Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 194/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky E.D., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, t a k t o
Návrh s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zrušení výroku o trestu vyhoštění v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 6. 11. 1996, sp. zn. 2 T 52/96, který byl potvrzen usnesením Vrchního soudu v Praze, ze dne 28. 1. 1997, sp. zn. 12 To 142/96. Uvedeným rozsudkem byla navrhovatelka odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a k trestu vyhoštění z České republiky.
Trest vyhoštění považuje navrhovatelka za nespravedlivý a vzhledem k jejím poměrům za nepřiměřený druh trestu. Jeho uložením došlo dle názoru navrhovatelky k vážnému zásahu do jejího základního práva zaručeného mezinárodní smlouvou dle č1. 10 Ústavy ČR a úmluvou o ochraně základních práv a základních svobod, která byla inkorporována do vnitrostátního právního řádu ČR pod č. 209/1992 Sb. Uložením doživotního vyhoštění došlo k porušení čl. 8 Úmluvy.
1
I. ÚS 194/97
Navrhovatelka zároveň požádala o prominutí zmeškání dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti s odůvodněním, že nevěděla o možnosti podat ústavní stížnost ani o dvouměsíční lhůtě k podání této stížnosti, o čemž se dozvěděla od pracovníků P. O prominutí lhůty požádala vzhledem k tomu, že došlo k porušení jejího základního práva, uložený trest je nespravedlivý a zejména vzhledem k tomu, že o možnosti podat ústavní stížnost nevěděla.
Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla skutečně podána po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud zjistil, že vrchní soud zamítl odvolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 28. 1. 1997, kdy usnesení rovněž nabylo právní moci. Ústavní stížnost navrhovatelka podala dne 4. 6. 1997. Dle citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud nemůže vyhovět žádosti navrhovatelky o prominutí lhůty k podání ústavní stížnosti, nebot zákon o Ústavním soudu to nepřipouští. Neupravuje totiž možnost za určitých podmínek prominout zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 30. července 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu