Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimira Zakaryana, zastoupeného Mgr. Tomášem Kijasem, advokátem sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě vyhlášenému při schůzi věřitelů dne 25. 4. 2024 v insolvenčním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. KSOS 39 INS 5343/2019, jímž bylo stěžovateli zakázáno hlasovat na schůzi věřitelů, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. U Krajského soudu v Ostravě ("krajský soud") je vedeno pod sp. zn. KSOS 39 INS 5343/2019 insolvenční řízení, do něhož je stěžovatel přihlášen jako nezajištěný věřitel s pohledávkou č. P2. Na schůzi věřitelů konané dne 25. 4. 2024 bylo mimo jiné vyhlášeno usnesení, jímž bylo stěžovateli podle § 53 odst. 5 insolvenčního zákona zakázáno hlasovat na schůzi věřitelů; uvedené usnesení stěžovatel napadá ústavní stížností s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel primárně namítá, že odůvodnění napadeného usnesení je nedostatečné.
2. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem. Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností.
3. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že ústavní stížnost směřující proti usnesení insolvenčního soudu, jímž bylo rozhodnuto o hlasovacím právu přihlášeného věřitele na schůzi věřitelů, je nepřípustná [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 41/15 ze dne 21. 4. 2015 (ST 41/77 SbNU 963) či nález sp. zn. I. ÚS 1549/11
ze dne 23. 4. 2015 (N 83/77 SbNU 197), bod 51]. Předmětné usnesení totiž není bez návaznosti na jiné rozhodnutí, přijaté na téže schůzi na základě hlasování věřitelů, samo o sobě způsobilé zasáhnout do práv stěžovatele (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3045/21
ze dne 23. 8. 2022, usnesení
sp. zn. I. ÚS 3225/21
ze dne 29. 3. 2022, bod 10, či usnesení sp. zn. I. ÚS 837/20
ze dne 21. 4. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Jde o procesní usnesení, jímž insolvenční soud upravuje hlasovací poměry pro účely konkrétní schůze věřitelů, aniž by jím byl vázán i pro schůze následující (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1044/23
ze dne 17. 5. 2023).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s důvody krajského soudu, kterými podložil zákaz jeho hlasování na schůzi věřitelů; nenapadá žádné navazující rozhodnutí, přinejmenším z obsahu stížnosti nic takového neplyne. Stěžovatel výslovně navrhuje zrušení pouze usnesení, jímž mu bylo zakázáno hlasovat na schůzi věřitelů a tímto návrhem je Ústavní soud vázán - v této části je však ústavní stížnost nepřípustná.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2024
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj