Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
' I. ÚS 187/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele R., zastoupeného JUDr. L.S., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 1997, sp. zn. 19 Co 256/96, t a k t o
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á O d ů v o d n ě n í
Ústavní stížností ze dne 28. 5. 1997 podal stěžovatel Ústavnímu soudu návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 1997, sp. zn. 19 Co 256/96, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 21. 3. 1996, čj. 4 C 68/95 - 49. Namítá v něm, že byla porušena ochrana jeho vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, když mu byla jen částečně přiznána náhrada škody uplatněná podle § 420 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Současně stěžovatel namítá chybný výklad ustanovena_ § 415, § 420 a § 442 občanského zákoníku soudy obou stupňů. 1
I. ÚS 187/97
Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, podle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod.
Krajský soud v Brně se ve svém rozsudku ztotožnil s právními i faktickými závěry soudu prvního stupně. Pokud se týká výše škody, poukázal na ustanovení § 442 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Skutečnou škodou se pak rozumí újma, spočívající ve zmenšení majetkového stavu a skutečná škoda reprezentuje majetkovou hodnotu, kterou bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do původního stavu. Vychází se z toho, že to, co bylo stěžovatelem na opravu vozu vynaloženo, je skutečná škoda, se kterou může v řízení být počítáno. V tomto směru se soud prvního stupně s výší škody náležitě vypořádal a stěžovatel neprokázal, že by vynaložil vyšší částku než jak bylo v řízení prokázáno.
Pokud stěžovatel namítá porušení článku 11 Listiny základních práv a svobod, spatřuje je v nedostatku ochrany vlastnického práva. Nicméně tato ochrana mu byla poskytnuta v řádném soudním řízení. Pokud spatřuje nedostatek v hodnocení důkazů, pak je třeba připomenout, že soudní moc, jak je konstituována Ústavou ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 odst. 1 Ústavy ČR), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý. Důsledkem nezávislosti soudce je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem a podle občanského soudního řádu (§ 132) důkazy hodnotí podle své úvahy. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů jen tehdy, pokud zjistí, že byly porušeny procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a čl. 38 I. ÚS 187/97
Listiny základních práv a svobod. Rozsah práva na spravedlivý proces není možno vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům.
Ústavní stížnost vytýká napadenému rozhodnutí prakticky jen vady ve způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů. Z titulu námitek předložených stěžovatelem však soudce zpravodaj nezjistil žádné porušení ústavněprávních principů a dospěl k závěru, že stěžovatel předložil návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu