Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti společnosti E.R.O.C. s. r. o., sídlem Petřínská 489/5, Praha 5, zastoupené advokátem Mgr. Robertem Vladykou, sídlem Soukenická 14, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 222/2024-255 ze dne 16. dubna 2024, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 19/2023-232 ze dne 7. září 2023 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 74/2021-205 ze dne 8. listopadu 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že vedlejší účastník se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7 domáhal, aby soud stěžovatelce uložil povinnost vyklidit a předat blíže specifikované nebytové prostory. Obvodní soud žalobě vyhověl rozsudkem č. j. 10 C 200/2019-52 ze dne 17. 9. 2020, proti kterému podala stěžovatelka odvolání. K projednání odvolání nařídil Městský soud v Praze jednání na 3. 6. 2021, den před jednáním však stěžovatelka zaslala žádost o odročení s tím, že její právní zástupce je nemocný, a v tak krátkém čase není schopen zajistit substituci; následně právní zástupce stěžovatelky soudu předložil potvrzení o karanténě.
3. Městský soud jednání odročil na 10. 6. 2021 v 9.20 hod. a stěžovatelku upozornil, že další omluvy již nebude akceptovat. Dne 7. 6. 2021 právní zástupce stěžovatelky soud informoval, že nadále nemá vyvráceno podezření na onemocnění covid-19, pokud by se navíc onemocnění nepotvrdilo, odlétá dne 10. 6. 2024 v 12.40 hod. na dovolenou; nikdo z jeho advokátní kanceláře nemůže substituci přijmout, neboť dva advokáti jsou na dovolené, další advokátka již zajišťuje substituci právního zástupce jako obhájce v jiném řízení. Městský soud omluvu neakceptoval a ve věci rozhodl bez přítomnosti stěžovatelky a jejího zástupce rozsudkem č. j. 36 Co 74/2021-109 ze dne 10. 6. 2021 tak, že prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
4. Proti právě uvedenému rozsudku městského soudu podala stěžovatelka žalobu pro zmatečnost z důvodu podle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu s tím, že jí nesprávným postupem městského soudu byla odňata možnost jednat před soudem.
5. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 36 Co 74/2021-205 ze dne 8. 11. 2022 žalobu zamítl. Uvedl, že stěžovatelka se jednání před odvolacím soudem nezúčastnila bez sdělení důvodu, její právní zástupce se pak omluvil z důvodu odletu na dovolenou, ačkoli bylo možné jednání před odletem stihnout. Právní zástupce stěžovatelky navíc nedoložil konvertované dokumenty a nelze mít za ověřené, že do jejich obsahu nebylo zasahováno. Městský soud přihlédl také k tomu, že stěžovatelka protahovala řízení opakovaně a že výsledek řízení již byl předurčen výsledkem jiného řízení (v němž stěžovatelka vystupovala jako žalobkyně a vedlejší účastník jako vedlejší účastník na straně žalované), v němž se stěžovatelka a její právní zástupce uchylovali k totožné strategii.
6. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 4 Co 19/2023-232 ze dne 7. 9. 2023 prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že usnesení Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 74/2021-205 (ve znění opravného usnesení) zrušil. Podle vrchního soudu je postup stěžovatelky na samé hraně obstrukcí, o odročení nicméně požádal její právní zástupce pokaždé z jiného důvodu, který zároveň doložil. Vrchní soud přitom neviděl důvod zpochybňovat předložené dokumenty a po právním zástupci stěžovatelky zároveň nebylo možné požadovat, aby se při dopravní situaci v Praze dopoledne účastnil soudního jednání, pokud mu v 12.40 hod. z Letiště Václava Havla letělo letadlo. Žalované proto podle vrchního soudu bylo nesprávným postupem odňato právo jednat před soudem.
7. K dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 25 Cdo 222/2024-255 ze dne 16. 4. 2024 usnesení vrchního soudu změnil tak, že usnesení městského soudu č. j. 36 Co 74/2021-205 potvrdil. Podle Nejvyššího soudu vrchní soud pochybil, pokud to, zda se stěžovatelka dopouštěla obstrukcí, posuzoval izolovaně jen podle dvou omluv z jednání odvolacího soudu, aniž by přihlédl k předchozímu chování a postupu stěžovatelky v řízení.
8. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem městského soudu, že stěžovatelka sledovala oddálení pravomocného skončení řízení o vyklizení nemovitosti, jehož výsledek byl předurčen výsledkem jiného řízení, v němž stěžovatelka také jednala obstrukčně. Vzhledem k předchozím opakovaným omluvám městský soud podle Nejvyššího soudu postupoval správně, pokud požadoval, aby stěžovatelka doložila důvody odročení jednoznačně. Právní zástupce stěžovatelky měl doložit, že v nařízený termín byl předvolán jako obhájce v jiném řízení, že jeho kolegové skutečně čerpají dovolenou a že oslovil i advokáty mimo jeho advokátní kancelář.
Doložit měl také to, že podstoupil test na covid-19 a jaký byl jeho výsledek. Nejvyšší soud konečně připomenul, že je na advokátovi, aby svému klientovi zajistil právní pomoc. Rozhodnou-li se tři ze čtyř advokátů jedné advokátní kanceláře odjet ve stejný termín na dovolenou, a to navíc za situace, kdy zbývající advokátka již zajišťuje substituci v dříve nařízené věci, museli si být vědomi toho, že nebudou schopni svým klientům zajistit právní pomoc vlastními silami, a měli tak zavčas najít za sebe náhradu.
9. V ústavní stížnosti stěžovatelka vysvětluje, z jakých důvodů požádala městský soud o odročení jednání. Podle stěžovatelky přitom v jejím postupu nelze shledat ani náznak obstrukcí. Poprvé stěžovatelka důvod své omluvy doložila potvrzením lékaře, podruhé pak letenkami zakoupenými dříve, než bylo jednání vůbec nařízeno. Právní zástupce stěžovatelky také soudu vysvětlil, proč nemohl zajistit substituci. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na to, že nový termín jednání městský soud nařídil pouhých sedm dní od původního termínu, a v takto skutkově i právně složité věci proto nebyl k dispozici dostatečný časový prostor, aby se jiný advokát s věcí dostatečně seznámil a zajistil odpovídající právní pomoc.
10. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka, jestliže řádně předvolaný účastník včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Samotná žádost o odročení jednání, byť je odůvodněna zdravotními problémy či jinými důvody, bez dalšího neznamená, že soud nemůže rozhodnout v nepřítomnosti účastníka, který o odročení požádal. Přihlédnout je totiž třeba i k dalším důležitým zásadám soudního řízení, jako je hospodárnost či rychlost (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 376/23 ze dne 11. 4. 2023). Soudy musejí chránit i práva ostatních účastníků před obstrukčním jednáním a záměrným vyvoláváním průtahů řízení (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 2576/09 ze dne 27. 10. 2009). Důvodnost žádosti o odročení hodnotí soud, je na jeho posouzení, zda důvod, který účastník uvedl, je natolik závažný, že jím lze omluvit další protahování řízení (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 2144/15 ze dne 13. 8. 2015).
12. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentačně brojí zejména proti odůvodnění usnesení městského soudu a vysvětluje, proč nemohly být její dvě omluvy z jednání před odvolacím soudem motivovány snahou oddálit rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka přitom pomíjí to, na co především poukazoval v napadeném usnesení Nejvyšší soud, a sice že jednotlivé omluvy nelze hodnotit izolovaně, nýbrž v kontextu celkového jednání účastníka a jeho právního zástupce v průběhu řízení.
13. Aniž by stěžovatelka tento právní názor Nejvyššího soudu relevantním způsobem zpochybnila, snaží se své omluvy z jednání před odvolacím soudem posuzovat izolovaně bez jejich zasazení do širšího rámce celého řízení. S takovou argumentací ovšem ve světle komplexního přístupu, který Nejvyšší soud zaujal v napadeném usnesení a na který Ústavní soud pro stručnost v podrobnostech odkazuje, uspět nemůže.
14. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. srpna 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu