Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce Jana Wintra a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti K. H., zastoupené Mgr. Vladimírem Kyrychem, advokátem, sídlem Kobližná 2, Brno, proti výroku III rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2025 č. j. 77 Co 33/2025-884, 77 Co 34/2025, výroku I rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2024 č. j. 84 P 110/2021-811 a výroku IV rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. listopadu 2023 č. j. 84 P 110/2021-634, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a A. H., nezl. M. H., nezl. T. H. a nezl. A. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. V této věci jde o namítaný protiústavní postup obecných soudů při rozhodování o stanovení vyživovací povinnosti vedlejšího účastníka vůči nezletilým dětem (nezletilí vedlejší účastníci řízení), které má se stěžovatelkou.
2. Vedlejší účastník se návrhem ze dne 3. 5. 2022 domáhal před Městským soudem v Brně (dále jen "soud prvního stupně") snížení výživného na jejich společné děti. K důvodům uvedl přestup na jinou pozici v zaměstnání, která mu umožňuje časově zvládat péči o nezletilé, a s tím související pokles jeho průměrného měsíčního výdělku. Stěžovatelka se naopak domáhala změny péče o nezletilé a zvýšení výživného otce. Soud prvního stupně zamítl návrh otce na snížení výživného rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 7. 11. 2024, dále upravil střídavou péči rodičů o děti a oproti dosavadnímu stavu stěžovatelce zvýšil výživné, kterým je povinna přispívat na výživu nezletilých.
3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (dále jen "odvolací soud") k odvolání obou rodičů ve stručnosti uznal, že u otce došlo ke snížení výdělkových poměrů. Shrnul, že majetkové poměry obou rodičů jsou aktuálně téměř shodné, a s odkazem na to vyživovací povinnost otce snížil.
4. Proti všem těmto rozhodnutím ve výrocích, které se týkají stanovení vyživovací povinnosti otce (vedlejšího účastníka řízení), podala stěžovatelka ústavní stížnost. Tvrdí, že jimi byla porušena její práva na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně obecným soudům vytýká, že se nevypořádaly s její argumentací ohledně účelového jednání otce, kterým se snaží snížit svou vyživovací povinnost na děti, že dostatečně nezjistily skutkový stav týkající se majetkových poměrů otce a že porušily vyšetřovací zásadu nesporného řízení, protože neprovedly stěžovatelkou navržené důkazy.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů jsou svěřeny primárně obecným soudům. Ústavní soud toliko posuzuje, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se zjištěným skutkovým stavem a zda interpretace použitého práva je ústavně konformní (viz např. usnesení ze dne 3. 6 2019
sp. zn. III. ÚS 1836/18
, bod 25).
7. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných. Jsou to totiž právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí úsudek, a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry ke svým skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z dostatečného rozsahu dokazování, není zpravidla důvod hodnotit postup soudu jako neústavní (viz usnesení ze dne 21. 3. 2025
sp. zn. I. ÚS 3289/25
, bod 7 a v něm citovanou judikaturu).
8. Ústavní soud ve světle těchto principů posuzoval i námitky stěžovatelky.
9. Nevypořádání se s námitkami a navrhovanými důkazy stěžovatelky ohledně majetkových poměrů otce, které v odvolacím řízení vytýkala soudu prvního stupně, napravil odvolací soud. Ten doplnil dokazování stran osobní, majetkové a výdělkové možnosti výživou povinného otce (stejně jako stěžovatelky) tím, že si od nich vyžádal jejich čestná prohlášení a vyžádal si informace o jejich příjmech z finančních úřadů a od jejich zaměstnavatelů. Odvolací soud tímto doplněním dokazování odůvodnil zamítnutí dalších stěžovatelkou navrhovaných důkazů směřujících ke zjištění, zda otec byl či je vlastníkem cenných papírů či podílu u jeho předchozího zaměstnavatele, k prokázání získání finančních prostředků z účtu matky otce a k ověřování detailních podrobností ohledně jeho zápůjčky od bratra, z důvodu jejich nadbytečnosti. V tomto ohledu se s důkazním návrhem stěžovatelky neopomněl vypořádat.
10. Hodnocení odvolacího soudu, že majetkové poměry obou rodičů jsou aktuálně téměř shodné, a na to navazující závěr o úpravě jejich vyživovacích povinností má oporu v provedeném dokazování. Z pohledu přezkumu, ke kterému je Ústavní soud povolán, napadená rozhodnutí obstojí. Pokud stěžovatelka očekává, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu přezkumu, je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
(N 105/73 SbNU 683), nález ze dne 25. 9. 2014
sp. zn. I. ÚS 3216/13
(N 176/74 SbNU 529)].
11. Ani námitku stěžovatelky, směřující k porušení vyšetřovací zásady, neshledal Ústavní soud opodstatněnou. Jakkoli v minulosti dovodil, že porušení vyšetřovací zásady v nesporném řízení je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv [nález
sp. zn. I. ÚS 593/04
ze dne 20. prosince 2005 (N 230/39 SbNU 443)], musí jít o porušení zásadní. Takové porušení Ústavní soud ve skutkově podobných věcech shledal například v případě, kdy obecné soudy pouze vyšly z tvrzení vedlejšího účastníka, že žádný příjem nemá, aniž by se vypořádaly s věrohodností jeho tvrzení a navrženými důkazy stěžovatelky (nález ze dne 21. 5. 2019
sp. zn. I. ÚS 795/18
, bod 24). V konturách projednávané věci však o porušení vyšetřovací zásady hovořit nelze z důvodů, které byly objasněny výše.
12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu