Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajka) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelky L. F., t. č. Vazební věznice Praha Ruzyně, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem, sídlem Šmeralova 272/22, Praha 7 - Bubeneč, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 123/2024 ze dne 23. dubna 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 51 T 91/2019 ze dne 6. března 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ("obvodní soud") č. j. 51 T 91/2019-58 ze dne 31. července 2019 byla stěžovatelka odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Práce měla vykonat do jednoho roku od nařízení, tj. do 9. srpna 2022. Napadeným usnesením obvodní soud půl roku po uplynutí této doby rozhodl o tom, že se trest podle § 65 odst. 3 trestního zákoníku přeměňuje na trest odnětí svobody v trvání 250 dnů, pro jehož výkon se stěžovatelka zařazuje do věznice s ostrahou. Důvod tohoto rozhodnutí spočíval - stručně vyjádřeno - v tom, že stěžovatelka vůbec nezačala s výkonem trestu, a navíc se v době, kdy jej měla vykonávat, dopouštěla další trestné činnosti, takže nežila řádným životem.
3. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka stížnost, kterou Městský soud v Praze ("městský soud") napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.
4. Stěžovatelka namítá, že znalec i obecné soudy nehodnotily správně její celkový zdravotní stav, zejména před její hospitalizací a po ní. Má za to, že při její prokázané drogové závislosti, která ji ohrožovala na životě, měly soudy považovat její zdravotní stav za výjimečnou okolnost, která by odůvodňovala postup podle § 65 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, tedy výjimečné ponechání trestu obecně prospěšných prací v platnosti. Tvrdí, že i její opakovaná trestná činnost vyvěrá z drogové závislosti, kterou lze označit za součást jejího zdravotního stavu. Podle ní tedy existovaly objektivní skutečnosti v podobě zdravotních důvodů, které jí dlouhodobě znemožňovaly vykonávat uložený trest. Poukazuje na možnou neúčelnost přeměněného trestu odnětí svobody.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň zásah do ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález sp. zn. II.
ÚS 45/94 ze dne 25. ledna 1995 (N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
7. Ústavní soud dále poznamenává, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 455/05 ze dne 24. dubna 2008 (N 74/49 SbNU 119) či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1124/09 ze dne 22. července 2010], protože rozhodování obecných soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento přístup je třeba vztahovat i na rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu či o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K takové situaci však v daném případě nedošlo.
8. S námitkou stěžovatelky, že nebyl zohledněn její zdravotní stav před hospitalizací (jež proběhla od 14. února 2022 do 10. března 2022) a po ní, se dostatečně vypořádal městský soud v bodech 7 a 8 napadeného usnesení. Upozornil, že sama stěžovatelka uvedla, že po hospitalizaci v březnu 2022, tj. rok před napadeným rozhodnutím obvodního soudu, žádné léčení neproběhlo. Byla schopna se dostavit k poskytovateli obecně prospěšných prací, pro Probační a mediační službu zůstávala nekontaktní.
9. Ústavní soud se ztotožňuje se závěrem obecných soudů, že drogová závislost stěžovatelky nemůže představovat v konkrétním případě okolnost, která by odůvodňovala postup v podobě výjimečného ponechání trestu obecně prospěšných prací v platnosti podle § 65 odst. 4 trestního zákoníku. Soudy braly v potaz neschopnost stěžovatelky trest vykonat po dobu hospitalizace (únor a březen 2022) a zabývaly se tím, zda byla schopna trest v ostatním období vykonat. Vyšly ze znaleckého posouzení o takové způsobilosti, tedy ze závěru, že drogová závislost stěžovatelky nebyla překážkou výkonu trestu.
Trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, tedy 31,25 pracovních dnů (o 8 hodinách) měla stěžovatelka vykonat v období od srpna 2021. Obecné soudy o přeměně trestu rozhodovaly 19 měsíců poté. Stěžovatelka po celou dobu nevykonala ani jedinou hodinu obecně prospěšné práce, a to dokonce ani po prvostupňovém rozhodnutí obvodního soudu (před rozhodnutím o jí podané stížnosti městským soudem). Ani sama nezmiňuje, že by se po tuto dobu alespoň snažila své drogové závislosti čelit, nezmiňuje žádné vlastní aktivity, které by v době, kdy byla na svobodě a měla vykonávat trest obecně prospěšných prací, směřovaly k léčení této závislosti.
10. Důvod přeměny obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody v posuzované věci spočíval nejen v tom, že stěžovatelka (po dlouhé období) nevykonala ani jedinou hodinu prací z uloženého trestu, ale také v tom, že v průběhu jeho výkonu nevedla řádný život, když se opakovaně dopouštěla krádeží.
11. Ústavní soud konečně musí odmítnout i snahy stěžovatelky poukázat na údajnou neúčelnost trestu odnětí svobody. Jak již bylo uvedeno, posuzování toho, jaký druh trestu a v jaké výměře nejspíše povede k naplnění účelu trestu, náleží obecným soudům. V posuzované věci byl trest odnětí svobody přeměněn z trestu obecně prospěšných prací, když neexistoval racionální důvod pro ponechání obecně prospěšných prací v platnosti, jak již bylo uvedeno. Ústavní soud nenachází žádné zvláštní důvody zpochybňující nutnost odnětí svobody stěžovatelky, zvláště když její opakované páchání majetkové trestné činnosti a neúspěšnost ukládaných alternativních trestů představují velmi silné argumenty pro nezbytnost uložení a výkonu tohoto trestu.
12. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. července 2024
Veronika Křesťanová v. r. předsedkyně senátu