyly známy v původně vedeném incidenčním řízení, a kdo je oprávněn hodnotit, zda se jedná o skutečnosti odůvodňující podání žaloby na obnovu incidenčního řízení. Odvolací soud rovněž nezkoumal, jak má být postupováno, jestliže osoba, která v původním incidenčním řízení vystupovala jako opatrovník nezletilé, na podkladě nových skutečností žalobu na obnovu incidenčního řízení podat nehodlá. Stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením č.j. 60 Co 11/2006-811 ze dne 2. 2. 2006 změnil usnesení soudu I. stupně tak, že návrh stěžovatelů na ustanovení opatrovníka nezletilé, jehož úkolem mělo být podání žaloby na obnovu řízení a zastupování v řízení o žalobě na obnovu řízení, zamítl. Uvedl, že ustanovení opatrovníka podle § 192 o.s.ř. tak, jak to požadují stěžovatelé, nepřichází v tomto případě v úvahu, protože v uvedeném právním režimu se jedná především o opatrovníka osobám omezeným ve způsobilosti k právním úkonům nebo zbaveným způsobilosti k právním úkonům, případně osobám neznámého pobytu.
Toto procesní opatření je provedením hmotněprávní úpravy obsažené v ustanovení § 26 až § 29 občanského zákoníku. Odvolací soud dále uvedl, že soud I. stupně správně posoudil návrh stěžovatelů v jedině možném režimu, a to podle § 37 zákona o rodině. V tomto režimu soud ustanoví dítěti opatrovníka, jde-li o právní úkony nebo řízení, při němž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem. V daném případě však okruh osob, které mohou podat návrh podle § 68 odst. 1 zákona o rodině, vychází z § 68 odst. 3 citovaného zákona a je omezen na orgán sociálně právní ochrany dětí jako opatrovníka dítěte, popřípadě rodiče.
Podle názoru odvolacího soudu pouze tyto subjekty mohou podat žalobu na obnovu řízení ve smyslu § 228 a násl. o.s.ř. Orgán sociálně právní ochrany dětí - Magistrát města Zlín již dříve deklaroval a uvedl rovněž v písemném odvolání, že k podání takové žaloby nevidí důvod. Jelikož jiná osoba - podle názoru odvolacího soudu - návrh na obnovu řízení podat nemůže, nepřichází ustanovení opatrovníka ve smyslu § 37 zákona o rodině v úvahu a odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozhodnutí soudu I.
stupně změnil tak, že návrh zamítl.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli stěžovatelé dovoláním, které Nejvyšší soud ČR usnesením sp. zn. 30 Cdo 1296/2006 ze dne 22. 6. 2006 odmítl jako nepřípustné. Usnesení dovolacího soudu však ústavní stížností napadeno nebylo.
Ústavní soud po přezkoumání rozhodnutí Krajského soudu v Brně dospěl k závěru, že odvolací soud postupoval racionálně v souladu s příslušnou právní úpravou. Jeho závěr, že v předmětné věci nelze aplikovat ustanovení § 192 o.s.ř. v návaznosti na hmotně právní úpravu ustanovení § 26 až 29 občanského zákoníku, ale že je nutno postupovat podle zákona o rodině, je správný a je v souladu s hmotným i procesním právem. Správný je rovněž podle názoru Ústavního soudu i závěr odvolacího soudu o omezení okruhu osob, které jsou oprávněny podat návrh na obnovu řízení.
Nelze mu proto vytýkat, že změnil rozhodnutí soudu I. stupně a ve věci sám rozhodl, protože jiný závěr v této věci není možný. Účastníci sice namítají, že odvolací soud rozhodoval meritorně, byť soud I. stupně o přesně stejně formulovaném návrhu - přísně vzato - nerozhodl (srov. b. II.) Ústavní soud však dospěl k závěru, že z pohledu smyslu a účelu řízení nelze považovat postup odvolacího soudu za porušení práva na spravedlivý proces. Výsledek řízení by po využití opravných prostředků nutně zůstal stejný, neboť okruh subjektů oprávněných podat žalobu na obnovu řízení je ze zákona omezen.
Za tohoto stavu Ústavní soud usuzuje, že námitky stěžovatelů - a celá souzená věc vůbec - rozměru ústavněprávního nedosahuje. Proto nelze odvolacímu soudu vytýkat svévoli a mezi zjištěným skutkovým stavem a právními závěry, které soud vyvodil, nelze spatřovat ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatelé dovolávají, zjevně nedošlo. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. října 2006
František Duchoň předseda senátu