Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti D. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem se sídlem Šmeralova 272/22, Praha 7, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 12. 2023 č. j. VZV 30/2023-828 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu ze dne 27. 11. 2023 č. j. NCOZ-4475-412/TČ-2023-411400-H, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel je trestně stíhán pro obvinění ze zločinu porušení mezinárodních sankcí podle § 410 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. V rámci přípravného řízení policejnímu orgánu předal v srpnu 2023 svůj mobilní telefon jako věc, která může sloučit pro důkazní účely. Jeho (v pořadí třetí) žádost o vrácení mobilního telefonu zamítla Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu (dále jen "policejní orgán"). Stěžovatel poté neuspěl se stížnosti u Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství"). Ústavní stížností se nyní domáhá zrušení napadených usnesení policejního orgánu a státního zastupitelství s tvrzením o zásahu do svých ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, čl. 7 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě.
2. Policejní orgán stěžovatelovu žádost o vrácení mobilního telefonu zamítl, protože dosud nedošlo k vyhodnocení obsahu tohoto telefonu a SIM karty. K analýze dat a zkoumání nosičů byl již vyhotoven znalecký posudek, který policejní orgán obdržel v říjnu 2023. Zálohovaný obsah zahrnuje velké množství dat v cizím jazyce, které musí policejní orgán nejprve vyhodnotit a porovnat s již zajištěnými důkazy. Teprve pokud se ukáže, že mobilní telefon neobsahuje informace důležité pro trestní řízení, tedy nebude významný zejména pro posouzení autenticity dat, vrátí jej policejní orgán stěžovateli.
3. Státní zastupitelství v postupu policejního orgánu nezjistilo vady. Mobilní telefon byl zajištěn v souladu s § 78 odst. 1 trestního řádu. Pokud by zajištěná data sloužila jako důkaz, je nezbytné zdokumentovat proces jejich zajištění i prověřit jejich autenticitu. Nelze vyloučit, že vyvstane potřeba revizního znaleckého zkoumání. Policejní orgán proto mobilní telefon potřebuje do doby, než vyhodnotí zajištěná data. Státní zástupce připomněl, že policejní orgán v případě dalších dvou mobilních telefonů rozhodl o jejich vrácení, protože již nebyly pro trestní řízení třeba.
4. Stěžovatel s prodlužováním zajištění svého mobilního telefonu nesouhlasí, protože pro to podle něj nemá policejní orgán důvody. Policejní orgán v tuto chvíli disponuje kopií veškerých dat i znaleckým posudkem, takže mobilní telefon jako pouhý nosič těchto dat již nepotřebuje a zadržuje ho protiprávně. Rozsah zajištěných dat musel být policejnímu orgánu znám již od chvíle, co mu stěžovatel mobilní telefon předal. Stěžovateli není jasné, co se myslí posouzením autenticity dat a co tedy bylo předmětem znaleckého posouzení. Obává se, že policejní orgán postupuje nesystematicky, takže bude procházet zajištěná data roky, které stěžovatel stráví bez svého mobilního telefonu. Jeho zajištění na stěžovatele fakticky dopadá jako trest. Stěžovatel poukazuje i na nedůvodné prodlužování lhůt pro zpracování znaleckého posudku, které podle něj také vedlo k prodlužování zajištění věci.
5. Ústavní soud považoval ústavní stížnost za včasnou, přípustnou, splňující veškeré požadované náležitosti a podanou oprávněným stěžovatelem, který je řádně zastoupen advokátem, po vyčerpání zákonných procesních prostředků ochrany práv, které měl stěžovatel k dispozici.
6. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
7. Stěžovatel napadá postup orgánů činných v trestním řízení v jeho přípravné fázi. Ústavní soudnictví je ale vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to či ono řízení. Ústavní soud vychází z toho, že do úkonů v této fázi trestního řízení vstupuje minimálně a jeho zásah je všeobecně nepřípustný a nežádoucí. K výjimečné ingerenci ho vedou zejména mimořádné situace, v nichž je závažným způsobem odporujícím ústavním požadavkům dotčena osobní svoboda jednotlivce nebo jsou závěry rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 46/96 , IV. ÚS 582/99 , III. ÚS 62/95 nebo
, a usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99 ,
,
IV. ÚS 262/03 nebo
III. ÚS 571/22 ).
8. Konkrétně k zajištění majetku v trestním řízení Ústavní soud v minulosti připustil, že i tímto způsobem mohou být zasažena základní práva jednotlivce. K tomu však nedojde, jsou-li splněny příslušné zákonné podmínky, není-li zajištění paušální povahy (např. nález sp. zn. I. ÚS 3511/14 ), je-li délka zajištění přiměřená (např. nález sp. zn. II. ÚS 1367/17 ) a je-li dodržena přiměřenost zásahu do práva na vlastnictví majetku (nálezy sp. zn. II. ÚS 642/07 nebo
III. ÚS 1396/07 ). V těchto mantinelech se orgány činné v trestním řízení v nyní posuzované věci pohybovaly.
9. Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelova snaha domoci se vrácení zajištěného mobilního telefonu jako takového. Proti zajištění jeho obsahu, tedy dokumentů, fotografií, osobních zpráv ani dalšího obsahu stěžovatel nebrojí. Telefon s těmito daty koneckonců policejnímu orgánu sám předal postupem podle § 78 trestního řádu. Také zdůrazňuje, že mu policejní orgán měl mobilní telefon vrátit právě proto, že se všemi jeho daty už disponuje. Mobilní telefon podle stěžovatele již policejní orgán nepotřebuje. Policejní orgán ale společně se státním zastupitelstvím zastává postoj, že mobilní telefon stěžovateli vrátí, až bude zřejmé, že jej v trestním řízení již nebude třeba.
10. Pro Ústavní soud je podstatné, že oba orgány činné v trestním řízení své důvody pro další zajištění stěžovatelova mobilního telefonu v napadených rozhodnutích popsaly. Je přirozené, že tyto důvody se v průběhu času měnily, nejprve policejní orgán nechal zpracovat znalecký posudek, v nyní přezkoumávané fázi se věnoval vyhodnocení, zda jsou zajištěná data nezbytná pro pozdější dokazování. S tím nepochybně souvisí rozsáhlost dat, bez ohledu na to, kdy se o velikosti dat z mobilního telefonu mohl policejní orgán dozvědět.
Odůvodnily-li orgány činné v trestním řízení další zajištění mobilního telefonu potřebou v budoucnu případně ověřit autenticitu toho času analyzovaných dat, nespatřuje v tom Ústavní soud zjevnou libovůli. Zajištěnou věcí, které se nyní napadená rozhodnutí týkají, je mobilní telefon a z napadených rozhodnutí plyne, že stěžovateli byly další mobilní telefony již vráceny. Zjevně proto nejde ani o nezacílené ani nepřiměřené opatření, které by stěžovatel mohl důvodně vnímat jako trest. Nehledě na bagatelní hodnotu mobilního telefonu v kontextu rozsahu trestné činnosti (dle její stávající právní kvalifikace), pro kterou je stěžovatel trestně stíhán.
Konečně ani doba zajištění (v době vydání napadených rozhodnutí přibližně čtyři měsíce) se kvůli zmíněnému rozsahu prověřovaných dat nezdá excesivní.
11. Pokud jde o stěžovatelem vytýkané okolnosti zpracování posudku, ty nejsou pro nyní posuzovanou věc významné. Důvodem pro další prodloužení již nebylo zpracování znaleckého posudku. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel tuto žádost o vrácení mobilního telefonu podal (23. 11. 2023) v době, kdy byl znalecký posudek již vyhotoven (policejní orgán jej obdržel 19. 10. 2023), a důvody pro jeho prodloužení leží, jak již zaznělo, v možné budoucí potřebě posoudit autenticitu dat, jejichž užitečnost pro trestní řízení policejní orgán nyní vyhodnocuje v kontextu jiných důkazů.
12. Ústavní soud z těchto důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. března 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu