Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelky D., a. s., zastoupené JUDr. Ing. V. L., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 10. 11. 2000, čj. 19 C 92/2000 - 29, a o návrhu na zrušení ustanovení § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí, o rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 237/1999 Sb., takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Stěžovatelka napadá v záhlaví uvedený nepravomocný rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ve věci určení délky dovolené. Namítá, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejích práv podle čl. 4 odst. 1, 2, 3 a 4, čl. 26, čl. 27 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Domnívá se, že rozhodnutí v dané věci svým významem podstatně přesahuje vlastní zájem stěžovatelky, a proto ho napadá přesto, že věc nebyla pravomocně skončena, podle jejího názoru v souladu s § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem napadené rozhodnutí zrušil. Spolu s ústavní stížností (§ 74 zákona č. 182/1993 Sb.) podává i návrh na zrušení ustanovení § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí, o rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně, publikovanou ve Sbírce zákonů pod č. 237/1999 Sb.
Soudce zpravodaj před započetím meritorního projednávání nejprve posuzoval ústavní stížnost podle § 43 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj ho mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1).
V daném případě stěžovatelka napadla nepravomocný rozsudek Okresního soudu Plzeň - město, který je ovšem nepravomocný proto, že podala odvolání. Jedná se tedy zjevně o případ, kdy stěžovatelka (ještě) nevyčerpala všechny prostředky k ochraně práva. Odvolává se na § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., protože je názoru, že "s ohledem na podstatu sporu tato věc podstatně přesahuje zájmy stěžovatele", neboť v obdobné situaci se nachází několik desítek zaměstnavatelů.
Ústavní soud konstatoval, že ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v daném případě aplikovat nelze. O použití tohoto ustanovení lze uvažovat pouze v případech, kdy stěžovatel - z různých důvodů - nevyužil všechny (procesní) prostředky k ochraně práva, tedy již možnost čerpat takové prostředky nemá. Znamená to také, že napadené rozhodnutí je v právní moci, neboť § 75 odst. 2 písm. a) je nutno vykládat v návaznosti na § 72 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, který umožňuje ústavní stížností napadat toliko pravomocná rozhodnutí. Uvedené ostatně odpovídá konstantnímu přístupu Ústavního soudu k ústavním stížnostem proti rozhodnutím obecných soudů: Ústavní soud se nevměšuje do probíhajícího soudního řízení, neboť by to bylo nepřípustným zasahováním do autonomie soudního rozhodování, kromě případů, kdy v řízení dochází ke značným průtahům (§ 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.).
Jelikož stěžovatelka nevyčerpala všechny (procesní) prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, byl soudce zpravodaj nucen mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítnout.
Jelikož byla ústavní stížnosti odmítnuta, Ústavní soud se nemohl zabývat návrhem na zrušení ustanovení § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí, o rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 237/1999 Sb., neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 30. května 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu